Mladí zabijáci (Assassination Nation) – Recenze – 40%

Americký film Mladí zabi­já­ci, pre­zen­to­va­ný jako akč­ní thriller, nato­čil a napsal herec, sce­náris­ta a reži­sér Sam Levinson, syn slav­né­ho fil­ma­ře Barryho Levinsona (Rain Man, Vrtěti psem). Třiatřicetiletý tvůr­ce, jenž debu­to­val v roce 2011 kome­di­ál­ním dra­ma­tem Další šťast­ný den, zasa­dil děj sním­ku do ame­ric­ké­ho měs­ta Salem a vysta­věl jej na pří­bě­hu osm­nác­ti­le­té Lily a jejích spo­lu­ža­ček, kte­ré mají pocho­pi­tel­ně tra­ble se ško­lou, s rodi­či i s part­ner­ský­mi vzta­hy, ale pod­stat­něj­ší část svých živo­tů trá­ví na spous­tě soci­ál­ních sítí. Když začnou násled­kem dato­vých úto­ků nezná­mé­ho hac­ke­ra zapla­vo­vat inter­net sou­kro­mé sou­bo­ry tam­ních oby­va­tel, uvrh­ne to měs­to do sta­vu cha­o­tic­ké para­no­ie. A pak někdo zve­řej­ní faleš­nou infor­ma­ci, že tím hac­ke­rem je Lily – a tou­ha po odpla­tě a lyn­čo­vá­ní na sebe nene­chá dlou­ho čekat.

Bohužel, výše popsa­ná synop­se není pou­hým násti­nem záplet­ky, leč zevrub­ným popi­sem asi čtyř pětin celé­ho fil­mu. Ta posled­ní pěti­na je záro­veň jedi­ným mís­tem, kde pro­běh­nou i něja­ké akč­ní scé­ny, tudíž roz­hod­ně neče­kej­te thriller nabi­tý akcí. Mladí zabi­já­ci jsou totiž pře­váž­ně spo­le­čen­skou sati­rou o sou­kro­mí na inter­ne­tu a o živo­tě nác­ti­le­tých Američanek ve vir­tu­ál­ním pro­sto­ru, kte­rá by se ráda pova­žo­va­la za ostrou a kou­sa­vou, ale ve sku­teč­nos­ti je podob­ně měl­ká jako sel­fíč­ka mode­lek na Instagramu. Prostřednictvím pří­bě­hu o pěti­ci ško­la­ček na téma obě­tí inter­ne­to­vých naru­ši­te­lů, kte­ří nabou­rá­va­jí onli­ne úlo­žiš­tě a vyta­hu­jí pri­vát­ní data jejich uži­va­te­lů na veřej­nost, sice nasta­vu­je zrca­dlo Americe a zejmé­na pak zhý­ra­le oprsk­lé­mu život­ní­mu sty­lu její zpo­vy­ka­né mlá­de­že, ale mís­to toho, aby jej kri­ti­zo­va­la, tak jej pod­po­ru­je a obha­ju­je.

Největší tragé­die pak spo­čí­vá v mar­né sna­ze fil­mu při­mět divá­ky k tomu, aby fan­dil hlav­ním hrdin­kám, jenž jsou opa­ko­va­ně pre­zen­to­vá­ny jako nesym­pa­tic­ké a namyš­le­né cuch­ty s mód­ním vku­sem luxus­ních pro­sti­tu­tek, co všech­no a všech­ny posí­la­jí někam, ale když si někdo dovo­lí poslat někam je, tak bre­čí a tvá­ří se ublí­že­ně. Byť jim mnoh­dy nechy­bí cha­risma a výrazná osob­nost, tak obo­jí zdár­ně pře­bí­je­jí nama­chro­va­nou pózou rádo­by odu­šev­ně­lých drs­ných fra­je­rek, skrý­va­jí­cích pod zma­lo­va­ným povr­chem vyzý­va­vých loli­tek oby­čej­nost a zra­ni­tel­nost. Sem tam se film jejich plyt­kos­ti a prázd­no­tě vysmí­vá, ale povět­ši­nou jim spíš nadr­žu­je a v závě­ru i požeh­ná jejich počí­ná­ní a faleš­né sebe-prezentaci tím, že jim vtisk­ne do ruky zbroj­ní arze­nál, aby jím moh­ly efek­tiv­ně­ji pro­sa­zo­vat vlast­ní hod­no­ty a navzá­jem se v nich utvr­zo­vat.

Ve finá­le fil­mu, vrcho­lí­cím v posled­ních pat­nác­ti minu­tách novo­do­bým honem na čaro­děj­ni­ce (pro­to se děj ode­hrá­vá v Salemu, mrk, mrk), se nako­nec sice dočká­te pár krva­vých spr­šek, moc hez­ky nato­če­né­ho pře­pa­de­ní rodin­né­ho domu v jed­nom dlou­hém zábě­ru a na závěr i poně­kud sta­tic­ké a nepří­liš zábav­ně vyu­ži­té pře­střel­ky, nicmé­ně nej­pr­ve je potře­ba se k tomu pro­kou­sat více než hodi­no­vou dia­lo­go­vou expo­zi­cí plnou jalo­vých náhle­dů do vul­gár­ní­ho život­ní­ho sty­lu zhýč­ka­ných, pový­še­ných a sebe­lí­tos­ti­vých nác­ti­le­tých díve­nek a jejich domně­lých mou­d­er. I tak je té akce ale pří­liš málo na to, aby se dala pova­žo­vat za uspo­ko­ji­vé zados­tiu­či­ně­ní, zvlášť když z ní hlav­ní hrdin­ky naneštěs­tí vychá­ze­jí jako nezlom­né vítěz­ky, a tím spíš ve fil­mu, kte­rý láká divá­ky na bru­tál­ně akč­ní masa­kr a poli­tic­ky neko­rekt­ní jízdu, leč ve výsled­ku je spíš opa­tr­ný, kom­pro­mis­ní a dějo­vě roz­vláč­ný.

Ze začát­ku Mladí zabi­já­ci při­tom ješ­tě doká­žou sluš­ně navna­dit sebe­i­ro­nic­kou sty­li­za­cí a atrak­tiv­ní audi­o­vi­zu­ál­ní prů­boj­nos­tí, nejde jim upřít občas­ná for­mál­ní nápa­di­tost a sem tam i tref­ně míře­ná myš­len­ka (tře­ba kri­ti­ka pokryt­ců, kte­ří nevá­ha­jí odsou­dit jiné lidi za jejich sou­kro­mí bez zna­los­ti kon­tex­tu a argu­men­tů, a při­tom mají sami co skrý­vat – kte­rá by však byla mno­hem sil­něj­ší, kdy­by hlav­ní hrdin­ky neby­ly stej­ně pokry­tec­ké), ale to těž­ko zakry­je cel­ko­vě nesym­pa­tic­ký obsah a při­nejmen­ším spor­nou ide­o­lo­gii. Výsledkem je post­mo­der­ní plo­chá zába­va vizu­ál­ně odpo­ví­da­jí­cí posled­ním dílům Očisty, kte­rou oce­ní snad jen ti, kte­ří se doká­ží s její­mi hrdin­ka­mi iden­ti­fi­ko­vat.