S láskou Vincent (Loving Vincent)

Jsou občas oka­mži­ky, kdy nechá­vám vol­ný prů­chod náho­dě. Třeba o Velikonočním pon­děl­ku jsem si řekl, že bych se zase rád po něja­ké době podí­val do kina, ale neměl jsem vůbec žád­nou před­sta­vu, jaký film bych si přál vidět. Udělal jsem to tedy jinak: Chtěl jsem si v Praze zajít na něja­ký typic­ky čes­ký veli­ko­noč­ní oběd (vyhrá­ly to kre­ve­ty po thaj­sku s čer­ve­ným kari v koko­so­vém mlé­ce :-)), pak jsem měl v plá­nu vyfo­tit jed­nu budo­vu na Žižkově, kte­rá mě kdy­si zau­ja­la při pohle­du z tram­va­je, potom jsem se potře­bo­val dostat k Vltavě, kde jsem měl dal­ší z dří­vějš­ka vyhléd­nu­tý záběr, pak jsem si chtěl zajít na oblí­be­ný zmrz­li­no­vý pohár (když už jsou ty svát­ky jara, že?), no a když jsem to všech­no seče­tl, vyšlo mi, že opti­mál­ní by bylo, kdy­by ten peč­li­vě vybra­ný film začí­nal někde v cen­t­ru měs­ta od čtyř nebo od pěti hodin, abych se stih­nul dostat zase co nejdřív domů. Poradil jsem se s inter­ne­tem a ten mi našel film začí­na­jí­cí v 16:00 na stej­ném mís­tě, kde jsem si pochut­ná­val na zmrz­li­ně. A ten název: S lás­kou Vincent! Co lep­ší­ho, než film s lás­kou již v samot­ném názvu, si zaslou­ží naši pozor­nost při svát­ku tak pro­po­je­ném s lás­kou, jako je prá­vě Velikonoční pon­dě­lí? Uznejte sami, to už se snad dá pova­žo­vat za zna­me­ní, ne? 🙂

Malíři poko­jů Praha

Když jsem si zjis­til o fil­mu aspoň základ­ní infor­ma­ce, pocho­pil jsem, že výběr asi za daných okol­nos­tí nemohl být lep­ší. Mám totiž moc rád obra­zy Vincenta van Gogha, při návštěvě Amsterodamu jsem si nedal ujít návště­vu slav­né­ho amste­ro­dam­ské­ho muzea zasvě­ce­né­ho tomu­to malí­ři ani vel­kou Van Goghovu výsta­vu ve Vídni, o neo­by­čej­ném živo­tě toho­to uměl­ce jsem dost četl a mám doma něko­lik knih s repro­duk­ce­mi jeho děl. A onen Vincent z názvu fil­mu je doo­prav­dy slav­ný malíř Van Gogh.

Film S lás­kou Vincent je ale fil­mem vprav­dě neo­by­čej­ným: Jde totiž o film ani­mo­va­ný, vytvo­ře­ný ze sku­teč­ných ole­j­o­ma­leb vytvo­ře­ných přes­ně ve Van Goghově sty­lu. Ano, fil­mo­vá políč­ka tvo­ří sko­ro 67 tisíc ole­j­o­ma­leb, kte­ré vytvo­ři­la víc než stov­ka uměl­ců z růz­ných zemí celé­ho svě­ta. Ve fil­mu tedy účin­ku­jí růz­né posta­vy ze sku­teč­ných Vincentových plá­ten i reál­né malí­řem zachy­ce­né výje­vy z míst, kde Vincent pobý­val. Pokud je někdo odbor­ní­kem na Van Gogha, má prý šan­ci ve fil­mu roz­po­znat asi 90 oprav­du exis­tu­jí­cích obra­zů, kte­ré jsou ovšem zakom­po­no­vá­ny do ani­mo­va­ných sek­ven­cí, tak­že divák si může při­pa­dat jako pozo­ro­va­tel, jemuž se poda­ři­lo vystou­pit z man­ti­ne­lů rámu jed­no­ho kaž­dé­ho obra­zu, ve fil­mu vidí i oko­lí, vidí, co moh­lo nama­lo­va­né­mu výje­vu před­chá­zet a co moh­lo násle­do­vat.

Děj fil­mu je v porov­ná­ní s pou­ži­tou meto­dou vlast­ně sko­ro neza­jí­ma­vý, byť se samo­zřej­mě zají­ma­vým být sna­ží. Odehrává se rok po malí­řo­vě ne zce­la vyjas­ně­né smr­ti, kte­rá je obec­ně pova­žo­vá­na za násle­dek sebe­vra­žed­né­ho poku­su. Poštmistr Roulin požá­dal své­ho syna Armanda, aby doru­čil posled­ní nale­ze­ný dopis zemře­lé­ho Vincenta jeho brat­ru Theovi. Bohužel, ani Theo, adre­sát čet­ných Vincentových dopi­sů, již neži­je, a tak se Armand Roulin vydá­vá do míst, kde Vincent zemřel, do ves­nič­ky Auvers-sur-Oise, pozná­vá míst­ní oby­va­te­le, kte­ří měli k podi­vín­ské­mu malí­ři růz­ně vře­lé vzta­hy a všich­ni se postup­ně ocit­li na jeho plát­nech, a sna­ží se sko­ro s detek­tiv­ní zarpu­ti­los­tí „poznat sku­teč­nou prav­du“ o smr­ti vel­ké­ho uměl­ce a zre­kon­stru­o­vat posled­ní chví­le jeho živo­ta (fla­shbac­ky jsou čer­no­bí­lé, ale hlav­ní dějo­vá lin­ka je v typic­ky „van goghov­ských“ záři­vých nebo nao­pak až tro­chu stra­ši­del­ných bar­vách). Kdo ale říká o Vincentovi prav­du a kdo lže? Vždyť pohle­dy jed­not­li­vých postav jsou čas­to vzá­jem­ně v pří­mém pro­ti­kla­du. A jaký důvod ke lži ves­ni­ča­né mají? Nesou snad na malí­řo­vě smr­ti sami něja­kou vinu? Nebo vůbec o sebe­vraž­du nešlo? Původně snad­ný a oby­čej­ný úkol - pros­té pře­dá­ní dopi­su - se stá­vá ve srov­ná­ní s tajem­stvím obe­stí­ra­jí­cím smrt a hlav­ně život „roze­rva­né­ho“ malí­ře věcí zce­la ved­lej­ší, byť se ješ­tě v samot­ném závě­ru fil­mu logic­ky vrá­tí do děje.

Samozřejmě film může vidět i člo­věk, kte­rý nikdy v živo­tě nespat­řil žád­ný Van Goghův obraz a kte­rý o malí­ři samot­ném ví v nej­lep­ším pří­pa­dě jen to, že exis­to­val. Takovému divá­ko­vi bude asi při­pa­dat film pří­liš málo akč­ní a záplet­ka pří­liš málo zaple­te­ná. I tak se ale tako­vý člo­věk může nechat unést pozo­ru­hod­nou tech­ni­kou, kte­rou je film nato­čen, pro­to­že se vlast­ně dosta­ne pří­mo do Van Goghova svě­ta, jako by se díval na sku­teč­nost jeho oči­ma, jeho nesmír­ně cit­li­vou a pro mno­hé nepo­cho­pi­tel­nou a v někte­rých svých pro­je­vech nepři­ja­tel­nou umě­lec­kou duší, pro­to­že prá­vě tak svět kolem sebe malíř zachy­til.

Jsem ale pře­svěd­čen, že čím víc toho divák o Van Goghovi ví (snad jen s výjim­kou oprav­du těch nej­vět­ších exper­tů, kte­ří už si mohou vší­mat jinak cel­kem nepod­stat­ných spor­ných detai­lů, ale to víte - s oprav­do­vý­mi odbor­ní­ky to vět­ši­nou bývá těž­ké ve všech obo­rech :-)), tím víc si může film S lás­kou Vincent užít. A pro mne para­dox­ně neby­ly vrcho­lem fil­mu oka­mži­ky, kdy pod­le stan­dard­ní fil­mo­vé teo­rie vrcho­ly mají při­chá­zet, ale při­šel až se závě­reč­ný­mi titul­ky (oprav­du dopo­ru­ču­ji nepo­spí­chat domů pří­liš :-)), pro­to­že se v nich jed­not­li­vé posta­vy vždy před­sta­vu­jí na ori­gi­nál­ním Van Goghově obra­zu a pak v „pře­pi­su“ do obra­zu fil­mo­vé­ho, už samo­zřej­mě s pří­sluš­ným her­cem.

Doktor Gachet, jed­na z důle­ži­tých postav děje, kte­rá nako­nec pře­vez­me dopis mrt­vé­ho Vincenta již také mrt­vé­mu brat­ru Theovi (obrá­zek jsem si dovo­lil pře­vzít pro ilu­stra­ci ze ser­ve­ru lidovky.cz, kde vyšla recen­ze fil­mu z pera Marcela Kabáta).

Pokud tedy návště­vu gale­rie nepo­va­žu­je­te pře­dem za ztra­ce­ný čas a jste schop­ni vní­mat záro­veň děj fil­mu a v ten­týž oka­mžik se doká­že­te kochat pozo­ru­hod­nou ani­ma­cí, mohu vám film S lás­kou Vincent dopo­ru­čit. Nejspíš se neza­řa­dí do mého sou­bo­ru TOP fil­mů, kte­ré jsem ve svém živo­tě viděl, ale roz­hod­ně jde o film nová­tor­ský a ručím vám za to, že jste něco podob­né­ho jako fil­mo­ví divá­ci ješ­tě nevi­dě­li. A pokud o Van Goghově živo­tě něco víte, roz­hod­ně nepro­hlou­pí­te, když si před návště­vou fil­mu malič­ko „pro­mrská­te“ obra­zy, kte­ré na sklon­ku své­ho živo­ta VIncent Van Gogh nama­lo­val. Ve fil­mu si pak bude­te při­pa­dat jako na výle­tě do důvěr­ně zná­mých míst.

---

---