Lionel Stander: Cesta od první filmové role k boji s černou listinou a návratu skrze televizi

V roce 1932 zís­kal Lionel Stander svou prv­ní fil­mo­vou roli v krát­ko­me­tráž­ním sním­ku spo­leč­nos­ti Warner-Vitaphone „In the Dough“ (1932) s Fattym Arbucklem a Shempem Howardem. V roce 1935 nato­čil něko­lik dal­ších krát­ko­me­tráž­ních fil­mů, z nichž posled­ním byl „Starý šedý sta­ros­ta“ (1935) s Bobem Hopem. V témže roce byl obsa­zen do celo­ve­čer­ní­ho fil­mu Bena Hechta „The Scoundrel“ (1935) s Noëlem Cowardem. Přestěhoval se do Hollywoodu a pode­psal smlou­vu s Columbia Pictures. V násle­du­jí­cích třech letech hrál Stander v řadě fil­mů, zejmé­na ve sním­ku Franka Capry „Pan Deeds jde do měs­ta“ (1936) s Garym Cooperem, hrál Archieho Goodwina ve fil­mech „Seznamte se s Nerem Wolfem“ (1936) a „Liga postra­chů“ (1937) a ve fil­mu „Zrodila se hvězda“ (1937) s Janet Gaynorovou a Fredricem Marchem.

Stander byl sil­ně libe­rál­ní a pro­dě­leč­ný, hlá­sil se k růz­ným soci­ál­ním a poli­tic­kým téma­tům a byl jed­ním ze zaklá­da­jí­cích čle­nů Screen Actors Guild. V roce 1938 šéf Columbia Pictures Harry Cohn údaj­ně nazval Standera „rudým par­chan­tem“ a pohro­zil poku­tou 100 000 dola­rů kaž­dé­mu stu­diu, kte­ré s ním pro­dlou­ží smlou­vu. Navzdory uzná­ní kri­ti­ků za jeho výko­ny Standerova fil­mo­vá prá­ce prud­ce pokles­la. Poté, co se v letech 1935 a 1936 obje­vil v 15 fil­mech, hrál v letech 1937 a 1938 pou­ze v šes­ti.
Ve fil­mu Není čas na vdá­vá­ní (1938), kte­rý napsal člen stra­ny Paul Jarrico, si Stander při čeká­ní na výtah zapís­kal něko­lik tak­tů Internacionály. Myslel si, že tuto scé­nu z fil­mu vystřih­nou, ale zůsta­la ve fil­mu, pro­to­že „v Hollywoodu byli teh­dy tak apo­li­tič­tí, že tu melo­dii nikdo nepo­znal.“
V té době byl Stander v Hollywoodu tak apo­li­tic­ký, že mu to nikdo neřekl.
Stander se v 50. letech dostal na čer­nou lis­ti­nu, když byl během sly­še­ní před Výborem pro nea­me­ric­kou čin­nost Sněmovny repre­zen­tan­tů odha­len jako člen komu­nis­tic­ké stra­ny. Marc Lawrence vypo­vě­děl, že mu Stander řekl, že vstu­pem do stra­ny se sta­ne pro ženy při­taž­li­věj­ším. Ve své vlast­ní výpo­vě­di před HUAC Stander odsou­dil Lawrence jako psy­cho­pa­ta a před­lo­žil dopis, v němž uve­dl Lawrencovu dušev­ní anamné­zu a odha­lil, že byl hospi­ta­li­zo­ván po psy­chic­kém zhrou­ce­ní těs­ně před svou výpo­vě­dí před HUAC.

Po zařa­ze­ní na čer­nou lis­ti­nu pra­co­val Stander jako mak­léř na Wall Street a vystu­po­val na diva­del­ních prk­nech jako herec­ký kon­ci­pi­ent. K fil­mu se vrá­til ve fil­mu Tonyho Richardsona „Milovaný“ (1965) a svou kari­é­ru začal zno­vu jako cha­rak­ter­ní herec, kte­rý se obje­vil v mno­ha fil­mech, včet­ně „Cul-de-sac“ Romana Polanského (1966), „New York, New York“ Martina Scorseseho (1977) a „1941“ Stevena Spielberga (1979).Standera si mož­ná nej­lé­pe pama­tu­je­me díky roli Maxe v tele­viz­ním seri­á­lu „Hart to Hart“ s Robertem Wagnerem a Stefanií Powersovou, kte­rou si zopa­ko­val v sérii tele­viz­ních fil­mů „Hart to Hart“.

„Hraji v tele­viz­ním pro­gra­mu, kte­rý je vždy mezi 20 nej­lep­ší­mi, kte­rý se vysí­lá v 67 zemích svě­ta, a pomá­hám tak lobo­to­mi­zo­vat celý svět.“ (Wikipedia/IMDb)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Lioneli Standere!

---

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society