Jan van Helsing: Ruce pryč od této knihy!

Vyčleňte si dost času, dost mozko­vých kapa­cit a dost trpě­li­vos­ti. A odhod­lá­ní pro­jít si i smí­še­ný­mi poci­ty. Ač má člo­věk chuť pře­číst tuto kni­hu na jeden zátah, doslo­va ji zhlt­nout, asi by to byla ško­da tak­to zachá­zet s dílem, kte­ré je nato­lik plné infor­ma­cí a chvil, u kte­rých je tře­ba se zasta­vit. A pou­ží­vat mozek a sel­ský rozum.

Jsem vděč­na auto­ro­vi, že i přes­to, že nám zde před­klá­dá ne úpl­ně pří­jem­né poza­dí fun­go­vá­ní naše­ho svě­ta, před­klá­dá také ces­ty, jak si žít svůj život navzdo­ry tomu vše­mu. Co je vlast­ně z toho vše­ho, co popi­su­je prav­da?

Co ne? To uká­že budouc­nost. Mnohé nelze zavr­ho­vat.

Nahlížení do his­to­rie beru jako fas­ci­nu­jí­cí výle­ty do zaká­za­ných zón, do kte­rých, pev­ně dou­fám, někdy zabrou­sí i kon­venč­ní věd­ci a lid­stvo tak bude rázem bohat­ší o mož­nos­ti se nad sebou zamys­let a někte­ré věci pocho­pit jinak. Jenže zaká­za­ná zóna je zaká­zá­ná zóna.

Stejně tak dob­ře chá­pu, že je dob­ré tak, jak to je, pro­to­že to někte­rých vyso­ce vliv­ným lidem na svě­tě tak vyho­vu­je. Jan van Helsing pouš­tí téměř ve všech svých kni­hách na svo­bo­du úpl­nou lid­skou svo­bo­du. Úplnou prav­du. Můžeme namí­tat něco o kon­spi­ra­cích, ale dokud tyto infor­ma­ce nebu­dou jinak vysvět­le­ny, vyvrá­ce­ny, může­me se o jejich prav­di­vos­ti jen doha­do­vat. Jsou to výbor­ná téma­ta k hovo­rům, vymě­ňo­vá­ní názo­rů a pře­mýš­le­ní nad poza­dím toho, co autor popi­su­je.

A navíc musím říci, že vět­ši­nu toho, co v jeho kni­hách čtu, jsem již čet­la i z jiných zdro­jů – a ten pocit, že ten­to svět není tak úpl­ně v pořád­ku, tak ten snad musí mít někdy kaž­dý. Tak to je to správ­né roz­po­lo­že­ní pro Ruce pryč od této kni­hy.

Ruce pryč od této kni­hy roz­hod­ně nedá­vej­te.

Je poda­ře­nou smě­sí his­to­rie, úvah, sla­bých míst lid­stva, kde toho víc nedá­vá smy­sl, než dává… ale také vel­mi dob­rých infor­ma­cí o tom, jak v tom­to svě­tě pře­žít, najít svůj vlast­ní smy­sl živo­ta a uvol­nit se do rados­ti, pro­to­že i přes­to­že to s námi někdo nemys­lí dob­ře, máme dost pro­sto­ru pro svou vlast­ní lás­ku, své živo­ty, a nako­nec i to umě­ní nad­hle­du a při­jí­má­ní růz­ných infor­ma­cí – pat­ří k umě­ní jít a zpra­co­vá­vat všed­ní den beze stra­chu a s opti­mis­tic­kým pohle­dem do budouc­nos­ti.

Van Helsingovy kni­hy jsou pros­tě tako­vé.

Někdo je milu­je, někdo nad nimi máv­ne rukou.

O auto­ro­vi: Jan van Helsing (Jan Udo Holey) psal kni­hy o kon­spi­rač­ních teo­ri­ích, někte­ré musel napří­klad v Německu a Švýcarsku i stáh­nout z pro­de­je. V roce 2010 napří­klad vydal kni­ho o okult­ních prak­ti­kách zed­ná­řů, v dal­ších letech se pak v růz­ných spou­au­tor­stvích věno­val dal­ším skry­tým teo­ri­ím a tajem­stvím. Například v roce 2019 kni­hou Můj otec byl MIB, roz­sáh­lá kni­ha vypo­ví­da­jí­cí o tom, co vše „mužům v čer­ném“ spa­dá pod kom­pe­ten­ci.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch-Books, www.anch-books.eu

---