Jak na věc

Will (Hugh Grant) je sta­rý mlá­de­nec, kte­rý žije z autor­ských práv své­ho otce. Oproti svým dří­věj­ším fil­mům Grant nehra­je žád­né­ho ňou­mu, ale tvrďá­ka, povrch­ní­ho sob­ce, kte­rý kou­ká, jak sba­lit kdeja­kou kost. Nedělá nic uži­teč­né­ho (rozu­měj není zaměst­nán), jen sle­du­je tele­vi­zi, cho­dí k holi­či, na kuleč­ník apod. To vše pro­vá­dí v 30 minu­to­vých jed­not­kách...

Razí teo­rii, že lidé jsou ost­ro­vy a dost si na tom zaklá­dá. Jako tako­vé nema­jí s nikým nic spo­leč­né­ho, nemuse­jí se na niko­ho ohlí­žet, o niko­ho se sta­rat. On sám se při­tom pova­žu­je za Ibizu :-). Jeho život­ní styl i názor má však změ­nit malý kluk – Marcus (Nicholas Hoult). Marcus má tra­ble s mámou (Toni Collette), kte­rá poně­kud nezvlá­dá, že ji opus­til man­žel. S Willem se Marcus sezná­mí v den, kdy se máma poku­sí o sebe­vraž­du. Tato sku­teč­nost změ­ní nejen život Marcusův, ale zpo­čát­ku přes jeho odpor i život Willa. Marcus si totiž vez­me do hla­vy, ne až tak nelo­gic­ky, že jeho mámě může pomoct jedi­ně chlap a sna­ží se dát Willa s mámou dohro­ma­dy.

To je však jen výcho­zí bod nad­chá­ze­jí­cích udá­los­tí. Will a Marcusova máma v sobě zalí­be­ní nena­jdou, zato dojde k neče­ka­né­mu sblí­že­ní Willa a Marcuse. Hugh Grant tedy, opro­ti tomu jak bychom čeka­li, pri­már­ně neo­kouz­lu­je Londýnské krás­ky (ačko­li prá­vě díky tomu se vlast­ně s Marcusem sezná­mil), ale přá­te­lí se s malým klu­kem. Díky němu si ve svých 38 letech uvě­do­mí, že jeho život vlast­ně neměl do té doby smy­sl.

Ze vzni­ka­jí­cí­ho přá­tel­ství vychá­zí oba jako noví lidé. Marcus se díky Willově vli­vu stá­vá sebe­vě­do­měj­ším, zís­ká­vá si přá­te­le ve ško­le, kde ho dopo­sud jen šika­no­va­li. A Will si poně­kud neo­chot­ně uvě­do­mu­je, že lidé sice jsou ost­ro­vy, ale někte­ří tvo­ří sou­ostro­ví, kte­ré je pod vodou pev­ně spo­je­né. Získává také nové přá­te­le a snad i smy­sl živo­ta.

Jak na věc je sice kome­die, ale jde v ní o poměr­ně váž­nou věc. Díky inte­li­gent­ní­mu a stříz­li­vé­mu vti­pu je ale svět rázem vese­lej­ší (např. ze dne, kdy se Marcusova máma poku­si­la o sebe­vraž­du, se sta­ne tzv. Den mrt­vé kach­ny, kte­ré­mu se pak všich­ni smě­jí). Humor fil­mu je do znač­né míry zalo­žen hlav­ně na Willově život­ním posto­ji a jeho poma­lé ale jis­té pře­mě­ně. Ta se pak pro­je­ví hlav­ně v závě­reč­né hudeb­ní scé­ně (upřím­ně, moc nechá­pu co je tak straš­né­ho na pís­ni Killing me soft­ly). Vtipná je i samo­zřej­most s jakou se Marcus roz­hod­ne dostat do Willova živo­ta resp. dostat Willa do své­ho živo­ta.

O filmu:

Rok: 2002
Oficiální strán­ka fil­mu: About a Boy
Režie: Paul a Chris Weitz
Scénář: Peter Hedges, Paul a Chris Weitz
V hlav­ních rolích: Hugh Grant, Nicholas Hoult, Toni Collette
Délka: 101 minut

---

---