Apocalypto

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Režisér a scé­náris­ta Mel Gibson po úspě­chu svých fil­mů Statečné srd­ce a Umučení Krista před­sta­vu­je dal­ší počin s názvem Apocalypto. O fil­mu se hod­ně namlu­vi­lo už během jeho natá­če­ní a spo­lu s něko­li­ka dal­ší­mi fil­mo­vý­mi pro­jek­ty pat­řil mezi „ostře sle­do­va­né vla­ky“. Tato recen­ze vám, dou­fám, napo­ví, o čem film vlast­ně je a o čem roz­hod­ně není. Apocalypto je výraz pochá­ze­jí­cí z řec­ké­ho jazy­ka a zna­me­ná „nový začá­tek“. Název je dvoj­ná­sob sym­bo­lic­ký, neboť se může pře­ne­se­ně vní­mat jako nový začá­tek pro Mela Gibsona, jenž svým fil­mem (což se nedá říct o Umučení Krista) zkou­ší niko­ho nepo­bou­řit, ale záro­veň může­me název vní­mat i jako nový začá­tek pro hlav­ní­ho hrdi­nu toho­to fil­mu.

Je jim mla­dý indi­án jmé­nem Jaguáří tla­pa (Rudy Youngblood), kte­rý je čle­nem malé­ho kme­ne obý­va­jí­cí­ho yuca­tán­ský polo­ostrov. Po krát­kém nahléd­nu­tí do poklid­ně ply­nou­cí­ho živo­ta kme­ne násle­du­je prv­ní dějo­vý zvrat, kdy je ves­ni­ce pře­pa­de­na sku­pi­nou nepřá­tel­ských bojov­ní­ků. Díky momen­tu pře­kva­pe­ní (útok čas­ně zrá­na, kdy všich­ni oby­va­te­lé ješ­tě spí, nebo jsou roze­spa­lí a dez­o­ri­en­to­va­ní) a počet­né výho­dě pře­ko­na­jí útoč­ní­ci odpor míst­ních a lidi, co pře­ži­li, vez­mou do zaje­tí.

Jaguáří tla­pa během úto­ku stih­ne scho­vat malé­ho syna a těhot­nou ženu do jámy blíz­ko ves­ni­ce a zdá se, že jim štěs­tí pře­je, neboť cizí bojov­ní­ci jeho milé neob­je­ví. Potíž je ovšem v tom, že bez pomo­ci se oba z jámy nedo­sta­nou a Jaguáří tla­pa je spo­lu s ostat­ní­mi zajat. Hlavní hrdi­na je odvá­děn pryč od rodi­ny s vědo­mím toho, že dlou­ho nepře­ži­jí. Jejich jedi­nou nadě­jí je on. Musí pro­to za kaž­dou cenu zůstat naži­vu a co nej­rych­le­ji dostat se zpát­ky do (již zni­če­né a lidu­prázd­né) ves­ni­ce. Toliko k pří­bě­hu.

Je pocho­pi­tel­né, že se po Umučení Krista a při natá­če­ní Apocalypta vyro­ji­lo hod­ně „zaru­če­ných infor­ma­cí“, hod­ně doha­dů a dis­ku­sí jed­nak o samot­ném Melu Gibsonovi, jed­nak o  sty­lu jeho prá­ce. Ano, tím oso­bi­tým sty­lem mám na mys­li ony „řeky krve“. Setkal jsem se s lid­mi, kte­ří z fil­mu Apocalypto nevi­dě­li jedi­nou fot­ku, ale doká­za­li veli­ce váš­ni­vě mlu­vit o jeho krva­vos­ti, neboť zřej­mě vychá­ze­li prá­vě z Umučení Krista. V posled­ní době (před pre­mi­é­rou fil­mu v našich kinech) upou­táv­ky v rádi­ích rov­něž čas­to zdů­raz­ňo­va­ly: „… že o krev a násil­né scé­ny v novém fil­mu Mela Gibsona Apocalypto roz­hod­ně nebu­de nou­ze.“ Jde tedy o prv­ní mýtus, kte­rý zde hod­lám vyvra­cet.

První násil­ná pasáž, kdy je ves­ni­ce pře­pa­de­na zne­přá­te­le­ný­mi ozbro­jen­ci, je krva­vá. Ale roz­hod­ně ne tako­vým způ­so­bem, že by snad měla svou bru­ta­li­tou budit pohor­še­ní. Rozhodně neby­la krva­věj­ší než mno­hé bitvy ze Statečného srd­ce. Schválně-stěžoval se někdo u toho­to fil­mu na jeho bru­ta­li­tu? Z ang­lic­kých vojá­ků krev stří­ka­la mno­hem víc, než z indi­á­nů v Apocalyptu, ale niko­mu to neva­di­lo, všich­ni jsme obdi­vo­va­li bitev­ní sek­ven­ce a něja­ká usek­nu­tá ruka či noha nám nekradla záži­tek ze sle­do­vá­ní. Po úto­ku na ves­ni­ci se dlou­ho (jdeť-li o krev) nic nedě­je a až po pří­cho­du do měs­ta násle­du­je to, co zřej­mě vyvo­lá­vá onen haló-efekt. Vězni se totiž mají obě­to­vat, aby tím uti­ši­li žízeň bož­stva po krvi a na oplát­ku byl oby­va­te­lům měs­ta seslán déšť.

V násle­du­jí­cích scé­nách divák uvi­dí, jak se vyříz­ne srd­ce z těla a uvi­dí usek­nu­tou hla­vu kutá­let se ze scho­dů. Za celý film asi jedi­ná oprav­du krva­vá pasáž, kte­rá ale netr­vá dlou­ho a nako­nec nevi­dím důvod se nad ní pohor­šo­vat, neboť se vše­o­bec­ně ví, jak jsou podob­né ritu­á­ly krva­vé. Možná bude někte­rým divá­kům vyho­vo­vat postup uplat­ňo­va­ný v PC hrách, kdy se krev nahra­zu­je zele­nou teku­ti­nou (oblí­be­ný to postup hlav­ně u sci-fi), hra dostá­vá povo­le­ní pro niž­ší věko­vou hra­ni­ci a všich­ni se tvá­ří­me, že v ní nási­lí není.

Dalším mýtem, kte­rý film vel­mi nespráv­ně pro­vá­zí, je nádech jakési vel­ko­le­posti. Hned to vysvět­lím. Z kaž­dé­ho rohu na nás dis­tri­bu­to­ři vyvo­lá­va­jí, že jde o vel­ko­le­pou podí­va­nou, mýtic­ký akč­ní pří­běh, prav­da o záni­ku sta­ro­by­lé říše a kde­si cosi… Není tomu tak. Možná, že prá­vě pro­to odchá­ze­jí někte­ří lidé z kina zkla­ma­ní. Když vám někdo sli­bu­je, že dosta­ne­te mine­rál­ku a dají vám vodu z kohout­ku, bude­te opráv­ně­ně roz­la­dě­ní. Stejně se i tito lidé sta­li zajat­ci svých před­stav a upou­tá­vek na film.

Nejde o žád­nou prav­du (a už vůbec ne his­to­ric­kou) o záni­ku sta­ro­by­lé říše. Kdyby tomu tak bylo, potom by film Král Artuš musel být sou­čás­tí škol­ních osnov (avšak zaslou­že­ně není). V Apocalyptu nahléd­ne­te do krát­ké epi­zo­dy ze živo­ta úzké­ho okru­hu lidí (hlav­ně již zmi­ňo­va­né­ho hlav­ní­ho hrdi­ny). Nic víc a nic míň. Jenom epi­zo­da ze živo­ta jed­no­ho indi­á­na. O pří­či­nách záni­ku Mayské říše, o vzta­zích uvnitř této říše, o spo­leč­nos­ti se nedo­ví­te zho­la nic (snad kro­mě krát­ké­ho, leč úchvat­né­ho pohle­du na měs­to a jeho oby­va­te­le, kte­rý však trvá jen krát­ce).

Tak to bychom měli za sebou krev a his­to­ric­kou přes­nost. Co ovšem sto­jí za to, je este­tic­ká strán­ka věci. Na film se roz­hod­ně hez­ky dívá. Bujná vege­ta­ce, vše­li­jak poma­lo­va­ná těla indi­á­nů, kdy se kochá­te kaž­dým orna­men­tem a hlav­ně je zají­ma­vé poslou­chat míst­ní dia­lekt (je to urči­té zpes­t­ře­ní). Stejně jako v Umučení Krista, kdy Mel Gibson nechá­vá posta­vy pro­mlou­vat ara­mej­šti­nou a lati­nou, v Apocalyptu se mlu­ví mayským dia­lek­tem yuca­te­ca. Film tuto situ­a­ci řeší stej­ně jako jeho před­chůd­ce, tedy ang­lic­ký­mi titul­ky. Správně tuší­te, že dia­lo­gy nebu­dou upo­ví­da­né.

Hlavní důraz je kla­den na vizu­ál­ní dojem z fil­mu, pak se chví­le­mi obje­vu­je dyna­mi­ka a akce. S sou­vis­los­ti s akcí je fér zmí­nit, že bohu­žel po slib­ně roz­je­tém začát­ku na dlou­hou dobu uhas­ne, aby se obje­vi­la až ke kon­ci, kte­rý ovšem vět­ši­na divá­ků poměr­ně snad­no (a hlav­ně správ­ně) odhad­ne z před­chá­ze­jí­cí­ho děje.

Ve fil­mu rov­něž nepo­tká­te žád­nou zná­mou herec­kou tvář (tedy nevím, jak jste na tom s indi­án­ský­mi kamarády-já tu niko­ho nepo­zná­val). M. Gibson ten­to postup volí schvál­ně, neboť pod­le svých slov jeho film nemá být o kon­krét­ním hrdi­no­vi či his­to­ric­ké oso­bě, ale hrdi­nou jeho fil­mu je lid samot­ný. Pokud se vám to také zdá tro­chu pře­hna­né a nabubře­lé, zved­ně­te ruku a vítej­te v klu­bu! Každopádně dívat se na neher­ce (z nichž vět­ši­na také nehra­je, ale slou­ží jen jako deko­ra­ce) nehro­zí v daném pří­pa­dě újmou na zážit­ku.

Tedy sečte­no a pod­tr­že­no. Apocalypto není špat­ný film. K dané­mu závě­ru dojde­te také, pokud se doká­že­te opros­tit od urči­té před­po­ja­tos­ti a vyhne­te se všem infor­mač­ním šumům, kte­ré film dlou­hou dobu pro­vá­ze­jí. Pokud odo­lá­te tou­ze pod­dat se ilu­zi z upou­tá­vek na film, jež ho záměr­ně (a vcel­ku pocho­pi­tel­ně) sna­ží podat jako něco nesku­teč­ně per­fekt­ní­ho a dosud neví­da­né­ho, co sto­jí za to jed­nou vidět a zemřít. Film se vám poměr­ně rych­le vytra­tí z mys­li a zůsta­ne jenom křeh­ká vzpo­mín­ka, jde o dílo, kte­ré nevy­vo­lá­vá hlub­ší emo­ce a nehro­zí vám vel­ký záži­tek ze sle­do­vá­ní. Bylo by ovšem chy­bou odsou­dit dílo, kte­ré i přes někte­ré nedo­stat­ky, sto­jí za pozor­nost.

Český název: Apocalypto
Originální název: Apocalypto
Česká pre­mi­é­ra: 25. led­na 2007
Světová pre­mi­é­ra: 8. pro­sin­ce 2006   Natočeno: USA, 2006
Režie: Mel Gibson
Scénář: Mel Gibson, Farhad Safinia
Kamera: Dean Semler
Hudba: James Horner
Délka: 130 minut
Žánr: Akční / Dobrodružný / Drama

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře