HHhH - Laurent Binet

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když nazve­te kni­hu tajem­nou šif­rou HHhH, tak to budí pozor­nost. Když navíc zjis­tí­te, že pod onou šif­rou se skrý­vá ozna­če­ní „Himmlers Hirn heisst Heydrich“ (Himmlerův mozek se jme­nu­je Heydrich), vzbu­ze­ní pozor­nos­ti je ješ­tě vět­ší.

Člověk se neu­brá­ní srov­ná­ní s kni­hou od pana Šulce „Dva pro­ti říši“. Tematicky pojed­ná­va­jí o tom samém, nicmé­ně ve sku­teč­nos­ti se jed­ná o zce­la odliš­né pub­li­ka­ce. Binet je opro­ti Šulcovi spí­še post­mo­der­ní roma­no­pi­sec, kdež­to Šulc ve své lite­rár­ní čin­nos­ti zúro­čil prá­vě zku­še­nos­ti zís­ka­né při prá­ci ve zpra­vo­daj­ských služ­bách. Oba auto­ři se tak dost liší tře­ba při hod­no­ce­ní agen­ta Reného. Výhodou Šulce je lep­ší a duk­lad­něj­ší prá­ce s pra­me­ny, jeho pří­běh pro­to opro­ti Binetovi obsa­hu­je jen mini­num nepře­nos­tí (Binet se napří­klad domní­vá, že Anthropoid byl prv­ním západ­ním výsad­kem do Protektorátu, apod.)

Kniha by ale nemě­la být posu­zo­vá­na jen tak, že ji bude­me porov­ná­vat s kni­hou jinou. Navíc zde - i když se jed­ná o totož­né téma - tak Binetova pub­li­ka­ce je v pod­sta­tě tro­chu jiným žánrem.

Někdo by mož­ná mohl nad­ho­dit, že pan Binet je tvor znač­ně sebestřed­ný, na strán­kách kni­hy popi­su­jí­cí živor R. Heydricha a násled­ný aten­tát a věci s tím sou­vi­se­jí­cí totiž kom­bi­nu­je tyto udá­los­ti se svý­mi osob­ní­mi dojmy, s pro­žit­ky při psa­ní, apod. Zcela chá­pu, že ne kaž­dé­ho zají­má, co měl autor zrov­na k obě­du když psal ony řád­ky, či jaké aso­ci­a­ce mu běže­ly hla­vou. Mě ale tyto odboč­ky, kte­ré mi umož­ni­li tro­chu nahléd­nout do auto­ro­vy hla­vy, ale vůbec neva­di­ly, nao­pak - někdy byly doce­la pří­jem­né.

Vůbec je fas­ci­nu­jí­cí číst o okol­nos­tech aten­tát na H. z pera zahra­nič­ní­ho auto­ra, máte u toho tako­vý zvlášt­ní dojem, na jed­nu stra­nu to potě­ší, ale na tu dru­hou jste na pisa­te­le o něco přís­něj­ší. Prostě pocit jako když někdo začne ran­dit s vaší mat­kou...