Mary a Max - Mary a Max je prvnícelovečerní animák tvůrce Adama Elliota.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Mary Daisy Dinkle (Bethany Whitmore/Toni Colette), bacu­la­tá osmi­le­tá hol­čič­ka žijí­cí na před­měs­tí aus­tral­ské­ho Melbourne a Max Horowitz (Philip Seymour Hoffman), vel­mi obéz­ní čty­ři­a­čty­ři­ce­ti­le­tý Žid žijí­cí v pul­su­jí­cím New Yorku, trpí­cí Aspergerovým syn­dro­mem. Oba se spřá­te­lí pomo­cí dopi­sů a začí­ná jejich ces­ta neo­by­čej­né­ho přá­tel­ství, kte­ré musí čelit autis­mu, taxi­der­mii, psy­chi­atrii, alko­ho­lis­mu, obe­zi­tě, klep­to­má­nii, sexu­ál­ním roz­dí­lům, důvě­ře, kopu­lu­jí­cím psům, nábo­žen­ským roz­dí­lům, ago­ra­fo­bii a mno­ha dal­ším život­ním pře­kva­pe­ním...

Animák, kte­rý mě svým vnějš­kem odra­zo­val a kte­rý roz­hod­ně pat­ří mezi nej­zvlášt­něj­ší ani­mo­va­né sním­ky, kte­ré jsem kdy v živo­tě viděl. Důležité je ale zmí­nit ješ­tě jed­nu věc- Dětem urči­tě nepouš­tět!

Mary a Max je prv­ní (a pro­za­tím to tak i zůstá­vá) celo­ve­čer­ní ani­mák tvůr­ce Adama Elliota, jehož krát­ké ani­mo­va­né sním­ky jsou hod­ně spe­ci­fic­ké, k jejich ne vylo­že­ně hez­ké­mu sty­lu musí­te při­jít na chuť a přes­to by se tyhle ani­mo­va­né kraťa­sy urči­tě měli dočkat pozor­nos­ti. Elliot vytvá­ří tak tro­chu dospě­lej­ší ani­má­ky, kde před­vá­dí tak tro­chu spe­ci­fic­ký humor, jeho posta­vy jsou v pod­sta­tě jed­no­du­ché a pře­de­vším jsou jeho fil­my osob­ní a inspi­ra­ci pro ně sbí­rá kolem sebe a svých známých/blízkých. Jeho kraťa­sy poté cel­ko­vě sla­vi­li úspěch (došel si pro ceny na Sundance, v Berlinale a dokon­ce i na Oscarech) a bylo tak otáz­kou času, než dosta­ne Elliot pří­le­ži­tost nato­čit svůj prv­ní celo­ve­čer­ní animák- Mary a Max.

Mary a Max je jed­ním z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších ani­má­ků, kte­rý upou­tá už Elliotovou spe­ci­fic­kou ani­ma­cí a záro­veň nesku­teč­ně sil­ným scé­ná­řem. Náhodou 8-letá hol­čič­ka z Austrálie vyhle­dá adre­su jed­no­ho náhod­né­ho muže z New Yorku a pošle mu dopis, aby se ho zepta­la zda i v USA se děti rodí z půl­li­t­ru piva jak se dozvě­dě­la od své­ho dědeč­ka a to odstar­tu­je jed­no vel­mi zvlášt­ní přá­tel­ství dvou věko­vě odliš­ných a přes­to podob­ných lidí, kte­ří se navzá­jem baví o svých pro­blé­mech, sna­ží si navzá­jem pomoct a žijí ve vel­mi hnus­ném svě­tě. Tomu napo­má­há i fakt, že Elliott se cíle­ně sna­ží ani­mo­va­ný svět oči­vid­ně vytvo­řit co nej­o­š­k­li­věj­ší svět, aby ješ­tě více zapa­dl do celé atmo­sfé­ry fil­mu.

Přesto máte pocit, že stop-motion ani­ma­ce je na vrchol­né mož­né úrov­ni a ten fakt, že to celé nevy­pa­dá zrov­na při­krášle­né sku­teč­ně jen slou­ží k tomu, abychom pří­běh téhle veli­ce zvlášt­ní dvo­ji­ce, co nej­ví­ce vní­ma­li jejich oči­ma. Pomáhá to i v tom ohle­du, že i přes obje­ve­né přá­tel­ství a sna­ha o zlep­še­ní vlast­ních živo­tů k defi­ni­tiv­ní nápra­vě zce­la nedo­jde a tako­vé finá­le roz­hod­ně neskon­čí kla­sic­kým Happy Endem. O to více se tak potvr­zu­je, že tohle sku­teč­ně není pohád­ka a Elliotův celo­ve­če­rák je jed­no­du­še točen pro dospě­lé divá­ky.

Elliottova ani­ma­ce mož­ná není „ nej­hez­čí“, s designem posta­vi­ček si ale hod­ně vyhrál. Přece jen mám k jeho sty­lu ani­ma­ce pár men­ších výhrad, jde ale jen o detai­ly, kte­ré jinak doka­zu­ji, že Elliott je schop­ný tvůr­ce, kte­rý navíc točí pře­sa­ho­vá ani­mo­va­ná díla. A to nezna­me­ná pře­sa­ho­vá v podob­né for­mě jako tako­vý Pixar. Spíš pře­sa­ho­vá ve své vlast­ní bub­li­ně, kde jde mno­ho­ná­sob­ně více za hra­nu než prá­vě lidé u Pixaru.

Elliotův ani­mák má parád­ní vizu­ál­ní nápa­dy, vel­mi vtip­né gagy a občas pře­ce jen bere zpá­teč­ku a uvá­dí věci, kte­ré si divák snad­no domys­lí. Jen mě zamr­ze­lo, že se Mary a Max zrov­na dva­krát nevy­hnul infan­til­něj­ším pasá­žím, kte­ré mi k celé­mu tónu fil­mu vlast­ně zase tak nesed­li. Těch infan­til­ních pře­sko­ků ale na dru­hou stra­nu není zase tak moc.

Pořád jsem se nezba­vil poci­tu, že by šlo vlast­ně vět­ši­nu děje Mary a Max ose­kat a celé by se to tak mož­ná vešlo do krat­ší ver­ze, klid­ně i do 30-minutového kraťa­su. Ten spe­ci­fic­ký styl a humor se mi vlast­ně někdy v prů­bě­hu okou­kal a samot­ná záplet­ka se vyda­la tro­chu jiným smě­rem, než jsem čekal a není to zrov­na dva­krát ide­ál­ní směr. Vlastně cel­ko­vě mi při­šlo, že po prv­ní vyda­ře­né polo­vi­ně Elliotovy tro­chu došly síly a uká­za­lo se, že jeho celo­ve­čer­ní debut oči­vid­ně točil člo­věk, kte­rý neměl dosud s celo­ve­čer­ním ani­má­kem zku­še­nost. Přesto ale jeho ani­mák cením a vzhle­dem k teh­dej­ší­mu finanč­ní­mu neú­spě­chu se dá čekat, že podob­ných ino­va­tiv­ních vyspě­lých ani­mo­va­ných fil­mů nebu­de vzni­kat v dohled­né době tolik. A vlast­ně mě to i přes ty drob­né výhra­dy mrzí.

Philip Seymour Hoffman, Toni Colette, Eric Bana, Barry Humpries i Bethany Witmore za mik­ro­fo­nem před­ved­li famóz­ní výko­ny, kte­ré navíc Elliotovým loutkám dodá­va­jí duši. Celý vizu­ál­ní podá­ní fil­mu poté mož­ná není na prv­ní pohled nej­hez­čí, k celé atmo­sfé­ře a tónu fil­mu ale sedí tak moc, že je jed­no­du­še radost pře­ce jen tenhle ani­mák vidět. A soun­d­track Dalea Corneliuse je pře­krás­ný!

Důležité je ale sku­teč­ně vědět jed­nu věc- Animovaný kabá­tek skrý­vá hod­ně depre­siv­ní podí­va­nou, kte­rá není pro kaž­dé­ho a je vel­mi snad­né ten­to ani­mák odsou­dit. Jenomže pře­ce jen se v Mary a Max skrý­vá sil­ně uni­kát­ní záži­tek, kte­rý sto­jí za vidě­ní. Je to mini­mál­ně ori­gi­nál­ní a v mno­ha ohle­dech sku­teč­ně zábav­né. Zároveň ale sku­teč­ně v mno­ha ohle­dech chyt­ré a o to více chví­le­mi zamr­zí skluz k infan­ti­li­tě. Unikátnost toho­hle ani­má­ku to ale pře­ci jen nesma­že.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © Bioscop

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře