Pachuť pomsty | Cold in July [75%]

Snímek Pachuť pomsty se sice do čes­kých kin nedo­stal, nicmé­ně po del­ší době se do tuzem­ské dis­tri­buce dostá­vá rov­nou na Bluray a DVD. Stojí za to se na tuto dra­ma­tic­kou zále­ži­tost v hlav­ní roli se seri­á­lo­vým Dexterem Michaelem C. Hallem podí­vat, nebo je to jen dal­ší béč­ko­vá výpl­ňov­ka nabíd­ky pro nená­roč­né.  

Richard Dane (Michael C. Hall) žije běž­ným živo­tem v malo­měs­tě, kde má pro­dej­nu dře­vě­ných rámů. Jeho život se ale razant­ně změ­ní v momen­tě, kdy se do jeho domu během noci vlou­pe lupič, kte­ré­ho náho­dou Richard v sebe­obra­ně zastře­lí. Zdánlivě uza­vře­ná udá­lost má ale pro Richarda a jeho rodi­nu doce­la nepřed­ví­da­tel­né násled­ky. Otec zastře­le­né­ho kri­mi­nál­ní­ka, kte­rý byl nedáv­no pro­puš­těn na svo­bo­du, se roz­hod­ne pomstít Richardovi za usmr­ce­ní syna tím, že začne tero­ri­zo­vat jeho i jeho rodi­nu. Situace se ovšem vyost­řu­je, když všech­no kolem Ricka pře­stá­vá dávat smy­sl a lidé kte­ří by mu měli být opo­rou se začí­na­jí cho­vat div­ně...

Musím se při­znat, že to co reži­sér Jim Mickle v prv­ní půli v rám­ci fil­mu vykouz­lil, ve mě zane­cha­lo sil­ný dojem. Silná, až noi­ro­vě mra­zi­vá atmo­sfé­ra s per­fekt­ním a pod­ma­ni­vým soun­d­trac­kem, dopl­ně­ná o špič­ko­vé vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, při­po­mí­na­jí­cí ty řeme­sl­ně nej­líp zpra­co­va­né fil­my, to neby­lo něco co bych čekal od nená­pad­né­ho a téměř nezná­mé­ho sním­ku. O to více pře­kva­pi­vé bylo, když tahle aura výteč­ně zpra­co­va­né­ho thrille­ru vza­la v půli sním­ků za své a její vytří­be­nost zača­ly naru­šo­vat napros­to odliš­né prv­ky, kte­ré dohro­ma­dy s pev­ně nasta­ve­nou atmo­sfé­rou úpl­ně nefun­go­va­ly, což je něco, co se pro­mít­lo i do dvou hlav­ních postav v podá­ní Michaela C. Hall a Sama Sheparda, kte­ré jako­by ztra­ti­ly svo­ji při­ro­ze­nost a zača­ly svůj dra­ma­tic­ký vývoj v dru­hé půli odví­jet strikt­ně dle žán­ro­vých pra­vi­del. 

Podobná frag­men­ta­ce dra­ma­tic­ky mění­cí celou atmo­sfé­ru sním­ku a jeho pre­zen­ta­ci však při­chá­zí ješ­tě jed­nou v závě­reč­né tře­ti­ně. Naštěstí však ani jed­na z těch­to změn nepři­ná­ší nic vylo­že­ně ruši­vé­ho či špat­né­ho, ve všech třech polo­hách film půso­bí sebe­jis­tě a jas­ně jdou­cí si za svým cílem, byť úvod­ní tře­ti­na a její pre­ciz­ně vysta­vě­ná chlad­ná atmo­sfé­ra bodu­je nej­ví­ce. Dost ovšem celé­mu tem­né­mu vyzně­ní sním­ku a jeho správ­ně old­scho­o­lo­vé­mu zpra­co­vá­ní napo­má­há špič­ko­vý hudeb­ní dopro­vod v režii Jeffa Grace, kte­rý stří­dá elek­tro­nic­ké moti­vy s hudeb­ním dopro­vo­dem, což ve výsled­ku má za násle­dek nesku­teč­ně osm­de­sát­ko­vý pocit, kte­rý vám film při­ná­ší.  Jediným pro­blé­mem tak zůstá­vá vývoj samot­né­ho pří­bě­hu a jeho postav, kte­rý při­nej­lep­ším skří­pe. 

Pokud jste ovšem ochot­ni sle­vit na svých poža­dav­cích na uvě­ři­tel­nost pří­bě­hu a logic­ký pro­gres postav, pak vám s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nic nebrá­ní v tom užít si  nezá­vis­lou žánrov­ku, kte­rá svým zpra­co­vá­ním zdat­ně kon­ku­ru­je áčko­vé pro­duk­ci. Pachuť pomsty je tak i přes své nedo­stat­ky beze­spo­ru sním­kem, kte­rý by vám unik­nout neměl, zvláš­tě máte-li jako já sla­bost pro hut­nou atmo­sfé­ru a zpra­co­vá­ní ote­vře­ně citu­jí­cí léta dáv­no minu­lá.