Rogue One: A Star Wars Story

d184cd8abc 103754882 o2

Když Disney kou­pi­lo Lucasfilm, bylo nám při­slí­be­no, že kaž­dé váno­ce zpří­jem­ní návště­va pře­da­le­ké gala­xie. Tento trend loni odstar­to­va­la rekord­ní Síla se pro­bou­zí, jež fun­go­va­la jako regu­lér­ní pokra­čo­vá­ní, a letos ji násle­do­val prv­ní film ze série Anthology s pří­znač­ným názvem Rogue One.

Rogue One vyprá­ví epic­ký pří­běh sku­pi­ny povstal­ců, kte­ří se sna­ží zís­kat plá­ny nej­ne­bez­peč­něj­ší zbra­ně Impéria, samot­né Hvězdy Smrti. Samozřejmě je jeho konec zřej­mý, neboť jak všich­ni víme z úvod­ních titul­ků (kte­ré u Rogue One chy­bí) k Nové nadě­ji, Aliance nako­nec plá­ny zís­ká. Celou sto­páž fil­mu (133 minut) tedy sle­du­je­me sku­pin­ku netra­dič­ních hrdi­nů boju­jí­cích pro­ti dik­tá­tu Impéria. Hlavní pro­ta­go­nist­kou je Jyn Erso (Felicity Jones), kte­rou zdat­ně dopl­ňu­jí Cassian Andor (Diego Luna) a pře­pro­gra­mo­va­ný dro­id K-2SO (Alan Tudyk). Protivníkem této ústřed­ní tro­ji­ce je Orson Krennic (Ben Mendelsohn), kte­rý se zod­po­ví­dá čer­né­mu stí­nu jmé­nem Darth Vader (James Earl Jones). Ve fil­mu je rov­něž spous­tu cameo rolí, pro­to se divák může těšit na sta­ré zná­mé posta­vy z obrov­ské­ho uni­ver­za, mj. na Mon Mothmu (Genevieve O’Reilly) či Baila Organu (Jimmy Smits).

Rogue One pro­spěl nový styl zpra­co­vá­ní. Film je mís­ty nesmír­ně suro­vý (nebo syro­vý?) a roz­hod­ně neu­ka­zu­je povstal­ce jako sto­pro­cent­ně klad­né posta­vy, kte­ré boju­jí pro­ti moc­né dik­ta­tu­ře. Rebelové v Rogue jsou tero­ris­ti, kte­ří nevá­ha­jí zabí­jet i nevin­né civi­lis­ty a jdou si tvr­dě za svým cílem. Akční scé­ny jsou tudíž nesmír­ně rea­lis­tic­ké a během té závě­reč­né jsem si nejed­nou vzpo­mněl na vyni­ka­jí­cí váleč­ný film Speciální jed­not­ka.

Dále musím pochvá­lit výbor­ně vybra­né natá­če­cí loka­li­ty. Jordánské, island­ské i male­div­ské exte­ri­é­ry v kom­bi­na­ci s CGI efek­ty jsou úžas­né a oprav­du vypa­da­jí jako eko­sys­témy jiných svě­tů. Je vidět, že mla­dý reži­sér Gareth Edwards vsa­dil stej­ně jako JJ Abrams u sed­mé epi­zo­dy na sku­teč­né loka­ce a nena­to­čil celý sní­mek v ate­li­é­rech.

Velkým plu­sem Rogue One je, že fun­gu­je jako samo­stat­ný film. Byť se v něm vysky­tu­je spous­ta nará­žek na jiné epi­zo­dy, vyprá­ví svůj vlat­ní pří­běh. Když tedy film uvi­dí člo­věk, kte­rý nezná před­cho­zí epi­zo­dy, roz­hod­ně nebu­de mít zka­že­ný záži­tek, neboť se v pří­bě­hu zvlád­ne zori­en­to­vat.

Výtkou budiž snad jen počá­teč­ní cha­o­tic­ké ská­ká­ní z pla­ne­ty na pla­ne­tu, kte­ré půso­bí neu­spo­řá­da­ně a kvů­li popis­kům sou­stav, kte­ré se obje­vi­ly popr­vé v celé sérii Star Wars, tro­chu při­po­mí­ná Star Trek. Tento jev se mi vůbec neza­mlou­val, pro­to dou­fám, že jej v budou­cích fil­mech neu­vi­dí­me.

Rogue One je vyni­ka­jí­cí spin-off. I přes těž­kou úlo­hu se film doká­zal pro­sa­dit a mys­lím, že si najde fanouš­ky i mezi lid­mi, kte­ří pře­da­le­ké gala­xii moc nehol­du­jí.

Foto: Disney, Lucasfilm

P.S. Hudba Michaela Giacchina je obstoj­ná.