Neplechy čerta Zbrklíka - jeden malý čertík nadělá v pekle hodně povyku

Jednoho krás­né­ho dne s pekle naro­dil čer­tík. Měl všech­no tak, jak má správ­ný čert mít, ale pře­ci jen na něm byla jed­na hod­ně div­ná věc - nebes­ky mod­ré oči. Čertice Rozumbrada, kte­ré se naro­dil tomu ani za mák nero­zu­mě­la. Byla chyt­rá až na půdu, což v pra­xi zna­me­na­lo úpl­ně nej­víc, jak by mohl čert být. V kalen­dá­ři, tedy v tom pekel­ném své­mu syn­ko­vi vybra­la jmé­no Zbrlík. Vůbec netu­ši­la, že její syn se bude přes­ně pod­le své­ho jmé­na cho­vat. Odmalička děla samé hlouposti. Když byl oprav­du malý, dalo by se nad tím máv­nout rukou v pří­pa­dě, že by se jed­na­lo o mali­cher­nos­ti.

Například jed­nou hrá­li čer­ti kar­ty. Po chví­li však usou­di­li, že to v pekle smr­dí a chtě­lo by to pořád­ně umýt. Ovšem čer­ti a pra­co­vat, navíc s vodou - holý nesmy­sl. Avšak to by nesměl být poblíž Zbrklík. Ten se ptal mamin­ky, kde se bere voda do pekel­ných kot­lů. Ta mu sice pode­zí­ra­vě, ale pře­ci jen pro­zra­di­la, že v pekle je kou­zel­ná stud­na, kte­rá kaž­dé­ho čer­ta poslech­ne na slo­vo. To byla doslo­va voda na Zbrlíkův mlýn. Šel za stud­nou a požá­dal ji, aby v pekle byla voda. Ta se jen ško­do­li­bě zachech­ta­la, a se slo­vy jak je libo, zača­lo být v pekle jak­si nad­měr­ně mokro.

Úplná kla­si­ka, co se týká čes­kých pohá­dek. Čerti, peklo - to je tu snad odjak­ži­va. Právě i pro­to jsou tyto pohád­ky tak oblí­be­né. Kniha se vel­mi poved­la, což u pohá­dek bývá stan­dard. Obálka je oprav­du nád­her­ná. Má 88 stran a roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju.

 

• Autor: Sandra Dražilová Zlámalová
• Žánr: pohád­ky
• Nakladatelství: GRADA
• Datum vydá­ní: 02. 04. 2020

---