Milenci a vrazi – zfilmovaná kniha Vladimíra Párala

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Milenci a vrazi jsou filmem o tom, že každý, ať už chudý nebo bohatý, starý nebo mladý, každý touží po svém kousku štěstí a k jeho dosažení neváhá použít jakékoli prostředky. Je také důkazem toho, že minulost se opakuje.

Ústředními postavami filmu jsou obyvatelé jednoho domu, různě postavení zaměstnanci chemického závodu v Ústí nad Labem. Většina z nich se snaží vyřešit svou neutěšenou „bytovou“ situaci. Manželský pár čekající rodinu. Mladý ambiciózní inženýr Borek (Jiří Langmajer), který potřebuje klid pro své další vzdělávání. Nebo sourozenecká dvojice Madda (Kristina Kloubková) a Alex (Marko Igonda), v němž ona je šlapka a jemu nedělá potíže spát s vlastní sestrou. Stejně nespokojení se svým životem jsou i představitelé „vyšší kasty“. Stárnoucí Zita Gráfová (Zlata Adamovská), manželka ředitele chemičky a jejich syn Roman (Jakub Prachař).

Jediný, kdo se z této směsice vymyká, je Julda Serafín(Ondřej Vetchý), bratr povedených sourozenců. Ten jediný jako by se do jejich světa nehodil. Snaží se urovnat rozbouřené vztahy v domě i ve vzdálenějším okolí. Stará se o děti z dětského domova. Jen jeho roli v chemičce, kde stále kropí cestu a pozoruje okolí, jsem moc nerozluštila.

Všechny uvedené postavy mají zvláštní charaktery a zvláštní vzájemné vztahy, které ve spojení s dobou, ve které se příběh odehrává, působí na diváka dosti skličujícím ne-li depresivním dojmem. Děj začínáme sledovat v roce 1966 a přes drobné zkratky se dostaneme až do konce 80. let. V té době již většina postav dávno změnila své postavení, některé jsou naopak i po dvaceti letech stále stejné, jiné již nežijí nebo jsou v blázinci.

Film je plný různě sexuálně zabarvených scén, včetně znásilnění, surových citů a smrti. Přesto je většina z nich spíše jen naznačena, živě se neodehrává a dál se v ději nerozebírá,. Vrah bodne a oběť je prostě mrtvá, zklamaná žena vejde do místnosti plné nadržených montérů a o důsledcích se dozvídáte až po 20 letech.

Z hereckých výkonů se mi hodně líbil Jiří Langmajer a jeho Borek Trojan nebo skvěle namaskovaná Veronika Žilková v roli submisivní stárnoucí lékařky, která toužíc po lásce podlehne tyranskému Alexovi. Zajímavá je taky postava pana Thea, který celou dobu nemohoucně leží v suterénu na vysoké posteli. V momentě, kdy dochází v příběhu k dramatickému zlomu, vychází ze svého ústraní a objevuje se na denním světle. Jako černé svědomí, všemi ignorován.

Bohužel jsem nečetla román Vladimíra Párala, který se stal literární předlohou a nemohu tak porovnat. Po shlédnutí filmu mě však kniha láká. Film vás rozhodně nenechá lhostejnými. Doporučuji však nechodit na něj, když budete mít ponurou náladu. Po jeho shlédnutí ji totiž budete mít zřejmě ještě černější.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře