Orákulum vizí pro PODZIM 2018? Je o tichu!

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Orákulum vizí od Cira Marchettiho má neo­pa­ko­va­tel­nou atmo­sfé­ru kli­du, ticha a magic­kých jis­ker. Drobných zábles­ků pohla­ze­ní a pobíd­nu­tí k akci. V tuto chví­li vychá­zí v dal­ším vydá­ní. Jsou to jiné kar­ty než tarot. Neodhalí vám mož­ná z nich budouc­nos­ti, ale zasta­ví vás v pří­tom­nos­ti. A ote­vřou kni­hu, ve kte­ré bude váš život, vaše uva­žo­vá­ní, vaše mož­nos­ti, kus osu­du i kus poda­né ruky v tom, co máme mož­nost ovliv­nit.

Přesto jsem Orákulum vizí čas­to srov­ná­va­la s taro­ty, dopl­ňo­va­la jimi výklad, načež jsem zjis­ti­la, že Orákulu vizí slu­ší jed­no­du­chost, poko­ra, něha a SAMOTA. Aby je u jejich sdě­le­ní nic neru­ši­lo. Snad pro­ti nim i tarot sám půso­bí tvr­dě! Kdoví, tohle zále­ží na kaž­dém, ale čím více jsem pro­ni­ka­la do dopo­ru­če­ní auto­ra se věno­vat obráz­ku a vní­mat z něj fak­ta i dát na své instink­ty, tím víc jsem odklá­da­la tarot… a tím víc se stá­va­la tato sada fan­tas­tič­těj­ší, živěj­ší a obsáh­lej­ší. Zejména pak, když k jed­né kar­tě vylo­ží­te dru­hou, když si „dáte na výběr“.

Pak se začnou sklá­dat pří­běhy… Pojďme si to zku­sit. Téma, kte­rá tu nasto­li­la hned prv­ní kar­ta je VĚZENÍ.

Cítíte se uvěz­ně­ni horou povin­nos­tí, závaz­ky, zdra­vot­ním ome­ze­ním, nebo jen po vzo­ru té dív­ky na prv­ní kar­tě, pouš­tí­te do svě­ta něco, co jste milo­va­li a nezbý­vá než věřit, čekat, že pokud to k vám sku­teč­ně pat­ři­lo, vrá­tí se to? Jsou to těž­ké chví­le v živo­tě. Jak autor píše v kni­ze „pro­jev vel­ké odva­hy“. Ne nadar­mo je ta dív­ka nahá, přes­ně tako­vá se cítí i na duši. Obnažená a zra­ni­tel­ná, plná boles­ti ví, že nemů­že vůbec nic. Že tu je pak jenom čas…

Co pro­zra­dí dal­ší dvě kar­ty?

Zklidnění – vnitř­ní mír

„Zkouška je za námi, nároč­né obdo­bí skon­či­lo. Těžké časy po všech strán­kách, pro­blémy s peně­zi i se zdra­vím, trá­pe­ní ve vzta­zích či sta­ros­ti o naše blíz­ké, to vše nás fyzic­ky osla­bi­lo a vysta­vi­lo nás duchov­ní zatěž­ká­va­cí zkouš­ce. Naše útra­py jsou nyní minu­los­tí, ať už pro­to, že se situ­a­ce změ­ni­la, nebo pro­to, že jsme ji při­ja­li. Teď potře­bu­je­me spo­či­nout, najít si čas na zota­ve­ní a obno­ve­ní sil.

Žena zaha­le­ná ve fia­lo­vém rou­chu v kli­du odpo­čí­vá a září­cí svět­lo bož­ské­ho ducha odhá­ní stí­ny jejích sta­ros­tí. Lehce se vzná­ší nad zeno­vou zahra­dou s kve­tou­cí­mi třeš­ně­mi.“

Ať už jste tedy v živo­tě nyní uči­ni­li coko­liv těž­ké­ho, zdá se, že to při­ne­se rych­lou úle­vu. Že to pros­tě bylo potře­ba.

A tře­tí kar­ta?

Vzpomínky – život­ní lek­ce

Otevírání dení­ku živo­ta, vzpo­mí­nek… „Žena zaví­rá oči a ote­ví­rá svou minu­lost, vzpo­mí­ná na jed­not­li­vé momen­ty pro­lé­ta­jí­cí kolem ní, když strán­ky z dení­ku víří jak pada­jí­cí lis­tí. Z roze­vře­né­ho medai­lo­nu vyza­řu­je zla­té svět­lo s obra­zy lásek ztra­ce­ných, ale niko­li zapo­me­nu­tých. V náru­čí má panen­ku, kte­rá s ní stá­le zůstá­vá, a zno­vu pro­ží­vá to, co kdy­si, něž­né chví­le a rados­ti dět­ství.“

Celé to půso­bí jako výjev boles­ti­vých vzpo­mí­nek a nut­nos­ti s nimi nějak nalo­žit s ohle­dem na budouc­nost. Pustit se jich, změ­nit je, vyrov­nat se s nimi – pro­to­že tepr­ve poté je šan­ce, že se věci urov­na­jí tak, jak mají…

Dívejme se na obráz­ky

Protože to nám autor radí, jakož­to nej­ú­čin­něj­ší zdroj infor­ma­cí. Víme, co je v kníž­ce, ale zahleď­me se do obráz­ků a vez­mě­me v potaz fak­ta (a intu­i­ci). Všechny tři oso­by odpo­čí­va­jí, nebo jsou smut­né, sou­stře­dě­né v pří­tom­ném oka­mži­ku. S něčím se lou­čí, záro­veň se ale vnitř­ní očis­tou něče­mu nové­mu otví­ra­jí. Vše je v rov­no­vá­ze, vše se nyní děje tak, jak se dít pod­le osu­du má. Za vše­mi oso­ba­mi v poza­dí je sví­tá­ní (nebo západ slun­ce). Něco nové­ho je v této atmo­sfé­ře na pří­cho­du.

Zachováme-li klid, motý­lek se vrá­tí, vždyť – a toho si vší­mám až nyní, v kle­ci je spous­ta dal­ších motýl­ků a kolem ženy jsou kvě­ti­ny. Možná to chce jen pro­mys­let zále­ži­tos­ti tak, zda-li něco nedr­ží­me v kře­či a nási­lím, pro­to­že když to pus­tí­me, tak se to roz­le­tí na kvě­ti­ny kolem a život­ní udá­los­ti se uvol­ní. Jednoznačně je ale ze všech karet cítit potře­ba odpo­čin­ku. Vezměte v potaz, že když se zasta­ví­te, věci se porov­na­jí samy, nebo dosta­ne­te nové úhly pohle­du. A tepr­ve potom bude čas na akci.

O auto­ro­vi: Ciro Marchetti je autor best­selle­rů Zlatý tarot a Tarot snů a mno­ha dal­ších karet. Vyniká umě­ním, jak sám říká: „tvo­řit umě­ní, kte­ré při­ná­ší schop­nost zaostře­ní, byť jen chvil­ko­vé­ho, díky kte­ré­mu máme mož­nost spat­řit to, čeho bychom si jinak mož­ná vůbec nepo­všimli“.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing, 2018, www.synergiepublishing.com