Lise Leblanc: Sebepéče pro pečující

IMG 20211217 120429

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Dáváte něco, co postup­ně sami ztrá­cí­te. Obrovský nápor na psy­chi­ku zvět­šu­je ješ­tě frustra­ce, úna­va, vyčer­pá­ní a někdy i vidi­ny kon­ců bez nadě­je na zlep­še­ní. Pečovatelé o sta­ré lidi, těž­ce nemoc­né, posti­že­né urči­tě vědí. Tím hůř, pokud jste na ope­čo­vá­va­né oso­bě ješ­tě cito­vě váza­ní.

Tato kni­ha je urče­na pri­már­ně pro ně: najdou zde pově­do­mé pří­kla­dy, pří­běhy, ze kte­rých vytu­ší, že v tom zda­le­ka nejsou sami. Najdou roz­mo­ta­ná klub­ka vlast­ních stra­chů, myš­le­nek a najdou způ­so­by, jak co nej­ví­ce o sebe pečo­vat, jak se očiš­ťo­vat od nega­tiv­ních vli­vů a být co nej­ví­ce ku pomo­ci.

Tato kni­ha ale může být urče­na i těm, kdož peču­jí 24 hodin den­ně o děti, pro mamin­ky potá­ce­jí­cí se v neko­neč­né úna­vě. I tady pla­tí stej­ná pra­vi­dla pro sebe­pé­či a jsem si jis­ta, že tu může­te načer­pat dob­ré rady, kte­ré vám při­jdou úpl­ně na míru.

Každý jsme jiný, ale základ zůstá­vá, i pro­to je kni­ha, ač psa­ná v kanad­ském pro­stře­dí, vel­mi potřeb­ná i u nás.
Oceníte napří­klad: prak­tic­ká cvi­če­ní k tomu, jak zvlá­dat vyčer­pá­ní, jak zvlá­dat vyho­ře­ní. Prvním kro­kem je vůbec uvě­do­mě­ní si toho­to sta­vu. Rozpoznání vzo­rů, kte­ré nás nutí jít dale­ko za hra­ni­ce nás samých na úkor dru­hých. Ale také jak s tím nalo­žit, jak v tom všem sebrat špet­ku času a kva­lit­ně ho vyu­žít tak, aby bate­rie pře­ce jen poně­kud dobi­ly.

Překvapilo mne, že důle­ži­té je tře­ba sta­no­ve­ní cílů, nebo jed­not­li­vých bodů, kte­rých chci dosáh­nout, udě­lat si z této výzvy malé mety, kte­ré uleh­čí psy­chic­ké­mu zatí­že­ní. Jak zvlá­dat stre­sem zdi­vo­če­lou mysl, kte­rá chr­lí jeden nesmy­sl za dru­hým a kte­rá zapří­či­ní, že se postup­ně sami sobě zce­la ztra­tí­te.

A chví­le, kdy už jste jen prázd­nou strán­kou… I o těch tady je řeč.

Knihu bych shr­nu­la jako pěk­né struč­né pojed­ná­ní, přes­to plné emo­cí a výbor­ně struk­tu­ro­va­né tak, že se vždy může­te vrá­tit tam, kam potře­bu­je­te. Kde zrov­na máte svou sla­bi­nu. Nejste v tom sami. Vyčerpání není selhá­ní…

Velmi vzác­ná jsou pak tato cvi­če­ní a scé­ná­ře:

P: Mami, zdá se mi, že kaž­dá máme jinou před­sta­vu o tom, jak čas­to by ses měla mýt a brát si čis­té oble­če­ní. Zajímá mě, jak se na to díváš ty.

PP: Před pár dny jsem uklouz­la v kou­pel­ně a sko­ro jsem spadla. Bojím se, že  si něco udě­lám a budu na tobě ješ­tě závis­lej­ší. A pokaž­dé, když dávám špi­na­vé oble­če­ní do koše na prádlo, mám pocit, že ti při­dě­lá­vám prá­ci, a pra­ní jsi vždyc­ky nená­vi­dě­la.

P: Nevěděla jsem, že jsi sko­ro upadla, ani že to cítíš takhle. Byla bych ráda, kdy­bychom si moh­ly pro­mlu­vit čas­tě­ji, a také bych ti ráda řek­la o svých oba­vách, abychom pak spo­leč­ně našly co nej­lep­ší řeše­ní.

Snaha poro­zu­mět, sna­ha nasta­vit pra­vi­dla v mezích lás­ky jsou asi hlav­ní­mi nos­ný­mi body. Kniha je sice z kanad­ské­ho pro­stře­dí, ale emo­ce a pro­blémy jsou s těmi naši­mi shod­né. V tom­to smě­ru je to kni­ha nesmír­ně osvě­to­vá a nebo­jím se říci, že její zákla­dy by se měly veřej­ně pro­bí­rat čas­tě­ji než coko­liv jiné­ho. Nemám totiž pocit, že jde jen o péči pro peču­jí­cí oso­by, ale o péči o kaž­dou nepři­mě­ře­ně zatí­že­nou oso­bu.

Autorka: Lise Leblanc je regis­tro­va­ná psy­cho­te­ra­pe­u­t­ka, pečo­va­tel­ka a odbor­ni­ce na řeše­ní kon­flik­tů. Nejen stu­di­um, ale i vlast­ní zku­še­nost ji doved­ly k napsá­ní této kni­hy, věnu­je se též téma­tu truch­le­ní a post­trau­ma­tic­ké stre­so­vé poru­še.

Fotka:Renata Petříčková & Grada Publishing a.s.