Hanba je v pořadí třetí Rushdieho kniha. U nás vyšla poprvé - tuším - v Odeonu v roce 1990. Osobně jsem krom slavných Satanských veřsů a Hanby nic jiného od Rushdieho nečetl, ale i tak nemám velké problémy s žánrovým zařazením jeho tvorby. Troufám si říci, že magický realismus s drobnou příměsí historického románu je asi tou pravou kolonkou. Žánrově je Salmanovi patrně nejblíže jihoamerický G. G. Márquez, byť i mezi těmito velikány by šlo nalézt několik drobných rozdílů (zejména v účelu použití fantastických prvků).
Román Hanba je vyprávěním, které se odehrává zhruba po dobu 65 let v Indii a Pákistánu. Rushdie v něm sice nenechává vystupovat mnoho skutečných postav, ale znalci tamního prostředí (mezi něž bohužel nepatřím) jistě najdou spojitosti např. mezi postavou „kruté světice“ a bývalou političkou Bénazír Bhuttovou (která byla zabita koncem roku 2007). Na pozadí života dvou početných rodin (v úvodu knihy je laskavému čtenáři do laskavého autora k dispozici přehledný rodokmen) Rushdie líčí politicko-společenské osudy obou těchto zemí. Nebyl by to ale on, kdyby tu a tam do textu nevmísil nějakou autorskou poznámku, psal občas trochu nelineárně a neparodoval určité situace.
Moc zajímavá kniha, ze které mi v paměti ulpěl asi nejvíce výtah a jeho vskutku originální využití v závěru vyprávění :-).
