Červená Karkulka | Red Riding Hood [25%]

http://www.csfd.cz/film/283223-cervena-karkulka/

Byla neby­la jed­na pohád­ka, kte­rou zna­ly téměř všech­ny malé děti i jejich odrost­lej­ší kole­go­vé. Znali ji i jejich rodi­če, jeli­kož se jed­na­lo o jed­nu z kla­sic­kých pohá­dek. Tu jed­nou dostal chrab­rý boha­týr z krá­lov­ství v Hollywoodu geni­ál­ní nápad. Přizval si reži­sér­ku, kte­rá dala svě­tu prv­ní díl feno­mé­nu zva­né­ho Stmívání, a roz­ho­dl se udě­lat dospě­lej­ší ver­zi této pohád­ky, kte­rá se bude sty­lo­vě odví­jet prá­vě od toho­to myto­lo­gic­ky boha­té­ho a emoč­ně doko­na­lé­ho Stmívání. Bohatýr si totiž řekl, že pokud tohle letí, sve­ze se na úspě­chu a vydě­lá na tom něja­ké zlaťá­ky. O ty tu jde pře­de­vším. Toliko k humor­né vlož­ce na začá­tek, u zbyt­ku fil­mu si ho moc neu­ži­je­te.

Červená Karkulka žije ve ves­ni­ci kte­rou před lety sužo­va­ly nájezdy vlkodla­ka. Dlouhých něko­lik let už je ovšem klid a tak obča­né žijí spo­ko­je­ně dál. Karkulka má už od dět­ství sla­bost pro míst­ní­ho kra­sav­ce a když se do pří­bě­hu dostá­vá­me, plá­nu­je s ním utéct z měs­ta.  To ovšem zha­tí nemi­lá zprá­va z ves­ni­ce. Vlkodlak opět zaú­to­čil a odnes­la to kar­kul­ky sest­ra. Muži z ves­ni­ce se roz­hod­nou pro pomstu a vydá­va­jí se do hníz­da té bes­tie s jas­ným cílem ji zabít, zatím­co Karkulka zjiš­ťu­je, že má naplá­no­va­nou svat­bu s kra­sav­cem čís­lo dvě. Toho ovšem chce pro Karkulku hlav­ně její mat­ka, Karkulka samot­ná má oči jen pro kra­sav­ce čís­lo jed­na a pořád v hla­vě uva­žu­je o útě­ku. Ten však zha­tí samozva­ný inkvi­zi­tor, kněz kte­ré­ho pozval do ves­ni­ce jeden z míst­ních, aby zato­čil s vlkod­la­čí hroz­bou.

Ten inkvi­zi­tor byl papí­ro­vě jed­na z mála nadě­jí na něco záživ­né­ho ve fil­mu. Bohužel ani tak se nesta­lo. Bitevní kněz s tvá­ří Garyho Oldmana má sice mís­ty cel­kem sluš­ný pro­jev ale cel­ko­vě to vypa­dá jako by si ten­to ově­ře­ný herec zápo­rá­ků vybral svo­ji slab­ší chvil­ku.  Ani ten totiž v zápla­vě bez­krev­né­ho pří­bě­hu nemá moc co nabíd­nout. První pro­blém bych hle­dal ve scé­ná­ři. Ono totiž když vět­ši­nu posta­ví­te na tom, aby to vypa­da­lo jako Stmívání, bude s tím tro­chu potíž. Možná prá­vě kvů­li tomu, že prv­ní film byl cel­kem tupá nuda, kte­rá uspě­la hlav­ně u dívek urči­té­ho věko­vé­ho roz­me­zí. A nemys­lím si, že by zrov­na Karkulka byla pro ně. Jistě, je tu kra­sa­vec čís­lo jed­na, kte­rý svůj účes a celý herec­ký pro­jev not­ně inspi­ro­val u své­ho pro­tějš­ku z kon­ku­renč­ní­ho sním­ku. Jediná výho­da je, že není až tak gumo­vý, tak­že nemá­te chuť mu zapích­nout v půl­ce fil­mu vid­lič­ku mezi oči.

Co se týče zbyt­ku, kopí­ru­je se tu téměř všech­no. Dokonce si tu Billy Burke, zahra­je tak­též otce hlav­ní hrdin­ky, kte­rý si čas od času přihne. To tu vytvá­ří poměr­ně zají­ma­vou para­le­lu, nicmé­ně jede­me dál. Ono to totiž s tou plo­chos­tí a ste­ri­li­tou postav je dale­ko hor­ší než by se moh­lo zdát. Už dlou­ho se mi nesta­lo, že bych měl při sle­do­vá­ní fil­mu potře­bu udě­lat něco násil­né­ho hlav­ní herec­ké posta­vě. Nejde o sym­pa­tie, Amanda Seyfried je poměr­ně sym­pa­tic­ká, ale­spoň pro něko­ho urči­tě, nicmé­ně její pro­jev coby nebo­jác­né Karkulky co má vět­ší kou­le než polo­vi­na mužů ve ves­ni­ci mě otra­vo­val od začát­ku do kon­ce. Nehledě na zápla­vu nemast­ných nesla­ných výko­nů ostat­ních, tedy ste­ri­lu­je­me opět po vzo­ru koho jiné­ho než Stmívání.

A to je prá­vě ten pro­blém. Režisérka si oči­vid­ně usmys­le­la, že pokud tenhle styl o ničem zafun­go­val jed­nou skvě­le, proč by ho nešlo ždí­mat do neko­neč­na. Ten kdo při tom trpí je ovšem divák. Když by totiž vypa­dal záživ­ně­ji i záznam obě­du němec­kých turis­tů v moto­res­tu, někde je něco šered­ně špat­ně. Jak říká jed­no pří­slo­ví, Fool me once, sha­me on you. Fool me twi­ce, sha­me on me. Bohužel se to sem až trestu­hod­ně hodí.

V cel­ko­vém shr­nu­tí se tak hle­dá na Červené Karkulce něco pozi­tiv­ní­ho oprav­du vel­mi těž­ko. Jedná se totiž o napros­to nud­nou vari­a­ci na nud­nou podí­va­nou pod­lo­že­nou zná­mou pohád­kou, na kte­rou je tu asi 5x odká­zá­no a tím veš­ke­rá podob­nost kon­čí. Navíc je to nud­ně a ste­ril­ně zpra­co­va­né s oprav­du not­nou inspi­ra­cí u sním­ku Stmívání, a to ať již moti­vy, tak vzhle­dem a pro­je­vem postav.

Byla jed­nou jed­na Červená Karkulka a ta nemě­la téměř nic spo­leč­né­ho s před­lo­hou. Jednalo se totiž o laci­nou napo­do­be­ni­nu rádo­by roman­tic­ké­ho feno­mé­nu o lidech a ne zrov­na lid­ských bytos­tech, vyob­ra­ze­ných jako gumo­ví tee­nage­ři. Film Červená Karkulka je totiž psá­na přes­ně na míru nená­roč­né­ho fil­mu pro masy, kte­rá ovšem kon­čí jako hloupý sled nelo­gic­kých cho­vá­ní postav, neprav­dě­po­dob­ných situ­a­cí a „skvě­lých“ herec­kých pro­je­vů. Uff.