RECENZE – Barák

Autorka: Alžběta Bublanová

Nakladatelství: Petr Štengl

Rok vydá­ní: 2019

Počet stran: 154

ISBN: 9788087563755

Hlavní posta­vou autor­či­ny novin­ky je žena zhru­ba tak pět­a­še­de­sá­ti­le­tá... Plus mínus... Jméno ženy nezná­me, stej­ně jako nezná­me jmé­na dal­ších postav. Zkrátka Žena. Žena byd­lí sama v bytě jed­no­ho čin­žá­ku a sle­du­je ze své­ho okna, kdo do domu při­chá­zí, kdo odchá­zí, zkrát­ka, co se kde šust­ne a sama si i před­sta­vu­je, co se tak v rodi­nách z domu může ode­hrá­vat. Jakoby žila živo­ty ostat­ních ve své hla­vě, ale její vlast­ní život jí pro­té­ká mezi prs­ty. Vstane, nasní­dá se, sedí u okna, dojde na nákup, uva­ří oběd a stá­le doko­la. S nikým se nepřá­te­lí, nikam necho­dí, maxi­mál­ně do cuk­rár­ny. A to už má pocit, že jí její dům chy­bí. Připadá si sta­rá, sta­rá na všech­no. Má pocit, jako­by už nemě­la prá­vo na nic pěk­né­ho. Manžela pocho­va­la dáv­no před lety a od té doby žije jako tělo bez duše. Nezajímá ji, co si na sebe oblék­ne, o tom, že by se nalí­či­la, vůbec neu­va­žu­je. Prostě pře­ží­vá.

Naše hlav­ní posta­va má dce­ru. Dceru alko­ho­lič­ku s čty­ři­cít­kou na krku. Dcera však s pitím pře­sta­la a zača­la žít nový život. Opravdu už nepi­je? Najde si ješ­tě někdy něko­ho, aby stih­la mít dítě? Neměla by se o sebe víc sta­rat? Ale hlav­ně si něko­ho najít... A nepít. To vše se naší Ženě hod­ní hla­vou.

A potom je zde muž. Muž ze stej­né­ho čin­žá­ku, kte­ré­ho jed­nou Žena nachy­tá v noci u sebe v bytě. Chtěl krást? V domě se prý ztrá­cí věci. Co je to vůbec za člo­vě­ka? Z něja­ké­ho důvo­du ho poli­cii nena­hlá­sí. Ale asi měla, bylo by to správ­né. Proč to vlast­ně neu­dě­la­la? Kdyby jen vědě­la...

Hlavní hrdin­ku autor­ka dob­ře psy­cho­lo­gic­ky vykres­li­la. Její tíseň na mě chví­le­mi oprav­du dopa­da­la plnou vahou, jako­by se do mě chtě­la vsák­nout. Vkrádaly se do mě poci­ty mar­nos­ti a prázd­no­ty.

Docela by mě zají­ma­lo, zda jsou posta­vy inspi­ro­va­né někým z autor­či­na oko­lí. Neumím si před­sta­vit, že bych něčí psy­chi­ku tak vystih­la, přes­to­že bych ho vůbec nezna­la a muse­la bych si ho stvo­řit sama.

O autor­ce: 

Narodila se 8. 4. 1984 v Brně. Vystudovala tiš­nov­ské gym­ná­zi­um, poté absol­vo­va­la Literární aka­de­mii Josefa Škvoreckého. Od svých osm­nác­ti se věnu­je lite­ra­tu­ře, píše recen­ze na webo­vý por­tál e-kultura.cz a v sou­čas­nos­ti vydá­vá vlast­ní časo­pis lokál­ní­ho cha­rak­te­ru Náměsíčník. Kromě toho učí tvůr­čí psa­ní. V roce 2012 zís­ka­la od Akademie lite­ra­tu­ry čes­ké za svou prvo­ti­nu, povíd­ko­vou sbír­ku Čtyři stě­ny, oce­ně­ní Máchova růže. V roce 2015 vyda­la román V Tichu a v roce 2017 jí vyšla povíd­ko­vá sbír­ka Odraz ode dna.

Za recenz­ní výtisk děku­ji autor­ce kni­hy Alžbětě Bublanové. Knihu kou­pí­te zde.