Marťan (The Martian) – Recenze – 80%

Po Marsu se pro­chá­zí prv­ní lid­ská posád­ka ast­ro­nau­tů a sbí­rá data a vzor­ky. Jejich misi však naru­ší píseč­ná bou­ře, kte­rá je donu­tí pla­ne­tu po pár dnech před­čas­ně opus­tit. Navíc muse­jí nechat za sebou tělo ast­ro­nau­ta Marka, kte­ré­ho v nasta­lém cha­o­su sme­tl kus utr­že­né­ho sate­li­tu a vítr ho odne­sl s pro­tr­že­ným ska­fan­drem nezná­mo kam, tak­že ho zby­tek výpra­vy pova­žu­je za mrt­vé­ho. Jenže pak se Mark pro­bu­dí, sice zra­ně­ný, ale živý. Dobelhá se na základ­nu, kde se ošet­ří, spo­čí­tá si ome­ze­né záso­by jíd­la a vody a začne pře­mýš­let, jak kon­tak­to­vat inže­ný­ry v NASA a uvě­do­mit je o svém pře­ži­tí.

Že je Mark naži­vu, se v NASA kaž­do­pád­ně dozví ješ­tě před­tím, než k ono­mu kon­tak­tu dojde (sate­li­ty zachy­tí pohyb něja­ké­ho vozít­ka), a naplá­nu­jí, jak k němu dostat záso­by, jež by mu vydr­že­ly dosta­teč­ně dlou­ho, než se k němu vypra­ví záchran­ná mise. Jídlo by ale do té doby Markovi na Marsu stej­ně nevy­sta­či­lo, tak­že si tam začne v extrém­ních pod­mín­kách impro­vi­zo­va­ně vyrá­bět vodu a pěs­to­vat bram­bo­ry.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Sci-fi Marťan, nato­če­né pod­le úspěš­né­ho stej­no­jmen­né­ho romá­nu Andyho Weira, má spíš než ke Gravitaci nebo Interstellar pře­kva­pi­vě blíž k Trosečníkovi s Tomem Hanksem. Jde totiž o nestan­dard­ní sur­vi­val dra­ma, jehož hlav­ním téma­tem je boj o pře­ži­tí na mís­tě, kde se dopo­sud o dlou­ho­do­bé pře­ží­vá­ní ješ­tě nikdy nikdo nepo­ku­sil, a řeše­ní sví­zel­ných situ­a­cí na způ­sob skau­ta s něko­li­ka vyso­ko­škol­ský­mi diplo­my (ješ­tě štěs­tí, že hlav­ní hrdi­na je bota­nik). První polo­vi­na fil­mu je věno­vá­na tomu, jest­li se Markovi poda­ří vytvo­řit si na Marsu dosta­teč­ně vhod­né pod­mín­ky pro fun­go­vá­ní na neu­r­či­to, v dru­hé čás­ti je zas vět­ší důraz kla­den na to, jest­li se poda­ří ho zachrá­nit a dostat zpát­ky na Zem, potaž­mo jakým způ­so­bem.

Zajímavé by bylo zabý­vat se otáz­kou, zda to ten Tom Hanks v Trosečníkovi neměl na tom neo­byd­le­ném ost­ro­vě upro­střed oce­á­nu vlast­ně hor­ší. Mark se sice nachá­zí téměř čtvrt mili­ar­dy kilo­me­t­rů od domo­va, ale ale­spoň má exklu­ziv­ní pří­stře­ší plné špič­ko­vých tech­no­lo­gií, před­při­pra­ve­ných potra­vin na něko­lik desí­tek dnů dopře­du, spous­tu uži­teč­né­ho vyba­ve­ní a od jis­té chví­le i mož­nost komu­ni­ko­vat i s někým jiným než s mlčen­li­vou miču­dou. Kromě toho film vzbu­zu­je dojem, že Mark si celou dobu vese­le hos­po­da­ří a jez­dí po Marsu v bugi­ně, poslou­chá osm­de­sát­ko­vé dis­co, hra­je si na pirá­ta, při natá­če­ní video­zá­zna­mů hází jed­nu hláš­ku za dru­hou a kro­mě vidi­ny dochá­ze­jí­cí­ho jíd­la se ničím dal­ším výraz­ně nestre­su­je, zatím­co to nej­vět­ší dra­ma zaží­va­jí hla­vou­ni v NASA, kte­ří si nad jeho situ­a­cí rvou vla­sy, zou­fa­le pře­mýš­le­jí, co budou dělat, a co řek­nou hla­do­vým médi­ím.

S tím bohu­žel sou­vi­sí to, že fil­mu pros­tě a jed­no­du­še chy­bí dosta­tek dra­ma­tic­kých situ­a­cí. Příběh je v hlav­ních bodech více­mé­ně před­ví­da­tel­ný a za celou dobu v něm dojde k pou­hým třem zvra­tům, kte­ré vyvo­lá­va­jí dojem, že teď koneč­ně o něco jde, a že je něco v sáz­ce. Gravitace byla od začát­ku do kon­ce věno­vá­na dech berou­cí­mu a nesku­teč­ně napí­na­vé­mu zápa­su hlav­ní hrdin­ky o život, kte­rý v mno­ha oka­mži­cích visel vylo­že­ně na vlás­ku, to vše navíc v bez­rad­ném pro­stře­dí neko­neč­né­ho vesmír­né­ho vakua (čemuž se Marťan při­blí­ží až ve svém závě­ru). Interstellar bylo zas výraz­ně osu­do­věj­ší, emo­tiv­něj­ší a více se opí­ra­jí­cí o posta­vy – Mark se např. zmí­ní o svých rodi­čích, kte­ří prav­dě­po­dob­ně pro­ží­va­li v prů­bě­hu jeho poby­tu na Marsu zásad­ní emo­ce, leč ve fil­mu s nimi neu­vi­dí­me ani sekun­du.

Neříkám při­tom, že Markovo tábo­ře­ní není zají­ma­vé nebo zábav­né, nebo že by Marťan nebyl kva­lit­ním fil­mem. Knižní před­lo­ha patr­ně sto­jí dost za pře­čte­ní a Marťan roz­hod­ně je nej­lep­ším sním­kem reži­sé­ra Ridleyho Scotta při­nejmen­ším za posled­ních čtr­náct let. Je reží­ro­va­ný leh­kou rukou a vel­mi inte­li­gent­ně, Matt Damon v hlav­ní roli je veli­ce sym­pa­tic­ký a skvě­le hra­je, ostat­ně jako napros­tá vět­ši­na všech ostat­ních her­ců v rolích ved­lej­ších (Jessica Chastain, Sean Bean, Michael Peña, Jeff Daniels…) a tri­ky jsou bez­chyb­né. Výjimečně oce­ňu­ji i 3D, kte­ré vynik­ne zejmé­na ve scé­nách z vesmí­ru, ale i jinak je cel­kem pří­jem­né, neru­ší a jeho exis­ten­ce je spí­še ku pro­spě­chu.

Také v celém fil­mu není čas na pro­sto­je nebo hlu­chá mís­ta. Prakticky pořád se něco děje, nebo se ale­spoň zají­ma­vě poví­dá, nebo se kame­ra opá­jí pís­či­tý­mi sce­né­ri­e­mi, na kte­ré se hez­ky divá (natá­če­lo se v pouš­ti v Jordánsku). Je pří­jem­né, že film je ukot­ven v naší rea­li­tě, a že jeho vize budouc­nos­ti (prav­dě­po­dob­ně nijak extra vzdá­le­né, přes­to­že přes­ný leto­po­čet není nikdy zmí­něn) půso­bí uvě­ři­tel­ně, a nejde jen o snůš­ku vědec­kých sci-fi výmys­lů. Líbí se mi, že posta­vy ve fil­mu logic­ky uva­žu­jí a necho­va­jí se jako idi­o­ti, nebo že aspoň nedě­la­jí fatál­ní chy­by a zby­teč­ně nezmat­ku­jí, když jde do tuhé­ho.

Blog auto­ra: http://www.filmspot.cz