Sestra (2008)

Zhruba po měsí­ci jsem se vypra­vil do kina. Tentokráte na film dle romá­nu J. Topolu s názvem „Sestra“. Přiznám se bez muče­ní, že výše zmi­ňo­va­ný román nemě­ly mé oči tu čest vidět, tak­že můj názor na fil­mo­vou adap­ta­ci bude jis­tě pokři­ven jako tvář pana Ransdorfa. Již teď se ze své­ho hří­chu kaji a sypu si popel na hla­vu.

Tak tedy, vel­mi důle­ži­tou roli ve fil­mu hra­je hud­ba, což v  mé mys­li vyvo­la­lo vel­mi pří­jem­nou aso­ci­a­ci nana album „Sister“ od legen­dár­ní sku­pi­ny Sonic Youth. Samozřejmě, žád­ná hud­ba v  podá­ní Soniců se zde neko­ná, neboť film jest osla­vou Topolových „Psích vojá­ků“. Tato sku­pi­na mi nikdy k srd­ci nepři­rost­la, neboť se sty­lo­vě a výra­zo­vě zce­la míjí s  tím, co pova­žu­ji za „dobrou hud­bu pro Liborovo ucho“ (zkrá­ce­ně DHPLU). Film se cel­ko­vě nese v poměr­ně nezá­vis­lém a expe­ri­men­tál­ně poe­tic­kém duchu, což má za násle­dek zvlášt­ní - jako­by záměr­ně nekva­lit­ní - obraz kame­ry (pozor, niko­liv kame­ru samot­nou!) a nulo­vé (slo­vo nulo­vé si pod­trh­ně­te!!!!) dia­lo­gy.¨

 Milovníci sil­ných pří­bě­hů (zkrá­ce­ně MSP) zde zaplá­čí. Samozřejmě, cosi jako pří­běh tu je a tu a tam to na nás nesmě­le vystr­čí čer­tov­ské růž­ky a  mile zamr­ká, nicmé­ně i to se brzy ztra­tí pod náva­lem poe­tič­na. Celý film pak má tedy násle­du­jí­cí podo­bu: na fil­mo­vém plát­ně se ode­hrá­va­jí růz­né děje, např.  jez­dí tam tram­va­je, stří­dá se den a  noc, do toho pan Topol reci­tu­je (či snad před­čí­tá?) a vět­ši­nou i hra­je hud­ba Psích vojá­ků. Pro fanouš­ky Topola a  Psích vojá­ků je to jis­tě kul­tur­ní nebe. Pro mě však niko­liv.. Celý film pak pod­le mého názo­ru má spí­še než podo­bu „celo­ve­čer­ňá­ku“ podo­bu hudeb­ní­ho video­kli­pu, ktrý se jak­si pro­tá­hl na cca 80 minut a i během těch not­ná část kina před­sta­ve­ní opus­ti­la.

 V mém při­pa­dě neby­lo lze cho­vat ani něja­ké sym­pa­tie k hlav. posta­vám. V pod­sta­tě celý film tam neu­stá­le kou­ří a popí­je­jí něja­ký (patr­ně) alko­hol. Flákají se po  hos­po­dách, apod. Jistě, může to být umě­lec­ké vyjá­d­ře­ní čeho­si, či kri­ti­ka kon­zum­ní spo­leč­nos­ti (ale kri­ti­ka kon­zum­ní spo­leč­nos­ti kon­zu­mem samot­ným??), kte­rou jsem nepo­cho­pil, ale po čase se vám not­ně v mys­li obje­ví myš­len­ka toho, že se jed­ná o lidi abso­lut­ně soci­ál­ně nepři­způ­so­bi­vé a para­zi­tu­jí­cí na spo­leč­nos­ti. I když to je patr­ně věc, o kte­rou v tom­to fil­mu nejde. Inu, při­znám se ote­vře­ně, že jsem toto dílo nepo­cho­pil. Abych však byl upřím­ný, tak se rov­něž ote­vře­ně při­znám, že někte­ré scé­ny se mi fakt líbi­ly. Např. ta, kde jsou sta­ré figur­ky indi­á­nů obklí­če­ny moder­ní­mi hrač­ka­mi, kte­ré kolem nich tan­čí a stří­le­jí po  nich, to je fakt dob­ré. Nebo záběr na růz­né lid­ské ruce (od sta­ří­ků, až po  kojen­ce), bez toho, že bys­te vidě­li zby­tek těla jejich maji­te­lů (maji­te­lek, viva la gen­der!), to má také něco do sebe. Bohužel, pro mě je to dost mále. Film nena­pl­ňu­je DHPLU, ani MSP....

Anděl Exit se mi líbil dale­ko více.

---

---