Pasáž - kniha

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Příběhem pro­chá­zí hlav­ní muž­ská posta­va Antonín Tvrz. Jednoho dne jde uli­cí, či spí­še pasá­ží a zasta­ví se u tele­fon­ní bud­ky. Ne, že by chtěl volat, ale hle­dal diář. Mezitím k bud­ce při­šla mla­dá dív­ka s tím, že by si zatím zavo­la­la, než najde čís­lo. Muži to bylo cel­kem jed­no, stej­ně neměl o tele­fo­no­vá­ní zájem. Momentálně se roz­ho­do­val, jest­li půjde do ban­ky nebo do redak­ce. Obojí nešlo. Jít do ban­ky pova­žo­val za nut­něj­ší, pro­to­že potře­bo­val vyzved­nout pení­ze na opra­ve­ný vůz. Ovšem ješ­tě pod­pla­til vedou­cí­ho a tak se mu nedo­stá­va­lo dvou set korun. Mezitím si od něj sleč­na půj­či­la půl­ko­ru­nu, pro­to­že jí bud­ka už dvě spolk­la.

Následně se ode­bral od bud­ky pryč a šel vel­mi rych­lým kro­kem, když tu najed­nou ho donu­ti­lo něco zpo­ma­lit. Začalo pršet a tak se stej­ně jako ostat­ní šel scho­vat do nacpa­né­ho hou­fu jed­né z cho­deb. Přijížděla elek­tri­ka a než se Tvrz vzpa­ma­to­val a dal se zno­vu do pohy­bu, tak jeden muž vběh­nul pří­mo pod její kola. Lidé zača­li pole­mi­zo­vat cynic­ky o tom, jest­li je ješ­tě naži­vu. Tvrz v duchu pře­mýš­lel, že kdy­by vykro­čil dří­ve, tak na jeho mís­tě mohl být on sám. Procházel oko­lo jed­né z výklad­ních skří­ní, ve kte­rých býva­jí růz­né nabíd­ky, napří­klad k výmě­nám bytů, což ho v jeho momen­tál­ní situ­a­ci dost zají­ma­lo.

Najednou ho oslo­vil vyso­ký muž, kte­rý mu tako­vou výmě­nu nabí­zel. Tvrz byl tak tro­chu nedů­vě­ři­vý a sna­žil se muže odbýt, nicmé­ně byl na dru­hé stra­ně svol­ný poslech­nout si jeho návrh a tak si šli sed­nout na kávu do blíz­ké­ho bis­tra. Tak zača­li řek­ně­me jed­nat. Tvrz měl totiž emi­nent­ní zájem zís­kat men­ší byt, pro­to­že to u něj vypa­da­lo na roz­vod a tudíž chtěl mít něco své­ho. Sice měli oba páno­vé jiné před­sta­vy, ale muž byl ochot­ný dopla­tit odstup­né za byt Tvrze. Antonín Tvrz a muž spo­lu tedy byli v bis­tru a tam se to mír­ně zača­lo kom­pli­ko­vat.

Tvrz totiž objed­nal dva malé rumy a jeho host byl zásad­ně pro­ti. Nakonec si všech­no vyjas­ni­li a muž byl ochot­ný se s Tvrzem domlu­vit, nicmé­ně dneš­ní den to ukon­či­li nebo si to mini­mál­ně mys­le­li, ale mezi­tím si stih­li ješ­tě vymě­nit názo­ry napří­klad na úplat­ky. Antonín Tvrz začal pře­mýš­let, jak se domlu­vit se svou stá­le ješ­tě ženou Eliškou k sou­hla­su ohled­ně výmě­ny bytu. Právě Eliška chtě­la oka­mži­tý roz­vod, ale ne jen tak pro nic za nic, zjis­ti­la, že Antonín má jinou ženu, Evu – a roz­hod­ně se nejed­ná o úlet, ale spí­še o vztah. Teprve poté se oba muži roz­lou­či­li.

Antonín Tvrz se z bis­tra dostal až oko­lo páté hodi­ny, když si uvě­do­mil, že nebyl ani v ban­ce, ani v redak­ci. O pár hodin poz­dě­ji se mu do živo­ta při­plet­la opět ta dív­ka, kte­rou potkal u tele­fon­ní bud­ky, a kte­ré půj­čil půl­ko­ru­nu. Jmenovala se Klára a vystu­po­va­la v jed­nom diva­del­ním pro­gra­mu. Seznámil je Libor, což byl kama­rád Antonína Tvrze. Právě oni tři spo­lu ote­vře­li jed­nu lahev, ale dru­hou už muse­li načít bez Kláry, pro­to­že ta už byla nuce­na jít vystu­po­vat. Mezitím si Libor s Antonínem spo­lu s Lukáškem, jenž též pra­co­val v stej­ném pro­sto­ru jako Klára, vyprá­vě­li his­tor­ky ze škol­ních lavic.

Od toho­to auto­ra jsem čet­la už jed­nu kni­hu a líbi­la se mi, je to jeho přes­ný styl psa­ní, nicmé­ně musím podotknout, že ten­to počin mě moc neza­u­jal. Avšak dopo­ru­ču­ji čte­ná­řům, kte­ří mají rádi povíd­ko­vé psa­ní, těm se to bude líbit. Má 100 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Atlantis.

• Autor: Karel Pecka
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Atlantis
• Datum vydá­ní: 1995

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře