Najít ty jen oprav­du nej­vět­ší osob­nos­ti stří­br­né­ho plát­na by byl asi oří­šek. Nikdo ovšem nepo­chy­bu­je, že pokud by se tako­vý seznam sesta­vo­val, jis­té mís­to na něm má půvo­dem brit­ský reži­sér, Mistr napě­tí a prav­dě­po­dob­ně nej­vět­ší osob­nost žánro­vé thrille­ro­vé kine­ma­to­gra­fie v její his­to­rii. Alfreda Hitchcocka je snad netře­ba více před­sta­vo­vat, snad jen dodat, že film zalo­že­ný a jeho živo­tě se prá­vě dostal k nám do kin a pod mas­kou se skrý­vá Anthony Hopkins. 

Alfred Hitchcock je jed­ním z nej­vět­ších reži­sé­rů všech dob a mno­hé z jeho sním­ků pat­ří dnes již mezi ty nej­vět­ší kla­si­ky fil­mo­vé­ho svě­ta. Ani osob­nost jako on však neměl napros­tou tvůr­čí svo­bo­du. Paradoxně jeho nej­slav­něj­ší sní­mek, horor Psycho, nechtě­lo žád­né ze stu­dií a málo­kdo reži­sé­ro­vi po šede­sát­ce věřil, že se mu pove­de jinak pod­řad­ný žánr pře­ta­vit v úspěš­ný sní­mek. Jak to ve sku­teč­nos­ti dopadlo, již kaž­dý ale­spoň tro­chu zna­lý toho­to sním­ku ví. Jaká ale byla ces­ta Mistra napě­tí za svým vysně­ným pro­jek­tem a jak se vlast­ně z žijí­cí legen­da zre­vi­do­va­la horo­ro­vý žánr pro vět­ši­no­vé pub­li­kum?

Se zfil­mo­vá­ním živo­ta podob­ně pro film důle­ži­té posta­vy při­chá­zí doza­jis­té vel­ký tlak. Jednoduše je to tako­vá čest uvnitř té samé spo­leč­nos­ti. Tím pádem pře­kva­pí anga­žo­vá­ní rela­tiv­ně režij­ně nezku­še­né­ho scé­náris­ty Sachy Gervasiho (kte­rý mimo scé­ná­ře k Terminálu s Tomem Hanksem sto­jí za scé­ná­řem nedáv­né­ho parád­ní­ho sním­ku Příležitost dělá zlo­dě­je ). Když bych totiž měl vybrat obtíž­nost zfil­mo­vá­ní živo­ta podob­ně slav­né­ho tvůr­ce, jedi­ným ješ­tě těž­ším by snad byl sám Stanley Kubrick. Tvůrcům to ovšem neva­di­lo, obsa­di­lo hned něko­lik slav­ných tvá­ří a naser­ví­ro­va­lo divá­kům sil­ně říz­ný trai­ler kte­rý se stal pří­sli­bem nápa­di­té adap­ta­ce ve svě­žím duchu.

Bohužel přes­ně u toho také zůsta­lo. I když totiž sní­mek má veš­ke­ré před­po­kla­dy fun­go­vat přes­ně tako­vým způ­so­bem a prv­ní půl­ho­di­na je tako­vým důka­zem, že to jed­no­du­še jde, ze zbyt­ku sním­ku tak nějak vyprchá napě­tí a až na občas­né zábles­ky fil­mo­vé­ho génia se celá bio­gra­fie bohu­žel roz­lo­ží na sili­kon a celu­loid. Poté, co všich­ni na plát­ně odří­ka­jí své povin­né „Ahoj“ se sní­mek vydá totiž hned něko­li­ka smě­ry a zapo­me­ne na tak tra­de­mar­ko­vé napě­tí, kte­ré je ve sním­ku potře­ba. Zatímco totiž vzni­ká ve stu­diu nej­zá­sad­něj­ší sní­mek, co se napě­tí, týče za celou his­to­rii horo­ro­vé­ho žán­ru, napě­tí by člo­věk těž­ko pohle­dal. Za vděk tak musí divák vzít Hopkinsovým „It’s a Wrap“ až je vlast­ně tak po všem. Hlavně že se Scarlett Johansson tvá­ři­la jako kost, Helen Miren měla dosta­tek pro­sto­ru pro rodin­né dra­ma a Anthony Hopkins, kte­ré­mu scé­náris­té háží sili­ko­no­vé klac­ky pod nohy aby zase tak moc nevy­str­ko­val rohy, je tu vlast­ně jen tak aby se neřeklo.

Obraz Mistra napě­tí tak není vylo­že­ně špat­ný sní­mek, bohu­žel není ani tím zásad­ním momen­tem fil­mo­vé sezo­ny, kte­rý by doká­zal divá­ka posa­dit do sedač­ky, jak by si legen­da stří­br­né­ho plát­na zaslou­ži­la. Anthony Hopkins bohu­žel neo­vliv­ní fyzic­ké vlast­nos­ti sili­ko­nu, sla­bou režij­ní důsled­nost a sce­náris­tic­kou nedo­pi­lo­va­nost. Hitchcock je nako­nec vcel­ku poho­do­vá bio­gra­fie, kte­rá stih­ne utéct cel­kem rych­le a člo­věk se u ní vylo­že­ně nenu­dí. Navíc má mož­nost si při­čich­nout k tomu, jaké měl řemes­lo člo­věk, kte­rý nejen, že ino­vo­val žánr, pro­vá­děl ino­va­ci i ve fil­mu jako tako­vé­mu. Bohužel to je tak nějak vše. Emoce, hlub­ší roz­voj nebo v jakém­ko­liv ohle­du něco víc tu zkrát­ka neče­kej­te. To pod­stat­né sti­hl vyzvo­nit už trai­ler. Jako nená­roč­ná stu­die pro neděl­ní odpo­led­ne ale proč ne.

 PS. To závě­reč­né pomr­ká­vá­ní, ať již oka­té, mě vel­mi poba­vi­lo. 

Jeden z nej­vět­ších reži­sé­rů všech dob, Mistr napě­tí dostá­vá svo­ji vlast­ní plas­ti­ko­vou mas­ku na obli­če­ji lau­re­á­ta ceny aka­de­mie. K tomu mu naha­zu­je dal­ší nepře­ber­ná sor­ta zná­mých tvá­ří aby spo­lu utvo­ři­li obraz legen­dy jako žád­né jiné. Bohužel i na plo­še hodi­ny a půl doká­že reží­ru­jí­cí debu­tant Sacha Gervasi zásad­ně klo­pýt­nout a v divá­ko­vi ono napě­tí ani z čás­ti neu­dr­žet. Nezachrání to ani solid­ní úvod­ní část a rela­tiv­ně v pořád­ku závěr. Ikona fil­mo­vé­ho prů­mys­lu pod jeho tak­tov­kou dostá­vá jen lehce nad­prů­měr­ný bio­gra­fic­ký sní­mek, kte­rý je nabi­tý moti­vy až k prask­nu­tí, stej­ně jako herec­ký­mi hvězda­mi, ale nako­nec je jen pou­ho­pou­hým pří­sli­bem něče­ho, o se nedo­sta­ví. Dva nebo tři zábles­ky geni­a­li­ty ala Hitchcock to bohu­žel nena­pra­ví. 

Hodnocení: 70%

---