Přej mi domov - i na konci cesty může čekat láska

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Přej mi domov je dechbe­rou­cí román o lás­ce, nesku­teč­ném přá­tel­ství psa a člo­vě­ka, o hle­dá­ní smys­lu živo­ta, o obrov­ské odva­ze jít dál a nevzdát se, pro­to­že na kon­ci stras­tipl­né ces­ty na vás může čekat oprav­do­vá lás­ka. 

Kara Butterová ode­jde z domu s bato­hem na zádech, s pár dola­ry v kap­se a neví, kam vlast­ně jít. Utíká před dosa­vad­ním živo­tem v pěs­toun­ské rodi­ně, kde žila se svou sestrou Hanou. Její život nebyl roz­hod­ně růžo­vý. Před čím vlast­ně utí­ká, co nové­ho hle­dá? Je to domov, nena­pl­ně­ná lás­ka? Během své ces­ty potká něko­lik lidí, kte­ří je obrov­sky zasáh­nou do živo­ta, pomo­hou jí v těch nej­těž­ších chví­lích.  Na ces­tě se k ní při­po­jí čtyř­no­hý tulák, pes. Její obrov­ská lás­ka je spi­so­va­tel Hemingway. Neváhá a pojme­nu­je ho tedy Hemi. Komu asi tak pat­ří? Je jeho osud podob­ný? Kara je za něj moc ráda, pro­to­že on se sta­ne jejím nej­věr­něj­ším pří­te­lem, kte­rý jí vždy pomů­že. Kam až jí nohy zave­dou? Co a kdo jí tam vlast­ně čeká? Najde koneč­ně člo­vě­ka, jemuž může věřit?

Tento román jsem pře­čet­la oprav­du jed­ním dechem. Byl nesku­teč­ně krás­ný a vím, že ve mě bude oprav­du hod­ně dlou­ho dozní­vat. Všechny ty tvr­dé zkouš­ky, kte­ré hlav­ní hrdin­ka od živo­ta dostá­va­la byly na jed­nu ženu až přespří­liš. Čtení jsem si uži­la od začát­ku až do kon­ce. Bylo mě líto, že má kni­ha jen 272 stran. Zvládla bych totiž ješ­tě mini­mál­ně dal­ších 200 stran. Děj měl spád, autor­ka sáhodlou­ze nepo­pi­so­va­la růz­né dějo­vé linie, ale veli­ce věc­ně a struč­ně se věno­va­la jed­not­li­vých posta­vám, což vůbec neby­lo na ško­du.

Titulní strán­ka kni­hy je nesku­teč­ně krás­ná. Je na ní pes opře­ný hla­vou o rame­no ženy, při­tom sedí někde u moře. Vystihuje to nád­her­ný vztah člo­vě­ka a psa, kte­rý je oprav­do­vý a neza­mě­ni­tel­ný.

Život mimo svou rodi­nu, bez mat­ky, v náhrad­ní pěs­toun­ské rodi­ně, týrá­ní, všech­ny tyto život­ní útra­py muse­la autor­ka romá­nu Kay Brattová během své­ho dět­ství i dospě­los­ti zvlád­nout. Sebrala odva­hu a napsa­la něko­lik romá­nů ze své­ho živo­ta. Myslím si, že se jí poved­lo vše vystih­nout. Z někte­rých čás­tí romá­nů až mra­zí, když si uvě­do­mím, co vše zaží­va­jí děti, kte­ré pro­chá­zí pěs­toun­skou péčí a nema­jí tako­vé mož­nos­ti jako děti z běž­ných rodin. Autorka podrob­ně popi­su­je vztah sester, dvoj­čat, co vše obě pro­ží­va­jí a jak to vlast­ně dvoj­ča­ta mezi sebou mají.

Autor: Kay Brattová

Žánr: román

Vydáno: 2019, Vydala Euromedia Group a.s. Ikar, Praha

Počet stran: 272

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-3816-5

Kay Brattová napsa­la jede­náct romá­nů a dvě dět­ské kni­hy. Psaní knih se jí sta­lo útě­chou a opo­rou, když pro­chá­ze­la pohnu­tým dět­stvím a dese­ti­le­tým týrá­ním v dospě­los­ti. Ze všech život­ních útrap vyšla jako vítěz a našla život­ní rov­no­váhu, aby nako­nec sebra­la odva­hu podě­lit se o své pří­běhy. Jeden moud­rý muž jí kdy­si pora­dil „piš­te to, co víte“ a jeho slo­va při­mě­la Kay k sepsá­ní série romá­nů The Tales of the Scavenger s Daughters (Příběhy chudá­ko­vých dcer), jež se sta­ly vel­mi popu­lár­ní.