Máme prachy! A co dál?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Na začát­ku prázd­ni­no­vé­ho vol­na do čes­kých kin vstou­pi­la fran­couz­ská kome­die o lidech, kte­ří najed­nou zís­ka­jí hro­ma­du peněz. Film nato­či­la dvoj­ce reži­sé­rů Maxime Govare a Romain Choay, při­čemž ani jeden z nich sice není ověn­čen množ­stvím fil­mo­vých cen a jejich fil­mo­gra­fie není ani tak boha­tá, nicmé­ně kdo­ví, Vejnar s Pavlíčkem taky před Přišla v noci neby­la tak zná­má jmé­na.

Film pra­cu­je v žán­ru poví­dek, tedy čtyř men­ších kome­di­ál­ních pří­bě­hů o lidech, kte­ří zbo­hat­nou v lote­rii. V prv­ní sle­du­je­me rodin­ku, kte­rá při rutin­ní ces­tě za pří­buz­nou zjis­tí, že má náho­dou v autě výher­ní los. Druhá vyprá­ví o ženě kte­rá je jen pár chvil po neče­ka­ném zbo­hat­nu­tí sra­že­na pohled­ným gentle­ma­nem a ona si není jis­tá, zda to byla náho­da či cíl sňat­ko­vé­ho pod­vod­ní­ka. Třetí povíd­ka se zamě­řu­je na tro­ji­ci islám­ských radi­ká­lů, kte­ří pár vte­řin před plá­no­va­ným sebe­od­pá­le­ním opět zjis­tí, že zís­ka­li horent­ní sumu. A čtvr­tá pak popi­su­je pří­běh, kdy šťast­né­ho maji­te­le výher­ní­ho losu sko­lí infarkt, načež per­so­nál pečo­va­tel­ské­ho domu se roz­ho­ne si výhru roz­dě­lit. Jak jste asi pozna­li záměr­ně se vyhý­bám popi­su point jed­not­li­vých pří­bě­hů, pro­to­že na ty holt bude­te muset do kina.

Nicméně nyní k hod­no­ce­ní. Zvoleným téma­tem film roz­hod­ně pěk­ně glo­su­je tu tou­hu sou­čas­né spo­leč­nos­ti po peně­zích. Poukazuje na to, že finan­ce nejsou všech­no a né vždy jejich dosta­tek vede k život­ní­mu bla­hoby­tu. Pro mě osob­ně byl ale tro­chu pro­blém ve způ­so­bu, jakým se tyto infor­ma­ce dozví­dá­me. Vyprávění totiž do jis­té míry sto­jí na ske­čo­vi­tém postu­pu, kte­rý jen vyhá­ní do extré­mu něja­kou bizard­ní situ­a­ci, vrše­ním dal­ších nesmys­lů. Všechno se tu děje jako dle Murphyho záko­nů, tedy to co tuší­te, že by se stát roz­hod­ně nemě­lo, se také sta­ne. Navíc všech­no je nám pre­zen­to­vá­no hyperre­a­lis­tic­kou kame­rou, kte­rá se ve fran­couz­ské kine­ma­to­gra­fii stá­vá poně­kud tren­dem posled­ních let. A ono obec­ně i to téma, kdy se z člo­víč­ka na okra­ji spo­leč­nos­ti náho­dou sta­ne posta­va na jejím vrcho­lu není v této země­pis­né oblas­ti nijak nové. Konec kon­ců, ztřeš­tě­né kome­die pro­du­ku­je tato země již do dob Funèse a Belmonda, při­čemž je pod­le mě doce­la ško­da, že se od těch dob v kome­di­ál­ním žán­ru nikam moc nepo­su­nu­la.

Patříte - li mezi fanouš­ky kva­lit­ně řeme­sl­ně zvlád­nu­tých ztřeš­tě­ných fran­couz­ských kome­dií s leh­kým soci­ál­ním pře­sa­hem, smě­le se vydej­te do kina. Přijde - li vám však ten­to žánr jako ztrá­ta peněz, radě­ji bych vám dopo­ru­čil jiný film. Neříkám, že je to špat­ný film, to oprav­du ne, nad­prů­měr­ný je urči­tě. Ale nej­lep­ší kome­die, dle mého názo­ru, to také není.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře