Mimo zákon - kam se člověk podíval, všude samý loupeživý rytíř

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Rytíř Friduš z Linavy si v posled­ní čtvr­ti­ně 13. sto­le­tí, vyhlé­dl Krásenický vrch, při­čemž se roz­ho­dl, že na něm posta­ví hrad. Toto úze­mí mu sice neří­ka­lo pane, ale to mu bylo vcel­ku jed­no. Jelikož se nachá­zel zrov­na v době bez­vlá­dí po smr­ti krá­le Přemysla Otakara II., tak mu pšen­ka v tom­to smě­ru jen kvet­la. Tento kopec si nevy­bral náhod­ně, nýbrž kvů­li kup­cům, kte­ří tudy puto­va­li se svým dra­ho­cen­ným zbo­žím v podo­bě jan­ta­ru. Jednalo se o lou­pe­ži­vé­ho rytí­ře a jakmi­le měl hrad zakrát­ko posta­ve­ný, mohl začít se svým živo­by­tím. Se svý­mi lou­pež­ní­ky obí­ral jed­no­ho kup­ce za dru­hým. Král Václav II. ho chtěl zasta­vit a při­tá­hl se svou dru­ži­nou.

Rytíř Hartman z Holštejna si vysta­věl svůj hrad nesou­cí jeho pří­do­mek oko­lo roku 1278. Podle jed­něch domně­nek to byl počest­ný rytíř, dru­zí zase pro­hla­šo­va­li, že se jed­na­lo o krvech­ti­vé­ho lou­pež­ní­ka. Sám rytíř Hartman prahnul po vel­kém bohat­ství. V oko­lí hra­du, kte­rý obý­val, si nemohl být nikdo jis­tý a bylo jed­no, jest­li se jed­na­lo o kup­ce či pocest­né­ho. Každý, koho on se svou ban­dou pře­pa­dl, se rych­le vzda­la. Někteří se posta­vi­li na odpor, avšak za to zapla­ti­li živo­tem. Sám Hartman ho zabil, poně­vadž mu děla­lo dob­ře vidět čer­stvou krev. Hartmanu nesta­čil už jen ten­to lup a začal si brou­sit zuby na vět­ší sous­to.

Heřman z Holštejna byl ze začát­ku vese­lý, milý a pocti­vý mla­dík. Žil na hra­dě své­ho otce Matouše poměr­ně klid­ný a bez­sta­rost­ný život. Ovšem jen do té doby, než jejich sou­sed Ota z Mladějova ode­šel do svě­ta a šel si hle­dat nevěs­tu. Našel jed­nu tako­vou, ale její otec měl pod­mín­ku - aby mu ji dal, musí vyko­nat pouť do Svaté země. Tak tedy šel a jeho nastá­va­jí­cí čeka­la. Ota měl sest­ru Mirandu a tu poru­čil do ochra­ny své­ho budou­cí­ho tchá­na, rytí­ře Bořity. Miranda jen kvet­la a zača­li se trou­sit nápad­ní­ci, i Heřman z Holštejna, při­čemž všem se dosta­la odmít­nu­tí - čeka­lo se na Otu, pro­to­že jen on měl co mlu­vit do sestři­ných námluv.

Mikuláš z Potštejna byl kdy­si dob­rác­kým rytí­řem. Na sces­tí ho při­ved­la smrt jeho otce Procka. Peregrin Puš byl nepří­tel jeho otce, kte­rý s ním vedl spo­ry o hra­ni­ce pot­š­tejn­ské­ho pan­ství. Vše se skon­či­lo v roce 1311, kdy byl Porcek úklad­ně zavraž­děn. Nebyli důka­zy, ale všich­ni vědě­li, že to byl Puš. Mikuláš to však tak nene­chal a s pomo­cí Oldřicha z Brandýsa Puše zavraž­dil a otce pomstil. Pak byl zatčen. Hájil se prá­vem krev­ní msty. Vražda mu neby­la doká­zá­na a šel do krá­lov­ské­ho věze­ní, avšak na přímlu­vu byl pro­puš­těn.

Kniha je plná pří­bě­hů o lou­pe­ži­vých rytí­řích. kaž­dý si urči­tě najde to svo­je. Je to tako­vé pohád­ko­vé vyprá­vě­ní, ale spíš pro vět­ší děti. Obálka navíc kore­spon­du­je s tím vším. Rozhodně dopo­ru­ču­ju. Má 304 stran.

• Autor: Naďa Moyzesová
• Žánr: his­to­ric­ká pró­za
• Nakladatelství: XYZ
• Datum vydá­ní: 07. 06. 2018