Irena Nováková Kafková: Mapa duše, mapa života

Naše duše tvo­ří náš život. Jednoduchá útlá kníž­ka plná drob­ných moud­ros­tí a cita­cí, kte­rá ve svém výsled­ku je přes­ně tím, co je život sám. Drobné nahléd­nu­tí, leč vel­mi hlu­bo­ké, za opo­nu našich živo­tů. Trochu kni­ha duši laho­dí­cí, tro­chu věš­tec­ká, medi­tač­ní, chcete-li, najde­te v ní totiž pro sebe vždy plat­nou odpo­věď.

Vždy! I když jen náhod­ně ote­vře­te a uká­že­te prs­tem tam. Či tam.

CESTA DOMŮ, K SOBĚ… Co zrov­na řeší­te, co chce­te číst?

Oddíly na různá téma­ta: jak se sami v sobě vyznat, když… se roz­ho­du­je­te, hle­dá­te prav­du, hle­dá­te spo­ko­je­nost, řeší­te kon­flikt srd­ce a rozu­mu, řeší­te rodi­nu, kar­mu, osud nebo když potře­bu­je­te zací­lit pozor­nost a se svým živo­tem něco udě­lat. Stejně tak se věnu­je pocho­pe­ní linie osu­du, budouc­nos­ti, minu­los­ti, lás­ce, stra­chu, nemo­ci, smr­ti, uzdra­ve­ní a vzác­né­mu, leč tak opo­mí­je­né­mu a křeh­ké­mu času po uzdra­ve­ní.

Je to krás­ná pocta člo­vě­ku, kte­ré­mu bylo dáno roz­dá­vat ze svých myš­le­nek. A i kdy­bychom si měli odnést jenom pros­té – čím víc lás­ky a plné­ho vědo­mí, pozor­nos­ti v sobě máme, tím hez­čí a víc tvůr­čí život žije­me, tak TO JE ONO. To sta­čí. To je mož­ná i myš­len­ka, kte­rá vysti­hu­je celou kni­hu a celý život. Ač těch odstí­nů a mou­d­er tu je požeh­na­ně.
A jsou požeh­na­ná…

Možná prá­vě nyní vidí­me význam toho slova…Něžná, leh­ká, hlu­bo­ká a uklid­ňu­jí­cí. Slova, cita­ce, kte­ré si může­te náhod­ně otví­rat, pro­čí­tat, hle­dat v nich nadě­ji a sílu – a vždy nalez­ne­te přes­ně to, co potře­bu­je­te. Ve slo­vech, kte­rá lze pova­žo­vat za posvát­ná…

A co vše tu může­te najít?

„Duše dítě­te už tady byla mili­on­krát, mili­on­krát se naro­di­la, mili­on­krát zemře­la. Nemusíte z ní tudíž dělat hlu­pá­ka, ona ví své. Život vní­má sym­bo­lic­ky, obraz­ně a emo­tiv­ně, a prá­vě obra­zům ve své nej­těs­něj­ší blíz­kos­ti věnu­je hlav­ní pozor­nost.

Chování mamin­ky k tatín­ko­vi a tatín­ka k mamin­ce je pro kaž­dé dítě urču­jí­cí. Je to základ­ní vzor, ze kte­ré­ho ono samo vychá­zí do živo­ta. Jestliže se tedy mamin­ky domní­va­jí, že své děti pří­klad­ně vycho­va­jí tím, že samy sobě ode­be­rou lás­ku ze živo­ta, šered­ně se ple­tou. Protože tenhle obraz sebetrýz­ně­ní pak děti pro­vá­zí po celý život, kdy je svá­dí opa­ko­vat chy­by svých rodi­čů.“

„Nikdo z nás se nedo­sta­ne o stu­peň výše, pokud nej­pr­ve nena­sta­ví svo­je vědo­mí na úro­veň, kam se tou­ží posu­nout. Chceme-li pro­žít sku­teč­nou lás­ku, musí­me nejdří­ve tuto lás­ku sami dávat. Přejeme-li si být zdrá­vi, je nut­né zdra­ví uvnitř sebe v duchu pro­je­vit. Není mož­né pro­ží­vat coko­li dří­ve, než to uvnitř sebe zpr­vu vyjá­d­ří­me – vždyť tím v duchu dáv­no jsme. To je prav­di­vá pova­ha živo­ta.“

„To my vtiská­vá­me smy­sl své­mu živo­tu! Rozum je v tom­to pří­pa­dě neo­ce­ni­tel­ný pomoc­ník, kte­rý je schop­ný ve spo­lu­prá­ci s citem smě­ro­vat život k naše­mu pro­spě­chu.“

O auto­rech: Vladimír Kafka, Irena Nováková Kafková: Vladimír vystu­do­val výtvar­né umě­ní a více než 25 let se věno­val lid­mi se závaž­ný­mi zdra­vot­ní­mi pro­blémy. Pořádal vel­mi oblí­be­né Hostiny, čas­to spo­leč­ně s Jaroslavem Duškem, bese­dy zamě­ře­né na vnitř­ní pod­sta­tu člo­vě­ka. Napsal něko­lik knih a ty dvě posled­ní za něj posklá­da­la jeho žena Irena, pro­to­že on sám to již nesti­hl.

Vydalo nakla­da­tel­ství Eminent, 2019, www.eminent.cz

---