Nevím, jestli jsem zrovna ten správný člověk, který by měl něco psát o sedmé pečeti, snad nejznámějším filmu Ingmara Bergmana. Bylo o něm napsáno už tolik prací, úvah i rozborů jako snad o žádném jiném filmu. Mezi klubovými filmy je v řadách intelektuálů jedním z nejopěvovanějších filmů. Stala se z něho klasika, která ovlivnila celý svět a stala se příkladným dílem Bergmanovy filmové poetiky. Vím, že těchto pár řádek bude zbytečných, ale aspoň trochu hodných ke vzpomenutí na tento velmi vyjímečný film a třeba pak i vy opět oprášíte dvd, které máte zasunuté někde ve skříňce až vzadu a opět se necháte unést...Život versus smrt Sledujeme příběh rytíře Antonia Blocka (Max von Sydow), který se se svým pomocníkem vrací z křižácké výpravy, na které strávil posledních deset let. Vrací se do kraje, kde by měl být jeho domov, nalézá tu však jen strach, nejistotu a smrt. Krajem se neúprosně šíří morová nákaza a bere ssebou každého, kdo se jí zlíbí. Morální úpadek je na druhé straně doprovázen extrémistickou vírou církve, která káže o konci světa. Když se jednoho dne rytíř probudí, stojí vedle něho smrt, aby si ho vzala s sebou. Nabídne jí šachovou partii a dokud jí nedohrajou, smrt si ho nevezme. Hrají o jeho život a přesto je každému jasné, že rytíř nemůže vyhrát. Ale ani jemu nejde o to zůstat živ, snaží se jen pouze ve zbývajícím krátícím se čase najít smysl života. V každém filmovém celku tohoto filmu se setkáváme s konfrontací života se smrtí. Smrt jako by tu svou krutostí a hlavně bezcitností vyhrávala, ale přesto nedokáže zničit vekerý život. Hned po úvodních titulkách filmu nám zazní v uších ohlušivá melodie hudebního sboru, na kterou naváže obraz oblohy, ptáka, který v ní letí a následně moře, u kterého spí rytíř Antonius Block. Už to samé, jako by značilo jakýsi božský pohled na malou scénérii země a ještě menšího človíčka, který po ní kráčí. Stejně jako třeba u filmů Federica Felliniho, i zde je zásadní otázka filmu řešena před obzorem moře. Základní problém, krize jako by před nekonečným mořem dávala možnost rozběhnout se do jakéhokoliv směru, značit neomezené možnosti, jak daný problém vyřešit a také značí určitou konfrontaci s přírodou, a hlavně – se sám sebou. Zde nám začíná asi nejznámnější scéna filmu, kde rytíř sehrává šachovou partii se smrtí. Smrt zde nahrazuje horrovitý prvek a je podle mého názoru opravdu vynikajícně ztvárněna. Ukazuje se nám jako něco nadpřirozeného ale přesto nám lidem blízkého.
Bůh versus Ateismus Po cestě zemí, kam se vrací vchází rytíř Antonius Block do kostela, kde se snaží promlouvat s bohem, avšak v kostele najde jenom smrt, která se vydává za kněze a lstí tak z něho dostane, jak chce táhnout v příštím tahu v šachách. Rytíř se svěřuje se svou nejistotou, kterou má vůči víře. Jak říká: „Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět!“, což je základní úskalí víry v boha, protože člověk to nebude nikdy vědět, ale bude vždy jen věřit že nějaký bůh existuje. Zde také vysvětluje, důvod své hry se smrtí: chce vykonat za svůj život alespoň jeden smysluplný skutek, něco co by dokázalo zalepit jeho prázdný život, který až do této doby vedl. To je velmi zásadní otázka, kdy nás konfrontace se smrtí nutí zamyslet, jestli jsem už vykonali něco, na co bysme mohli být hrdí, něco, čím bysme naplnili svůj život... To vše ještě podtrhuje scéna, kdy komedianti, kteří se ubydleli ve vesnici pořádají před obecenstvem své fraškovité představení a náhle přichází průvod mnichů, kteří vnesou do všech zůčastněných strach a káží o nevyhnutelné smrti pro všechny. Výborně udělaná scéna, kdy vidíme vlastně církev, jako živitele strachu, vyprázdněné od „boží spásy“ a pouhým prázdným „sdružením“. Rytíř nalézá v komediantech chuť k životu, jejich nezkaženost a rozhodne se cestovat s nimi. Avšak smrt si ho nachází a on, v poslední fázi hry šach jí prodlužuje, aby dal šanci komediantům utéct a žít život dál.
Sedmá pečeť Rytíř se ještě se skupinkou dalších lidí, kteří se k němu přidali cestou dostává na svůj hrad, kde se dostává skupince odpočinku. Zatímco čtou bibli, venku nastává apokalypsa a na dveře hradu klepe smrt. Je to poslední a nejdůležitější dějství filmu, protože zde vidíme snahu ateistů, lidí, kteří boha již zavrhli se tváří v tvář smrti odvolávají k bohu a snaží se ho nalézt. Bergmanovo ztvárnění této poslední epizody je opravdu velmi působivé a obrazová narace neustále graduje. Avšak i přesto dává Bergman lidem šanci. Ráno po apokalipse vidíme, že život komediantské rodiny byl ušetřen a jejich vůz se nachází opět na kraji moře. Zde je to zase stejná symbolika a zároveň závěr filmu, který odkazuje na začátek, dotváří ho a symbolizuje navíc ještě určitý lidský nevratný koloběh života. Vydávají se vstříc horizontu moře, jako nekonečnému světu možností, cílů a vyznání, přílivů a odlivů, zatímco za jejich zády si smrt odvádí své vězně.
Bergman jako mistr ve vyprávění Atmosféra tohoto filmu je strhující. Bergman pracuje s prvky horroru, dramatu, alegorie i komedie. I přes své stáří má film neustále co nabídnout a nenudí v žádném okamžiku. I naponěkolikáté nacházíte ve filmu spoustu nových znaků a metafor, které pokládají spoustu nových otázek. Tématem smyslu života a strachu smrti se však Bergman nezabývá pouze v tomto filmu, celá jeho filmografie je prostupována otázkami o smyslu existence, precizne odvyprávěných a filmově pro diváka stravitelných. Právem se tento film řadí ke špičce světové kinematografie. Tento text není ani recenzí, či nějakým rozborem, jen jakousi fanouškovskou rekapitulací a poctou Bergmanově filmu. Pojďme si o něm popovídat do diskuze pod článek, vždyť i vás nějak oslovil...
Podívejte se na hodnocení Sedmá pečeť na Kinoboxu.
8. ledna 2017 Podle náhodného výběru - Max Eisen V podobě knížky přichází další autentické svědectví člověka, který přežil peklo zvané Osvětim.
Knížka nastiňuje příběh židovského chlapce, který je plný zvratů, lhostejnosti, násilí, […] Posted in Recenze knih
4. dubna 2019 Škola dřímajícího tygra Mistra Borise Tichanovského Těžko tai či popisovat slovy, i to DVD to má vlastně těžké, protože něco tak vnitřního, zároveň ale tělesného se prostě musí prožít. To i sám autor upozorňuje. Nejlepší způsob, jak prožít […] Posted in Recenze knih
8. prosince 2023 Perinbaba a dva světy – Recenze – 30 % Československá koprodukční pohádka Perinbaba režiséra a scenáristy Juraje Jakubiska z roku 1985 je na Slovensku oblíbenou vánoční klasikou. Fantazijní příběh o dobrodružstvích malého […] Posted in Filmové recenze
8. září 2019 Tajemná místa pohanů – po stopách předků Doba pravěku a raného středověku nás fascinuje mimo jiné proto, že o ní příliš mnoho nevíme a většina informací tak zůstává opředena tajemstvím. Pravěk a raný středověk tvoří nejdelší […] Posted in Recenze knih
5. srpna 2018 Old Shatterhand - Průběh natáčení Natáčení filmu Old Shatterhand začalo 23. září 1963 v Národním parku Krka. U Skradinských vodopádů vystavěli filmaři misijní stanici, v níž pobýval pod ochranou Lata Nalguta malý Tom […] Posted in Speciály
2. ledna 2018 Birds, The (1963) Alfred Hitchcock nám ukáže, že i ptáci můžou být pěkně nebezpeční… Blonďatá Melanie žije dosti rozverným a „divokým“ životem. Dcera movitého spolumajitele […] Posted in Horory
Nejnovější komentáře