Saw X: Skládačkový vrah se vrací ve svém nejtemnějším dobrodružství

Photo © Lionsgate

Děj se ode­hrá­vá mezi udá­lost­mi Saw I a II, kdy nemoc­ný a zou­fa­lý John Kramer (Tobin Bell)cestuje do Mexika na ris­kant­ní a expe­ri­men­tál­ní lékař­ský zákrok v nadě­ji na zázrač­ný lék na rako­vi­nu - jen aby zjis­til, že celá ope­ra­ce je pod­vod s cílem pod­vést ty nej­zra­ni­tel­něj­ší. Vyzbrojen nově nale­ze­ným cílem se nechval­ně pro­slu­lý Skládačkový vrah vra­cí ke své prá­ci a pomo­cí vychyt­ra­lých, vyši­nu­tých a důmy­sl­ných pas­tí obra­cí kar­ty pro­ti pod­vod­ní­kům svým typic­kým niter­ným způ­so­bem....

Saw X je v pod­sta­tě spí­še Saw 1.5. První Saw z roku 2004 slo­ži­lo jako režij­ní debut Jamese Wana, horo­ro­vý thriller inspi­ro­ván fil­my Alfreda Hitchcocka nebo Daria Argenta se stal v roce 2004 neje­nom mega­hi­tem, ale také prv­ním fil­mem  vel­mi úspěš­né horo­ro­vé série, kte­rá může čer­s­tvě počet svých fil­mů zao­krouh­lit na dvoj­ci­fer­né čís­lo. I přes řím­skou desít­ku v názvu se ovšem Saw X ode­hrá­vá mezi udá­lost­mi prv­ní­ho a dru­hé­ho fil­mu, kdy dle tvůr­ců záměr tkvěl v tom, aby se série vrá­ti­la zpět ke koře­nům nejen skr­ze chro­no­lo­gic­ké zasa­ze­ní. Střihač prv­ních pěti i osmé­ho fil­mu, a také reži­sér šes­té­ho a sed­mé­ho fil­mu Kevin Greutert se vrá­til na režij­ní i stři­hač­ské židle, aby umož­nil Tobinu Bellovi v roli Johna Kramera dostat dopo­sud nej­vět­ší pro­stor. A prá­vě díky Tobinu Bellovi si záměr­ně sle­pá ulič­ka série ale­spoň čás­teč­ně obhá­jit svou exis­ten­ci.

Debaty o tom, že je tato horo­ro­vá série vyčpě­lá mají své opod­stat­ně­ní, desá­tý díl poté do vel­ké míry vlast­ně nic moc nové­ho nepři­ná­ší. Největší svě­žest při­chá­zí prá­vě ve for­mě toho, že se děj neza­mě­řu­je výhrad­ně na obě­ti Skládačkového vra­ha, ale na něj samot­né­ho. Tobin Bell dostá­vá dosta­teč­ný pro­stor, aby Johna Kramera vykres­lil lid­sky a udě­lal z něj ješ­tě výraz­něj­ší­ho anti­hr­di­nu, kte­rý ve zvrá­ce­ných hrách sku­teč­ně doká­že nalézt skry­tý dob­rý úmy­sl a nechy­bí mu morál­ní zása­dy. Tobin Bell skrz půso­bi­vý výkon dodá­vá Kramerovi lid­skost, schop­ně se pak pra­cu­je i s pou­tem mezi Kramerem a jeho učeb­ni­ci Amandou Young, kte­rá v podá­ní Shawnee Smith navíc skr­ze kon­fron­ta­ci s jed­nou z nových obě­tí her při­chá­zí do kon­fron­ta­ce  se svou minu­los­tí. Motivy o tom, co to zna­me­ná spra­ve­dl­nost či zpo­chyb­ňo­vá­ní Kramerových her poté ani ten­to­krát nejsou nej­kom­plex­něj­ší, mini­mál­ně s pár zají­ma­vý­mi nápa­dy ovšem Saw X při­jít doká­že a půso­bit díky tomu v rám­ci série svě­že.

Po jed­nič­ce jde navíc zce­la jis­tě o nej­ví­ce soběstač­ný film, ke kte­ré­mu není potře­ba doko­na­le znát myto­lo­gii všech před­cho­zích deví­ti fil­mů a nějak si roz­ši­řo­vat zna­los­ti sklá­dač­ky. Druhý až sed­mý film spo­leč­ně dohro­ma­dy tvo­ří jed­no vel­ké puzzle (i když pochyb­ně sle­po­va­né), desít­ka je ovšem sku­teč­ně samo­stat­ná a dle sli­bu tvůr­ců sku­teč­ně zdán­li­vě nena­zna­ču­je směr, kte­rým by se měl uhý­bat jede­nác­tý film. Kevin Greutert pořád není James Wan a po vzo­ru jed­nič­ky vlast­ně nedo­chá­zí na kdo­ví­jak šikov­ně vybu­do­va­ný a pro­myš­le­ný horo­ro­vý thriller. V tomhle ohle­du má desá­té Saw spí­še blí­že ke všem před­cho­zím nástup­cům.  Brutality je více než dost, celé to vlast­ně není dva­krát kom­pli­ko­va­né  a napří­klad nevy­hnu­tel­né vyvr­cho­le­ní s povin­nou hud­bou Charlieho Clousera roz­hod­ně nepat­ří mezi ty nej­sil­něj­ší v rám­ci série.

Greutert se v rám­ci série popr­vé cho­pil režie v pří­pa­dě Saw 6, kte­rá se mimo jiné vyzna­čo­va­la jis­tou kri­ti­kou pojiš­ťo­ven a v pod­sta­tě vzty­če­ným pro­střed­níč­kem  Johnu McCainovi, přes­to sna­ha o něja­ký poli­tic­ký komen­tář šes­té­mu fil­mu dva­krát nepro­šla. Greutert se nako­nec nedob­ro­vol­ně cho­pil i režie sed­mé­ho fil­mu, jehož režii vzal pro­ti své vůli a nejen zkrá­ce­ní dvou­díl­né­ho (teh­dy) finá­le na jeden film a fakt, že se Greutert posta­ral o osob­ně o to, že byl scé­nář k sed­mé­mu fil­mu zce­la sepsán 2 týd­ny před začát­kem natá­če­ní, při­spě­ly k tomu, že Saw VII nepat­ří mezi vrcho­ly série. Greutert se ten­to­krát cho­pil režie potře­tí a dalo by se říci, že sice nemá čím ohro­mit, záro­veň ovšem vlast­ně tak nějak zvlá­dá řemes­lo, laci­né pro­dukč­ní hod­no­ty nikdy dva­krát netrá­pí oči a Saw X má výho­du v tom, že má sevře­něj­ší záplet­ku a má i něco na víc. A i když se po tu vzo­ru Saw 6 na chvil­ku oka­tě kri­ti­zu­je zko­rum­po­va­ná vlá­da a far­ma­ceu­tic­ké spo­leč­nos­ti, nikdy to neza­jde tak dale­ko, aby to bylo spí­še nechtě­ně směš­né.

Když už poté dojde na všech­no to use­ká­vá­ní kon­če­tin, rýpá­ní se v moz­ku nebo odsá­vá­ní oček, vět­ši­nu času se sází čis­tě na prak­tic­ké efek­ty s pou­ze mír­ným doko­ře­ním v podo­bě CGI a nako­nec to při­ná­ší své pro. Vizuálně se poté sku­teč­ně sna­ží Saw X při­blí­žit původ­ním fil­mům skr­ze růz­nou vizu­ál­ní este­ti­ku, dá se snad­no říct, že pra­vo­věr­ní fanouš­ci série si i díky tomu budou moci Saw X užít. Méně nároč­ní fanouš­ci této série ten­to film pře­ci jen oce­ní spí­še. Pro tro­chu nároč­něj­ší­ho divá­ka nejde zpo­chyb­nit, že Saw X tahá za vla­sy spous­ty pro­blé­mů, kte­ré jsou s tou­to sérií spo­je­né již od závě­ru původ­ní­ho fil­mu. To, jak série Saw svý­mi pokra­čo­vá­ní v pod­sta­tě zni­či­la sama sebe, by šlo roze­bí­rat v mno­ha ohle­dech, desá­tý díl ovšem sku­teč­ně zvlá­dá neu­ra­zit a dalo by se snad­no říct, že pat­ří k vrcho­lům série a ze všech pokra­čo­vá­ní má navíc poten­ci­o­nál­ně nej­víc na to, aby se zvlád­la kva­li­tám při­blí­žit prv­ní­mu fil­mu. I když to vlast­ně v rám­ci série pořád tak moc nezna­me­ná a kva­li­ty původ­ní­ho fil­mu desá­té Saw pořád v pod­sta­tě nevi­dí ani z rych­lí­ku.

Saw X mno­ho věcí dělá lépe, než před­cho­zí potom­ci původ­ní­ho fil­mu. Nesnaží se nějak roz­ši­řo­vat už tak pochyb­nou myto­lo­gii, nepů­so­bí jako jed­na epi­zo­da zvlášt­ně roz­ta­ha­né­ho seri­á­lu, sna­ží se při­jít s něčím tro­cha svě­žím a navíc se záplet­kou sou­stře­dí na jed­nu záplet­ku, kte­rá má jas­ně výraz­né body A, B a C. John Kramer jako kří­že­nec Kevina McCallistera a kojo­ta Wildy se zob­ra­zu­je jako ten kom­pli­ko­va­ný anti­hr­di­na, kte­rý může potrestat sku­teč­ně morál­ně pochyb­né oso­by a zdů­raz­nit, že tu nejde o chlad­no­krev­né zabí­je­ní nebo lpě­ní na utr­pe­ní nevin­ných. Nedá se říct, že by Saw X nut­ně drže­la za ruku kon­ti­nu­i­tu celé série a vše by tak do sebe zapa­da­lo přes­ně tak šikov­ně, jak by mělo (jen poše­ti­lec by vlast­ně čekal coko­liv jiné­ho),  jde ovšem přes­ně o typ sle­pé ulič­ky, kte­rá zvlád­ne nezkla­mat. A do jis­té míry ale­spoň kra­pet před­vést v čem tkví ty nej­sil­něj­ší para­me­t­ry této série.

S tou­to sérii je pořád snad­né upad­nout do vel­mi kom­pli­ko­va­né­ho vzta­hu. Všechny pokra­čo­vá­ní původ­ní­ho Saw mají k vrcho­lům horo­ro­vé­ho žán­ru dale­ko, záro­veň jde ovšem ješ­tě pořád o důstoj­né nástup­ce. Ani Saw X žánro­vou revo­lu­cí roz­hod­ně nebu­de, Skládačkovému vra­ho­vi ovšem ostu­du nedě­lá. Tenhle výlet do Mexika není zrov­na za všech­ny pra­chy, pře­de­vším díky cha­risma­tu Toin Bell si desá­tý díl této série s oči­vid­ně vel­mi tuhým kořín­kem zaslou­ží šan­ci....

Verdikt: 65 %