Ostrovní zprávy

Lasse Hallström, Kevin Spacey, Judi Dench a Jullianne Moore. Je snad tře­ba něco dodat, nebo už teď je vám jas­né, že půjde o dal­ší lahůd­ku z kuchy­ně sever­ské­ho fil­mo­vé­ho kou­zel­ní­ka

---

Tak a je to tady. Lasse Hallström vypus­til do svě­ta své dal­ší dílo, jis­tě dych­ti­vě oče­ká­va­né milov­ní­ky spí­še lyric­kých pří­bě­hů. Tvůrce fil­mů Co žere Gilberta Grapea, Čokoláda a posled­ní­ho hitu Pravidla moštár­ny se opět pus­til do díla, aby nám s plnou pará­dou naser­ví­ro­val dal­ší pro něj tak typic­ký pří­běh o hle­dá­ní sama sebe se skvě­lý­mi her­ci, bez­chyb­nou kame­rou, pod­ma­ni­vou hud­bou a pro Hallströma nezbyt­ným roz­vláč­něj­ším scé­ná­řem.

R.G. Quoyle (K. Spacey) pra­cu­je v tis­kár­ně, celý den sle­du­je jak na pásu kolem něho pro­jíž­dě­jí novi­ny psa­né lid­mi, kte­ří umě­jí dělat dob­ře ale­spoň jed­nu věc. Jednou po ces­tě domů nara­zí u ben­zi­no­vé pum­py na Petal (Cate Blanchett), dív­ku, abych tak řekl, mra­vů více než vol­ných. Ovšem lehce tupý a nezku­še­ný Quoyle se do ní oka­mži­tě zami­lu­je. Když po sed­mi letech (již jako jeho žena) Petal umí­rá, hrou­tí se mu celý svět. Naštěstí mu ješ­tě zbý­vá jejich dcer­ka Bunny, kte­rá je po mat­ce nezvla­da­tel­ná a po otci v obje­tí kom­plexů méně­cen­nos­ti. Náhle ale na dve­ře kle­pe teta Agnis (Judi Dench), sta­rá, drs­ná, ošle­ha­ná seve­řan­ka. Ta se dozvě­dě­la o smr­ti Quoylových rodi­čů a když ješ­tě vidí dal­ší neštěs­tí své­ho synov­ce, zůstá­vá s ním něja­kou dobu. Se svým ráz­ným pří­stu­pem k pro­blé­mům jí neči­ní potí­že pře­svěd­čit nejmlad­ší­ho z kla­nu Quoylů, aby se s ní vrá­til na mís­to, odkud pochá­ze­jí. Na ost­ro­vy New Foundland, kde mají oba šan­ci posta­vit se svým těž­kos­tem s čis­tou hla­vou...

Lasse Hallström vsa­dil opět na zpra­co­vá­ní zná­mé­ho romá­nu od Annie Proulx, kte­rý do podo­by fil­mo­vé­ho scé­ná­ře pře­ve­dl Robert Nelson Jacobs, kte­rý pra­co­val již na scé­ná­ři pro Čokoládu. Další sta­rý zná­mý u Hallströma je i kame­ra­man Oliver Stapleton (Pravidla Moštárny). Musím při­znat, že Ostrovní zprá­vy nijak nevy­bo­ču­jí z řady Hallströmových fil­mů a kva­li­tou bych je řadil někam spí­še k Čokoládě, než Pravidlům moštár­ny. Přesto jde o neo­by­čej­ný film, jak už jsme si u něj zvyk­li. Film, kte­rý spí­še než str­hu­jí­cí záplet­kou vás zaujme lid­ským pohle­dem a pří­bě­hem. Kamera Olivera Stapletona není nijak pod­bí­zi­vá, je z ní pří­mo cítit chlad mra­zi­vých ost­ro­vů (tak­že se netěš­te na medo­vé zábě­ry z Čokolády), ale při­tom doká­že vykres­lit i pohád­ko­vé sno­vé vzpo­mín­ky. Tradičmě skvě­lé jsou výko­ny Judi Dench, Julliane Moore a také Cate Blanchett, kte­rá skvě­le zahrá­la mrchu Petal. Kevin Spacey je ale všech­ny str­ká do kapsy, film je de-facto posta­ven na jeho výko­nu, kte­rý je napros­to bez­kon­ku­renč­ní a dovo­lím si tvr­dit, že ho Hallström zachy­til na vrcho­lu sil. Bez něj, by byly Ostrovní zprá­vy dovo­lím si tvr­dit polo­vič­ní.

Podtrženo sečte­no jsou Ostrovní zprá­vy vyni­ka­jí­cí film, kte­rý si nenech­te ujít, pokud máte rádi dob­rý pří­běh a výbor­né her­ce pod tak­tov­kou kou­zel­ní­ka, kte­ré­ho ješ­tě zce­la nespol­kl Hollywoodský kafe­mlýnek.

---

---