Lawrence z Arábie

To co David Lean nato­čil v roce 1957 bylo doko­na­lé. Pár let na to si sehnal na nato­če­ní fil­mu ješ­tě vět­ší hvězdy a nato­čil ješ­tě vět­ší umě­ní. Tentokrát z Arábie a z pouš­tě. Film z roku 1962 se stal ješ­tě slav­něj­ší a pat­ří ješ­tě více mezi kle­no­ty svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie.

Art-filmoví fanouš­ci by jej samo­zřej­mě nemě­li minout. Tolik hvězd plát­na 60. let se tolik čas­to v kině nevi­dí. První hvězdou je samo­zřej­mě  Ir Peter O’Toole, pro kte­ré­ho je to váž­ně jeden z nej­slav­něj­ších fil­mů. Druhým je Omar Sharif, nej­slav­něj­ší Egypťan, kte­rý svo­jí rov­nou zemi pro­sla­vil na nej­slav­něj­ším holly­wo­od­ském plát­ně. Hvězdnou tro­ji­ci dopl­ňu­je Obi-wan Alec Guinness, kte­rý s reži­sé­rem navá­zal na spo­lu­prá­ci na prv­ním jejich spo­leč­ném fil­mu. Nejslavnější tro­ji­ci dopl­ňu­je ješ­tě Mexičan  Anthony Quinn a mno­ho dal­ších her­ců.

Ve sko­ro čty­ři hodi­ny dlou­hým fil­mu nás čeká mno­ho arab­ské sce­né­rie, kde se reži­sé­ro­vi, spo­lu s kame­ra­ma­nem, poda­ři­lo nato­čit oprav­du reál­nou drs­nou pří­ro­du. Je sice prav­da, že je film pěk­ně dlou­hý, až mož­ná tro­cha nud­ný, je také pro­tkán něko­li­ka mezi­hra­mi, ve kte­rých zní jenom hud­ba a obraz je jenom čer­ný. Hudba Maurice Jarreho dává ale tomu­to fil­mu přes­ně ten pocit, jaký je potře­ba, aby si fil­mo­ví fanouš­ci moh­li v kli­du vychut­nat celý film a u mezi­her, při kte­rých zní jenom hud­ba bez obra­zu, si pros­tě odpo­či­nout od pouš­tě.

Hvězdný lesk fil­mu také při­ne­sl herec­ké kon­cer­ty, kte­ré byli pat­řič­ně odmě­ně­ni, sice jenom nomi­na­ce­mi, ale to i přes­to sta­čí na to, aby sedmi-Oskarový film pat­řil mezi to, co si v kli­du může­te pus­tit doma, když je Vám doma zima.

A za co vlast­ně film dostat Oscary? Nejlepší film, režie (David Lean), barev­ná keme­ra (Freddie Youg), střih, hud­ba (Maurice Jarre), výpra­va a mix zvu­ku. Nominace, kte­ré film nepro­mě­nil k vítez­ství měli her­ci Peter O’Toole a Omar Sharif a tvůr­ci adap­to­va­né scé­ná­ře.

Prostě je to film roku 1962, kte­rý i na Blu-ray má své kouz­lo. Je to film na neděl­ní odpo­led­ne, kdy je vedro a ve spo­leč­nos­ti chla­dí­cích vět­rá­ků správ­ně vychut­ná­te pošť­ní vedro v Arábii.

Za poskyt­nu­tí dis­ků na recen­zi děku­je­me spo­leč­nos­ti Bontonfilm.

Bitrate

---

Screeny z Blu-ray