Neviditelný (The Invisible Man) – Recenze – 70%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Postava nevi­di­tel­né­ho muže, věd­ce, jenž se stal obě­tí vlast­ní­ho expe­ri­men­tu, má koře­ny již v díle slav­né­ho spi­so­va­te­le H. G. Wellse. Na stří­br­né plát­no byl ten­to pří­běh adap­to­ván ve tři­cá­tých letech ve sním­ku Neviditelný muž, zná­má je však i ver­ze Paula Verhoevena z roku 2000 s názvem Muž bez stí­nu. Americký horo­ro­vý thriller Neviditelnývšak nemá pří­liš mno­ho spo­leč­né­ho ani s jed­ním z nich – nato­čil jej pod­le vlast­ní­ho scé­ná­ře Australan Leigh Whannell, horo­ro­vý sce­náris­ta sérií Saw a Insidious a reži­sér fil­mu Upgrade, kte­rý v něm udě­lal z nevi­di­tel­né­ho muže ved­lej­ší posta­vu a do pozi­ce hlav­ní role posta­vil žen­skou oběť, kte­rá před ním prchá.

Hlavní hrdin­kou je tedy Cecilia (Elisabeth Moss, zná­má pře­de­vším ze seri­á­lu Příběh Služebnice), kte­rá na začát­ku sním­ku ute­če od své­ho boha­té­ho, leč tyran­ské­ho, majet­nic­ké­ho a psy­cho­pa­tic­ké­ho man­že­la Adriana. Po pár dnech strá­ve­ných v domě svých přá­tel se Cecilia dozví, že Adrian po jejím odcho­du spáchal sebe­vraž­du, její­mu trá­pe­ní však ta zprá­va neu­leh­čí. Manželovu pří­tom­nost stá­le cítí, a to zce­la opráv­ně­ně. Jak se uká­že – dotyč­ný byl vyná­lez­ce a expert na opti­ku a patr­ně při­šel na to, jak udě­lat Cecilii ze živo­ta peklo zce­la nepo­zo­ro­va­ně…

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pokud by to něko­mu z názvu fil­mu nedo­šlo, tak Adrian zkrát­ka při­šel na to, jak se udě­lat nevi­di­tel­ným, tak­že nara­fi­čil vlast­ní smrt a od té chví­le Cecilii libo­vol­ně pro­ná­sle­du­je a vše­li­jak tero­ri­zu­je, což jí ale nikdo jiný nevě­ří, tak­že ji ve finá­le mají všich­ni za bláz­ni­vou hys­ter­ku, jejíž man­žel je jas­ně po smr­ti a ona ako­rát trpí blu­dy. Z fil­mu se tím pádem stá­vá horo­ro­vé psy­cho­lo­gic­ké dra­ma o ženě neschop­né se vyma­nit ze vzta­hu s neu­stá­le kon­t­ro­lu­jí­cím a mani­pu­la­tiv­ním part­ne­rem, při­čemž motiv nevi­di­tel­nos­ti slou­ží i ke zvý­raz­ně­ní „na pohled nevi­di­tel­né­ho“ toxic­ké­ho cho­vá­ní, pro­ti němuž se Cecilia, stej­ně jako leckte­ré ženy ve sku­teč­ném svě­tě, nedo­ká­že posta­vit. Elisabeth Moss v roli zakřik­nu­té, trau­ma­ti­zo­va­né, bojác­né a psy­chic­ky zdepta­né chu­din­ky pří­mo exce­lu­je, v čemž je jí vel­kou opo­rou i Aldis Hodge coby kama­rád, v jehož domě nalez­ne Cecilia úto­čiš­tě.

Leigh Whannell od začát­ku budu­je napě­tí, což se mu daří zapr­vé skr­ze téměř bez­bran­nou a sou­cit vzbu­zu­jí­cí hlav­ní hrdin­ku, o jejíž bez­peč­nost se dá bát poměr­ně snad­no, a zadru­hé pomo­cí kame­ry, vyvo­lá­va­jí­cí čas­tým rámo­vá­ním prázd­né­ho pro­sto­ru nepří­jem­ný dojem, že se v zábě­ru kaž­dou chví­li něco při­ho­dí (což se ovšem sta­ne málo­kdy). Psychologická hut­nost a dusi­vost nicmé­ně jde časem tro­chu stra­nou s při­bý­va­jí­cí­mi záhad­ný­mi nelo­gič­nost­mi, kte­ré nejsou nikdy vysvět­le­ny (např. když Cecilia utí­ká před nevi­di­tel­ným Adrianem, nastou­pí do taxí­ku a nechá se odvézt někam dale­ko, kde ji ovšem útoč­ník dostih­ne během něko­li­ka málo minut), nehle­dě na to, že Cecilia oprav­du nedě­lá nic moc pro­to, aby jí ostat­ní tu his­tor­ku o nevi­di­tel­ném a údaj­ně neze­snu­lém muži uvě­ři­li.

Na film Upgrade si prav­dě­po­dob­ně lec­kdo vzpo­me­ne i při spo­ra­dic­kých akč­ních scé­nách, po nichž sní­mek Neviditelný již poně­kud pře­sta­ne klást důraz na psy­cho­lo­gii postav a jejich tonu­tí v bez­vý­chod­né situ­a­ci a sta­ne se o dost béč­ko­věj­ším thrille­rem plným zvra­tů, jež sice dost mož­ná vrha­jí tro­chu svět­la na někte­ré nejas­nos­ti, nicmé­ně i tak film nijak neroz­krý­vá, co se vlast­ně celou dobu v pří­bě­hu dělo a divák si to musí domys­let sám, bez ohle­du na to, jest­li mu to bude dávat smy­sl nebo ne (včet­ně toho, kolik nevi­di­tel­ných oble­ků je vlast­ně ve hře, po jakých tra­jek­to­ri­ích se Adrian po celý čas pohy­bo­val a jest­li se váž­ně kaž­dý den vra­cel k sobě domů nakr­mit své­ho psa).

Komorní napí­na­vé tápá­ní v nejis­to­tě a pro­sto­ru po nevi­di­tel­ném nepří­te­li kaž­do­pád­ně sním­ku slu­ší o dost víc než mír­ně pře­kom­bi­no­va­né finá­le a slo­ži­té osno­vá­ní plá­nů, k nimž se hrdin­ka v závě­ru zne­na­dá­ní uchý­lí. I přes herec­ké výko­ny a skvě­le navo­ze­nou atmo­sfé­ru může něko­mu vadit i pří­liš pozvol­né tem­po mno­hých scén, sou­vi­se­jí­cí mož­ná i s cel­ko­vou laci­nos­tí fil­mu. Na dru­hou stra­nu, s vědo­mím toho, že roz­po­čet Neviditelného byl pou­ze 7 mili­o­nů dola­rů, by sko­ro stá­lo smek­nout klo­bouk za to, že Leigh Whannell doká­zat před­vést za tak málo pro­střed­ků tolik půso­bi­vé muzi­ky.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře