Rozumbrádkové a zlatý pohár - kniha - recenze

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Rozumbrádkové nás při­šly obla­žit dru­hý dílem, ve kte­rém se ten­to­krát budou sna­žit zís­kat zla­tý pohár. Ještě než začnou s jeho hle­dá­ním, tak tro­chu napá­lí Mudru s čiš­tě­ním bot. Tři rozum­brád­ko­vé – Vtipálek, Chytrolín a Hlavěnka – dosta­nou pozvá­ní od strýč­ka BuBly do jeho pří­byt­ku. Bubla jim totiž chce vypra­vo­vat sta­ro­dáv­ný pří­běh v sou­vis­los­ti se zla­tým pohá­rem. Bubla je pře­voz­ník a pro rozum­brád­ky si při­pra­ví sta­rý sešit. Příběh, jenž Bubla začal vyprá­vět, měl od svých před­ků. Před prý tisí­ci lety při­šly do zdej­ší­ho Údolí rozum­brád­ků lidé ze země Karumi. Karumané oplý­va­ly vel­ký­mi zna­lost­mi a v údo­lí zane­cha­li údaj­né něja­ký poklad – zla­tý pohár, v němž je ukry­to tajem­ství lidu Karumi.

Tak se rozum­brád­ko­vé vyda­jí ke Skále pozná­ní. Ještě před­tím se však jdou pora­dit s Nespletou. Ten sedí v Jeskyni tajem­ství a je to též jeden z pous­tev­ní­ků. Nespleta jim sice pora­dí, ale rozum­brád­ko­vé moc nero­zu­mí význa­mu jeho slov, na kte­ré však při­jdou poz­dě­ji. K tomu jim Nespleta dá doce­la slo­ži­tou hádan­ku, jak se dostat ven ze ská­ly, když budou zava­le­ní. Rozumbrádkové se usnes­li, že půjdou tedy hle­dat poklad – zača­li s tím týden před začát­kem jara. Hned ze začát­ku ces­ty se vysky­tl pro­blém. Dostali se k řece, kde se topil pej­sek a oni mu chtě­li pomoct, ale nevě­dě­li jak – nako­nec se to však poda­ři­lo.

Potom je odve­dl tam, kde byd­lí se svým páníč­kem. To bylo rados­ti z návra­tu ztra­ce­né­ho maz­líč­ka. Člověk nebo spí­še pání­ček pej­ska, kte­ré­ho Hlavěnka, Mudra a Vtipálek pojme­no­va­li Štěk, byl Bradil Šedovous a byd­lel úpl­ně sám. Štěk, pra­vým jmé­nem Bryndo, byl jedi­ným spo­leč­ní­kem Bradila, kte­rý byl navíc sle­pý. Mudra byl pře­kva­pe­ný ze setká­ní s Bradilem, pro­to­že se jed­na­lo o veli­ké­ho učen­ce, kte­ré­ho však v Údolí rozum­brád­ků už pova­žo­va­li za mrt­vé­ho. Vykládal tro­ji­ci rozum­brád­ků o tom, jak žije. Ti moc nechá­pa­li, jak to, že se tře­ba neztra­tí v lese, když nevi­dí. Bradil Šedovous se jen zna­lec­ky usmí­val.

Pohostil je veče­ří a pak se roz­po­ví­dal o své mla­dos­ti. Jak sám říkal, od té doby, co ztra­til drti­vou vět­ši­nu své­ho zra­ku, se spo­lé­há výluč­ně jen své­ho psa Bryndu. Když totiž člo­věk nevi­dí, tak se mu ote­vřou dal­ší jiné obzo­ry. Dá se vní­mat více vůní, pachů, rost­lin, ale také cit pro nebez­pe­čí. Rozumbrádkové tomu nero­zu­mě­li a Mudra měl otáz­ku, jest­li se v lese nebo­jí. Také jim pro­zra­dil, že v mla­dos­ti hle­dal v horách poklad. Ukázal jim běla­vý prů­svit­ný krys­tal a nechal jim ho jako ochra­nu. Nakonec je tam nechal přespat a tři kama­rá­di se vyda­li dru­hý den do hor.

Vydali se tedy přes Kozí plá­cek až k Orlímu sko­ku. V hle­dá­ní ces­ty jim vydat­ně pomohl Bradil, kte­rý jim popsal ces­tu, a to až na něko­lik dní dopře­du. Mudra, Hlavěnka a Vtipálek nepo­ne­cha­li nic náho­dě – Mudra to všech­no měl totiž zapsa­né v notýsku. Přespali v jed­né z jes­ky­ní a tro­chu něco sněd­li, aby měli dost sil vydat se dále. Po třech dnech došli k řece, ale nešlo se přes ni dostat. Hlavěnka dosta­la jeden nápad, avšak Mudra se na to netvá­řil pří­liš nad­še­ně. Nakonec se poslé­ze roz­hod­li, že přespí a ráno půjdou dále. Ještě před­tím však uči­nil Vtipálek objev.

Tři rozum­brád­ko­vé zaži­li mno­ho pří­hod, až se dosta­li k Hoře pokla­dů. Lámali si hla­vu nad tím, jakým smě­rem se mají vydat. Vtipálek a Mudra šli spo­lu pro­zkou­mat jes­ky­ni, kde jak si mys­le­li, je poklad, kte­rý stá­le hle­da­li. Nakonec našli poklad v podo­bě zla­té­ho pohá­ru a čeka­la je ces­ta zpát­ky, ale udá­lo se to, že se muse­li slo­ži­tým způ­so­bem dostat díky lanu skrz jes­ky­ni. Ještě že měli Hlavěnku, kte­rá vymys­le­la, jak na to. Nakonec se jim poda­ři­lo vrá­tit domů. Jen co se vrá­ti­li, tak se u nich doma o ničem jiném nemlu­vi­lo. Jak by také ne, když při­nes­li zla­tý pohár.

Druhý díl kníž­ky o malých člo­víč­cích – rozum­brád­ko­vé – se tro­chu liší od toho prv­ní­ho. Zatímco v prv­ní čás­ti byl kaž­dý pří­běh o něčem jiném, tady je to kon­ci­po­vá­no jako celek o jed­nom. Nic pro­ti tomu, ba prá­vě nao­pak. Velmi hezká kníž­ka, stej­ně jako v před­cho­zím pří­pa­dě. I ten­to­krát jsou zde pří­tom­ny hádan­ky, kte­ré můžou čte­ná­ři roz­luš­tit. Kromě toho jsou tu i pěk­né ilu­stra­ce. Sice je jich méně, ale to nic nemě­ní na tom, jak jsou pove­de­né. Má 80 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Šulc-Švarc.

• Autor: Lukáš Fišer
• Ilustrace: Yvett Breburdová
• Žánr: dět­ské
• Nakladatelství: Šulc-Švarc
• Datum vydá­ní: 2013