Preview: Poslední samuraj

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Příběh Posledního Samuraje je situ­o­ván do Japonska roku 1870. Jeho ústřed­ní posta­vou je kapi­tán Woodrow Algren (Tom Cruise), vyslou­ži­lý ame­ric­ký voják sil­ně pozna­me­na­ný vřa­vou občan­ské vál­ky. Coby vysla­nec Winchesterových zbroj­ních závo­dů se vydá­vá do země vychá­ze­jí­cí­ho slun­ce, aby zde s císa­řem dojed­nal lukra­tiv­ní kšeft točí­cí se oko­lo dodáv­ky střel­ných zbra­ní. Slovo dá slo­vo, a aniž by Algren sta­čil dopít šálek zele­né­ho čaje, už je jas­né, že se za vel­kou lou­ži nevrá­tí. Woodrow nao­pak při­jme nabíd­ku japon­ské armá­dy a roz­hod­ne se ji řád­ně zmo­der­ni­zo­vat · jak po strán­ce tak­tic­ké, tak po strán­ce arze­nál­ní.

Zpočátku pro­bí­há všech­no bez potí­ží, když pak ale dojde na prv­ní kon­flikt, Algren pocí­tí na vlast­ní kůži hoř­kou chuť poráž­ky. Jeho voj­sko, upřed­nost­ňu­jí­cí „dement­ní“ sys­tém „nabít-výstřel-nabít“, je v mži­ku roz­prá­še­no hrst­kou ostří­le­ných samu­ra­jů a on sám je zra­něn, potaž­mo zajat.

Z těž­ké­ho bez­vě­do­mí se Algren pro­bou­zí upro­střed samu­raj­ské­ho tábo­ra. Klást si otáz­ku, proč zůstal jako jedi­ný živ, je v tu chví­li zby­teč­né. Jakmile se Woodrow setká s vůd­cem Katsumotem, je mu nabíd­nu­to rozum­né, i když nezvyk­lé ulti­má­tum. Navzdory neli­bos­ti ostat­ních samu­ra­jů musí zůstat v tábo­ře, při­vyk­nout si míst­ním zvyk­los­tem a poznat i dru­hou stra­nu min­ce. I pro­to není divu, že Algren vzá­pě­tí „vystříz­li­ví“ a uvě­do­mí si, za jaký man­čaft by měl kopat, či spí­še ohá­nět se mečem...

Poslední samu­raj je v tom­to roce už něko­li­ká­tým sto­mi­li­o­no­vým pro­jek­tem. Nicméně stu­dio Warner Bros skrom­nos­tí nešet­ří a sní­mek reži­sé­ra Edwarda Zwicka ozna­ču­je za tře­tí nejam­bi­ci­óz­něj­ší bloc­kbus­ter roku (hned po T3 a Matrixu Reloaded). Jen posuď­te sami – v hlav­ní roli nej­vý­dě­leč­něj­ší herec sou­čas­nos­ti, scé­nář, pod nímž je pode­psa­ný John Logan (mají­cí na svě­do­mí mj. Gladiátora), a v nepo­sled­ní řadě Zwickova kan­tor­ská tak­tov­ka, kte­rou bylo máchá­no např. při natá­če­ní váleč­né­ho vel­ko­fil­mu Glory. Většina čte­ná­řů bude se mnou jis­tě sou­hla­sit, když s nad­sáz­kou napí­ši, že si těž­ko může­me přát více.

Natáčení Posledního samu­ra­je pro­bí­ha­lo hned na něko­li­ka kon­ti­nen­tech. Přestože se záplet­ka ode­hrá­vá výhrad­ně v Japonsku, i v tom­to pří­pa­dě uzna­li tvůr­ci za per­spek­tiv­něj­ší nato­čit pře­váž­né množ­ství scén v „zemi Pána prs­te­nů“ (v samot­né Asii je zau­ja­ly pou­ze loka­ce na Kjótu a zámek Himeji). Právě na Novém Zélandu se v posled­ní době natá­čí „o sto šest“ a míst­ní eko­no­mi­ka záslu­hou toho buj­ně vzkvé­tá. Že to vždy nemu­sí být pro fil­ma­ře pro­cház­ka růžo­vým sadem, o tom se reno­mo­va­ný reži­sér Zwick pře­svěd­čil v oka­mži­ku, kdy se dostal do pří­mé­ho kon­flik­tu s míst­ním domo­ro­dým kme­nem Maorů. Důvodem spo­ru se sta­lo zne­svě­ce­ní novozéland­ské hory Taranaki, kte­rá ve fil­mu nahra­zu­je japon­skou posvát­nou horu Fudži. Přesto všech­no… v koneč­ném zúčto­vá­ní nešlo o nic tra­gic­ké­ho. Jak poz­dě­ji vyply­nu­lo ze slov maor­ské­ho mluv­čí­ho, jeho kmen sice poža­do­val po štá­bu urči­té „odškod­né“, ale roz­hod­ně neměl na mys­li náhra­du finanč­ní. Postačilo by údaj­ně i smíř­li­vé ges­to.

Když se řek­ne „his­to­ric­ký vel­ko­film“, vět­ši­na z nás si vyba­ví nád­her­né exte­ri­é­ry a napě­tím nasák­lé sou­bo­je plné krve a řin­čí­cích mečů. Poslední samu­raj by v tom­to smě­ru neměl být výjim­kou. O tom, že je Nový Zéland záru­kou kva­li­ty, jsme se moh­li na vlast­ní oči pře­svěd­čit pro­střed­nic­tvím Pána prs­te­nů, tak­že můžeme-li být v něja­ké sou­vis­los­ti prá­vem napja­ti, budou to nej­spíš akč­ní pasá­že. V tom­to pří­pa­dě vlé­va­jí do žil mír­ný opti­mis­mus dvě věhlas­ná jmé­na. V prvé řadě je to reži­sér Zwick, kte­rý má s natá­če­ním hro­mad­ných bitev boha­té zku­še­nos­ti (viz. Odvaha pod pal­bou nebo Legenda o váš­ni), a poté zná­mý cho­re­o­graf šer­míř­ských umě­ní Nick Powell, kte­rý zau­čo­val Russela Crowea pro Gladiátora nebo Mela Gibsona pro Statečné srd­ce.

Přihlédneme-li pak k herec­kým kva­li­tám Toma Cruise a ke sna­ze tvůr­ců nato­čit co nejau­ten­tič­těj­ší japon­skou ver­zi Tance s vlky, jsou oče­ká­vá­ní navo­ze­ná slib­ně sestří­ha­ným trai­le­rem zřej­mě opráv­ně­ná. Na koneč­ný ortel si ovšem bude­me muset něja­ký ten pátek počkat, neboť čes­ká pre­mi­é­ra Zwickova epo­su je sta­no­ve­na až na začá­tek příští­ho roku.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře