La La Land: Muzikál plný nostalgie a pozitivní energie

Sebastian (Ryan Gosling) je nepří­liš úspěš­ným muzi­kan­tem. Jeho lás­ka pro sko­mí­ra­jí­cí žánr jazz a jeho legen­dy bývá zpra­vi­dla nepo­cho­pe­na a tak je nucen hrát doko­la ty samé pís­ně, což jej ničí. Má totiž sen, že si ote­vře svůj vlast­ní klub, kte­rý bude ctít legen­dy a sta­ne se sva­tostán­kem jeho milo­va­né­ho žán­ru. Mia (Emma Stone) má také sen. Několik let se pokou­ší pro­ra­zit coby hereč­ka, nedo­sta­la se ovšem nikdy dále, než jen na dru­hé kolo kon­kur­zu. Místo toho tak dělá v kavár­ně poblíž fil­mo­vých stu­dií, kde dou­fá ve svůj fil­mo­vý debut jed­no­ho dne. Jednoho dne však osud sve­de Sebastiana a Miu dohro­ma­dy a jejich živo­ty se změ­ní.

 

 

La La Land je jedi­neč­ný film, o tom není pochyb. Filmy jako je tenhle jed­no­du­še nevzni­ka­jí a v kinech je už jed­no­du­še neu­vi­dí­te. Už mož­ná pro­to je obdi­vu­hod­né, že se Damien Chazelle roz­ho­dl reno­mé, kte­ré si vypra­co­val svým pře­de­šlým sním­kem Whiplash,  vyu­žít prá­vě k nato­če­ní zážit­ku tak tro­chu z jiné doby. I když se totiž mís­ty jeho novin­ka drží při zemi a půso­bí někdy mož­ná až pří­liš nata­ho­va­ně, nelze upřít fil­mu to, že se jed­ná o jeden z nej­pů­so­bi­věj­ších fil­mů sezo­ny a pře­de­vším nesku­teč­nou dáv­ku nos­tal­gie a dob­ré nála­dy.

Tahle muzi­ká­lo­vá novin­ka totiž moc dob­ře ví, čím vlast­ně chce být a jde si za svým celé více jak dvě hodi­ny, kte­ré vám v kinech zabe­re. Její sym­pa­tič­nost je posta­ve­na pře­de­vším na fun­gu­jí­cí che­mii Gosling X Stone, kte­rou už doká­za­lo zužit­ko­vat už něko­lik fil­mů před­tím. Jejich spo­leč­né námlu­vy a násled­né spo­leč­né momen­ty, stej­ně tak jako jejich taneč­ní a pěvec­ká čís­la ovšem dáva­jí vzpo­me­nout na veli­ká­ny let dáv­no minu­lých. Oba jsou na tom pěvec­ky a taneč­ně sluš­ně (navíc Ryan Gosling vyu­ží­vá své zku­še­nos­ti ze své sku­pi­ny Dead Man’s Bones na jed­nič­ku) a když vez­me­te v potaz, že jim Chazelle s hudeb­ním skla­da­te­lem Justinem Hurwitzem při­chys­ta­li hned něko­lik památ­ných skla­deb, není moc nad čím pře­mýš­let.

I když tak sní­mek není ve všem úpl­ně sto­pro­cent­ní a hned v něko­li­ka momen­tech půso­bí zby­teč­ně nata­ho­va­ně či nasta­vo­va­ně, je ve výsled­ku hod­ně sym­pa­tic­kým poči­nem, jehož samot­ná exis­ten­ce dává naděj do budouc­na. Zážitek pro všech­ny věko­vé kate­go­rie, kte­rý sice nedo­sa­hu­je geni­a­li­ty muzi­ká­lo­vých kla­sik, přes­to se jed­ná o jeden z nej­lep­ších (ne li vůbec ten nej­lep­ší) muzi­ká­lů za dlou­hé roky. Sympatické obsa­ze­ní, skvě­lá hud­ba a nesku­teč­ně půso­bi­vá vizu­ál­ní strán­ka, kte­rá ve vás zane­chá hlu­bo­ké dojmy. Některé z vás dokon­ce dože­ne k slzám. Tohle je zkrát­ka film, kte­rý si nechce­te nechat ujít, i když vaše krev­ní sku­pi­na muzi­ká­ly zrov­na nejsou.

Damien Chazelle se i svým dru­hým sním­kem zapi­su­je tuč­ným pís­mem do his­to­rie. La La Land má sice své chy­by a mís­ty půso­bí mož­ná až zby­teč­ně zdlou­ha­vě a nasta­vo­va­ně, přes­to se ovšem jed­ná o nesku­teč­ně pod­ma­ni­vě nato­če­ný a zhu­deb­ně­ný muzi­kál, kte­rý nabí­zí hned něko­lik památ­ných hudeb­ních čísel, sym­pa­tic­kou hlav­ní dvo­ji­ci a pře­de­vším tako­vou dáv­ku dob­ré nála­dy a pozi­tiv­ní ener­gie, jaká se v kinech už léta neob­je­vi­la.   

30% Klasický Hollywood

30% Město hvězd
20% Zábava pro všech­ny
20% Porce dob­ré nála­dy

---

---