Satu Suro (2019)

Velmi dob­rý horor z Indonésie, kte­ří doká­ží občas mile pře­kva­pit.
Příběh se zamě­řu­je na těhot­nou ženu a její­ho man­že­la, kte­rý ji zave­ze do jed­né míst­ní nemoc­ni­ce a když se za pár hodin vra­cí s její­mi věc­mi, budo­va je opuš­tě­ná a vyho­ře­lá a od jed­no­ho z míst­ních se dozví­dá, že nemoc­ni­ce nefun­gu­je už 15 let a roz­hod­ně tam stra­ší.
Líbilo se mi, že se film neob­tě­žu­je žád­ným vel­kým vývo­jem postav ani neza­jí­ma­vý­mi dia­lo­gy, ale jde na věc poměr­ně rych­le a stra­ší se zde tak moc, až to na něko­ho může být pří­liš, což mi osob­ně sedí víc než pro­tr­pět 40 minu­to­vý úvod jak v horo­rech bývá zvy­kem.
Prostředí opuš­tě­né nemoc­ni­ce je výbor­né, lekač­ky fun­gu­jí, atmo­sfé­ra je solid­ní a neče­kal jsem, že se zde dočkám i výbor­né­ho gore. ( Porod skrz pusu je asi nej­ší­le­něj­ší scé­na roku, ale došlo i na stře­va či cho­dí­cí­ho muže bez hla­vy).
Jako jedi­ný mínus vní­mám závěr, kde se tvůr­ci uchý­li­li k lacin­ným CGI Efektům a tím si tro­chu kazí dojem, ale jinak jsem spo­ko­jen, dostal jsem roz­hod­ně víc, než jsem čekal.
Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál***, Atmosféra****, Napětí****. 7.5/10.

---