Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film otevíráte tragikomickou scénkou s Petrou Hřebíčkovou. Improvizovali jste při ní, nebo jste se striktně drželi scénáře?
Tam nešlo improvizovat, protože Petr Kolečko je tak fantastický scenárista, že každá jeho situace je napsaná lépe, než kdyby ji napsal sám „bůh spisovatelů“. Tím pádem si ani jeden z nás nemohl dovolit nahradit jakékoliv slovo jiným. Je to něco jako epitaf na náhrobní desce – to se prostě musí říkat tak, jak to je!
S Petrou Hřebíčkovou jste se před kamerou potkal poprvé. Jak se vám spolupracovalo?
Já nevím, jak Petře Hřebíčkové, ale mně se s ní spolupracovalo fantasticky. I přesto, že jsme se předtím neviděli, jsme to hráli tak, jako bychom se znali deset let. Navíc jí děkuji za to, že jsem v tom filmu mohl hrát jenom chvíli, protože díky ní ta moje pos tava hned jak začne, tak taky skončí.
Jedním z témat filmu je beach volejbal. Říká vám něco tento sport?
Ano, několikrát jsem to hrál a přijde mi to úplně stejně zbytečné jako volejbal, který se hraje na velkém hřišti. Jsem milovník všech sportů – vydržím koukat na jakýkoliv z nich, jen na ten volejbal ne… A že bych se musel pařit na hřišti proto, abych viděl nahé ženské zadky, tak na to jsou i jiná místa, kde je třeba i klimatizace.
Scenáristu Petra Kolečka jste už pracovně potkal třeba na filmu Padesátka, jak vám ale seděl jako režisér?
To je jednoduché. My už se s Péťou známe nějakých dvacet pět let. Já prostě vždycky říkal, že on je nový český Dietl. On, když vzal pero do ruky, tak to byla vždycky nádhera. No ale tím, že teď začal i režírovat, tak je to úplně smrtící kombinace. A jestli se nedostane do deseti let do Ameriky a neudělá velký úspěch, tak to se budu velice divit. Nedá se nic dělat, ale ode dneška mu kromě Dietl musím říkat i Tarantino.
(4,91 z 5)