Anihilace | Annihilation

Před dvě­ma dny se do nabíd­ky Netflixu i u nás dostal dal­ší oče­ká­va­ný sní­mek - novin­ka Alexe Garlanda Anihilace na moti­vy stej­no­jmen­né kni­hy Jeffa VanderMeera. Během krát­ké doby se tak jed­ná už o dru­hý sní­mek původ­ně urče­ný pro kina, kte­rý se této plat­for­mě poda­ři­lo zís­kat do své dis­tri­buce a všich­ni před­pla­ti­te­lé služ­by tak nemu­sí čekat na čes­kou kino­pre­mi­é­ru.  A patří-li chyt­rá sci-fi k vašim oblí­be­ným fil­mo­vým poči­nům, pak bys­te měli zpo­zor­nět. Druhé fiasko jako v pří­pa­dě The Cloverfield Paradox se totiž roz­hod­ně neko­ná. 

Před něja­kou dobou na zemi dopa­dl mimo­zem­ský před­mět kolem kte­ré­ho se zača­lo šířit podiv­né pole, z jehož útrob se ješ­tě žád­ný prů­zkum­ník nevrá­til. Nyní, o mno­ho měsí­ců poz­dě­ji je do situ­a­ce vta­že­na bio­lož­ka Lena (Natalie Portman) jejíž man­žel je prv­ním člo­vě­kem, kte­rý se z pole ozna­čo­va­né­ho jako „Shimmer“ vrá­til. Nevrátil se ovšem ve stej­ném sta­vu, v jakém se na prů­zkum toho­to mimo­zem­ské­ho pole vydal. Aby Lena pocho­pi­la co se to s jejím man­že­lem vlast­ně děje, roz­hod­ne se při­dat k dal­ší expe­di­ci, kte­rá se vydá­vá pří­mo do cen­t­ra toho­to pole, do mís­ta, kam dopa­dl onen mimo­zem­ský objekt...  

Anihilace je jed­ním z těch pře­mýš­li­vých a poma­lých sci-fi, kte­ré s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nesed­nou kaž­dé­mu. Až na pár tro­chu divo­čej­ších momen­tů novin­ka Alexe Garlanda poma­lu budu­je svo­ji atmo­sfé­ru a poma­lu ale jis­tě si omo­tá­vá divá­ka kolem prs­tu, aby ho moh­la v dru­hé půli začít poma­lu ale jis­tě trýznit. Anihilace totiž neje­nom, že dává dosta­tek pro­sto­ru k zamyš­le­ní, doká­že vykres­lit hned něko­lik mra­zi­vých momen­tů, u kte­rých až hra­ni­čí s horo­rem. Nejde tu až tak o expli­ci­tu samot­ných momen­tů, jako o jejich nápad, samot­nou rea­li­za­ci a to, co pro „účast­ní­ky zájez­du“ tyhle kon­tak­ty s novou rea­li­tou zna­me­na­jí. 

To jen umoc­ňu­je skvě­lý žen­ský herec­ký ansám­bl, kte­ré­mu vévo­dí Natalie Portman. Ta byť se svo­jí čás­teč­nou fyzic­kou pro­mě­nou půso­bí tro­chu podiv­ně (a za mě i svým způ­so­bem doce­la nepří­jem­ně), na stra­ně dru­hé díky tomu již ztra­ti­la onu auru dět­skosti a naiv­nos­ti, tedy její kom­pli­ko­va­ný herec­ký pro­jev již nic nebrz­dí. Její Laura, jež pro­vá­zí pří­bě­hem celé­ho fil­mu, není vylo­že­ně pozi­tiv­ní hrdin­kou a její pro­mě­na v rám­ci fil­mu a postup­né odha­lo­vá­ní její­ho cha­rak­te­ru tak půso­bí na výbor­nou. Je ostat­ně hod­ně pří­jem­né vidět, jak skvě­le může fun­go­vat film, ve kte­rém jsou orga­nic­ky sil­né žen­ské hrdin­ky (a v pod­sta­tě s vyjím­kou Oscara Isaaca ženy domi­nu­jí tomu­to fil­mu) bez toho, aniž by muse­ly být na sílu pro­tě­žo­va­né nebo bylo tře­ba upo­zor­ňo­vat na to, že jsou to ženy. Ve svě­tě, kde se kaž­dý sna­ží být poli­tic­ky korekt­ní a pou­ka­zo­vat na to, že ženy jsou potře­ba ve více fil­mech, je Anihilace doce­la zají­ma­vý para­dox - skvě­lý film s výbor­ným téměř výhrad­ně žen­ským herec­kým ansám­blem, kte­rý pří­liš povy­ku ve svém ome­ze­ném uve­de­ní v kinech neu­dě­lal. 

Přičtěte si k tomu fakt, že vás Anihilace navíc dora­zí poměr­ně zají­ma­vou výpra­vou, sluš­nou kame­rou a půso­bi­vou, mís­ty až doko­na­le mra­zi­vou hudeb­ní slož­kou  Geoffa Barrowa a Bena Salisburyho s máte výsled­ný audi­o­vi­zu­ál­ní koktejl, během kte­ré­ho vám roz­hod­ně nebu­de pří­jem­no. Jenže je to prá­vě to správ­né nepří­jem­no, kte­ré z této sci-fi novin­ky dělá jedi­neč­nou zále­ži­tost. Alex Garland tak i se svým dal­ším sce­náris­tic­kým poči­nem doka­zu­je, proč pla­tí v sou­čas­ném holly­wo­o­du za talent, kte­rý se vypla­tí sle­do­vat. 

Nechci tu tvr­dit, že tahle poma­lá atmos­fe­ric­ká sci-fi stu­die sed­ne kaž­dé­mu, pokud ovšem máte rádi tro­chu hlub­ší sci-fi než jen hro­ma­du divo­ké akce bez vět­ší­ho smys­lu, pak dej­te téhle novin­ce šan­ci. Na plo­še nece­lých dvou hodin tahle zále­ži­tost roze­hrá­vá jed­nu z nej­pů­so­bi­věj­ších podí­va­ných, kte­ré nepo­tře­bu­jí vel­ko­le­pé scé­ny nebo hro­ma­du akce k tomu, aby své­ho divá­ka emo­ci­o­nál­ně zde­vas­to­va­li a sil­ně se mu zary­li do pamě­ti. Skvěli her­ci a půso­bi­vá audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ka jen umoc­ňu­jí tenhle oso­bi­tý fil­mo­vý záži­tek, jehož atmo­sfé­ru mu může žánro­vá kon­ku­ren­ce jen závi­dět.