Aileen Carol Wuornos

Díky těž­ké­mu dět­ství se z ní brzy sta­la pro­sti­tut­ka, kte­rá čas­to poru­šo­va­la zákon. Touha po peně­zích a zao­pat­ře­ní své pří­tel­ky­ně jí však sved­la na ces­tu, ze kte­ré už neby­lo návra­tu. Z Aileen se tak brzy sta­la oprav­do­vá lid­ská zrů­da.

Narodila se 29. úno­ra 1956 v měs­tě Rochester, stá­tu Michigan jako Aileen Carol Pittmanová. Její mat­ka Diane Prattová se v pat­nác­ti pro­vda­la za Lee Pittmana a o rok poz­dě­ji se jim naro­dil syn Keith. Když čeka­la Aileen, tak se necha­la roz­vést, pro­to­že její man­žel vět­ši­nu peněz pro­pil a pře­de­vším pro­to, že se poku­sil unést a zavraž­dit osmi­le­té­ho chlap­ce. V roce 1969 spáchal ve věze­ní sebe­vraž­du (obě­sil se) a Aileen tak nikdy své­ho otce nepo­zna­la. V led­nu 1960 se její mat­ka roz­hod­la obě děti svě­řit do péče svých rodi­čů Lauriho a Britty Wuornosových a už se nikdy neu­ká­za­la. Keith i Aileen si poté vza­li jejich pří­jme­ní.

Již v útlém věku se Aileen zača­la živit svým tělem a dokon­ce měla sex i s bra­t­rem. Údajně byla ješ­tě v dět­ském věku zná­sil­ně­na dědeč­kem. V roce 1970, tedy ve svých čtr­nác­ti letech dív­ka zjis­ti­la, že je těhot­ná (údaj­ně byla zná­sil­ně­na cizím mužem). Porodila v domo­vě pro svo­bod­né mat­ky a její syn byl dán k adop­ci. Když v roce 1971 zemře­la její babič­ka na selhá­ní jater, vyho­dil ji děde­ček na uli­ci a ona byla nuce­na se začít živit pro­sti­tu­cí. Začala bývat v lese poblíž své­ho rod­né­ho domu.

Od té chví­le zača­la mít čas­té ople­tač­ky se záko­nem. 27. květ­na 1974 byla zatče­na v Coloradu za jízdu pod vli­vem alko­ho­lu, výtrž­nic­tví a žhář­ství. K sou­du se však nikdy nedo­sta­vi­la a radě­ji opět zmi­ze­la o kus dál. V roce 1976 se sezná­mi­la na Floridě s pre­zi­den­tem jach­tař­ské­ho klu­bu Lewisem Gratzem Fellem (kte­rý měl sedm­de­sát let) a ten samý rok se i vza­li. Jenže Aileen roz­hod­ně neby­la vzor­nou ženuš­kou a ráda navště­vo­va­la míst­ní bary. Zde se také něko­li­krát popra­la a nako­nec byla vza­ta za napa­de­ní do vaz­by. Z man­že­lem se poté pohá­da­la a odje­la zpět do Michiganu, kde ovšem byla brzy opět zatče­na za napa­de­ní bar­ma­na, kte­ré­mu roz­bi­la hla­vu kuleč­ní­ko­vou kou­lí. 17. červ­na zemřel její bra­tr na rako­vi­nu. Chvíli poté se s ní man­žel roz­ve­dl a vyho­dil ji na uli­ci s 10 000 dola­ry, kte­ré vybral ze své pojist­ky (jejich sňa­tek jim vydr­žel nece­lých devět týd­nů). 20. květ­na 1980 byla opět zatče­na na Floridě, ten­to­krát za ozbro­je­nou lou­pež, kdy v měs­teč­ku Edgewater pře­padla obchod. Do věze­ní nastou­pi­la však až 4. květ­na 1982 a puš­tě­na na svo­bo­du 30. červ­na 1983. 1. květ­na 1984 se poku­si­la v ban­ce pou­žít faleš­ný šek, ale byla opět zadr­že­na. 30. lis­to­pa­du 1985 byla pode­zře­lá z krá­de­že revol­ve­ru a stře­li­va v Pasco Country. 4. led­na 1986 byla opět zatče­na v Miami za krá­dež auto­mo­bi­lu a odpo­ru při zatý­ká­ní. 2. červ­na 1986 ji poli­cie zatkla po udá­ní nezná­mé­ho muže za to, že jej v autě ohro­žo­va­la zbra­ní a chtě­la po něm 200 dola­rů. Při osob­ní pro­hlíd­ce u ní opět nalez­li kra­de­nou zbraň.

Poté se na chví­li zklid­ni­la a v Daytona gay baru se sezná­mi­la s hote­lo­vou služ­kou Tirii Mooreovou u kte­ré pak něja­ký čas byd­le­la. Na spo­leč­ný nájem si zača­la opět při­vy­dě­lá­vat jako pro­sti­tut­ka. 4. červ­na 1987 byly obě dív­ky vyslý­chá­ny kvů­li dal­ší­mu výtrž­nic­tví na Daytona Beach, kdy měly údaj­ně ohro­žo­vat něko­lik lidí s láhví v ruce v jed­nom míst­ním baru. 12. břez­na 1988 Aileen poda­la stíž­nost na řidi­če auto­bu­su, kte­rý ji vyho­dil z doprav­ní­ho pro­střed­ku a údaj­ně jí fyzic­ky napa­dl. Tiria prý byla svěd­kem toho­to inci­den­tu. Ale jak moc důvě­ry­hod­ným? Brzy poté se Aileen Wuornosová vyda­la na ces­tu z nichž už neby­lo návra­tu. Přestalo jí bavit tro­pit výtrž­nos­ti a roz­hod­la si obsta­rat vět­ší část­ky peněz za pomo­ci něko­li­ka vražd.

Vraždy

Svoji prv­ní vraž­du usku­teč­ni­la 30. lis­to­pa­du 1989. Obětí se stal jed­na­pa­de­sá­ti­le­tý Richard Mallory maji­tel skla­du s elek­tro­ni­kou. Aileen poz­dě­ji tvr­di­la, že ho zabi­la v sebe­obra­ně, pro­to­že se ji poku­sil zná­sil­nit. Auto zavraž­dě­no nalez­la poli­cie o dva dny poz­dě­ji poblíž měs­teč­ka Volusia na Floridě. 13. pro­sin­ce pak bylo a pár kilo­me­t­rů dále nale­ze­no tělo mrt­vé­ho Malloryho v lese. Byl zastře­le­ný něko­li­ka kul­ka­mi z nichž dvě přes­ně zasáh­ly levou plí­ci.

Druhá vraž­da se sta­la 19. květ­na 1990 a mrt­vý se jme­no­val Charles „Dick“ Humphreys. Šlo o býva­lé­ho majo­ra vojen­ské­ho letec­tva a poz­dě­ji i šéfa poli­cie. Tělo šesta­pa­de­sá­ti­le­té­ho muže bylo nale­ze­no v Marion Country s šes­ti kul­ka­mi v těle a čás­teč­ně zakry­té, aby neby­lo z dál­ky vidět. Jeho auto bylo poté nale­ze­no v Suwannee Country.

Dalším v pořa­dí byl tři­a­čty­ři­ce­ti­le­tý sta­veb­ní děl­ník David Spears z Winter Garden. 1. červ­na 1990 našli jeho nahé tělo poblíž sil­ni­ce Highway 19 v Citrus Country.

Mezitím bylo v Pasco Country nale­ze­no tělo čty­ři­ce­ti­le­té­ho Charlese Carskaddona, kte­rý musel zemřít zhru­ba 31. květ­na. Jeho tělo však našli až 6. červ­na s deví­ti prů­stře­ly.

Kontroverzní bylo zavraž­dě­ní Petera Siemse, ke kte­ré­mu mělo dojít rov­něž někdy v červ­nu 1990. Tělo neby­lo nikdy nale­ze­no, ale obě dív­ky ukradly jeho auto a poz­dě­ji se s ním vybou­ra­ly. Než při­je­la poli­cie, tak se jim poda­ři­lo zmi­zet, ale na mís­tě zůsta­ly jejich otis­ky. Vidělo je však něko­lik svěd­ků, kte­ří poli­cii poskyt­li jejich detail­ní popi­sy a ta pak moh­la po nich vyhlá­sit pát­rá­ní. Při porov­ná­ní otis­ků prs­tů totiž nalez­li spi­sy Aileen a otis­ky sou­hla­si­ly.

Šestým v řadě se stal pade­sá­ti­le­tý pro­da­vač klo­bás Troy Burress z Ocaly. 31. červ­na 1990 byl pro­hlá­šen za nezvěst­né­ho. 4. srp­na bylo jeho tělo nale­ze­no v lese podél State Road 19 v Marion Country. Byl zastře­len dvě­mi kul­ka­mi.

Poslední obě­tí se stal Walter Jeno Antonio dva­a­še­de­sá­ti­le­tý poli­cis­ta v pen­zi. 19. lis­to­pa­du 1990 bylo nale­ze­no blíz­ko sil­ni­ce v Dixie Country se čtyř­mi prů­stře­ly. Jeho auto bylo nale­ze­no poblíž Brevard Country.

9. led­na 1991 byla Aileen zatče­na před barem pro motor­ká­ře ve Volusia Country. Další den se poda­ři­lo nalézt i její spo­leč­ni­ci Tirii Mooreovou v Pennsylvanii. Ta sou­hla­si­la se spo­lu­prá­cí, pokud na ni stáh­nou všech­na obvi­ně­ní a dosta­ne poli­cej­ní ochra­nu. Policie nastra­ži­la na Aileen past v podo­bě něko­li­ka tele­fo­ná­tů, ve kte­rých se Aileen při­zna­la k vraž­dám, pro­to­že jí v nich Tirie žáda­la o očiš­tě­ní své­ho jmé­na ve jmé­nu jejich vzá­jem­né lás­ky. Aileen však i u sou­du stá­le tvr­di­la, že všech­ny muže zabi­la v sebe­obra­ně, pro­to­že ji buď­to zača­li mlá­tit, nebo jí chtě­li rov­nou zná­sil­nit. 14. led­na 1992 sta­nu­la před sou­dem kvů­li vraž­dě Richarda Malloryho. Byla shle­dá­na vin­nou i díky detail­ní­mu svě­dec­tví Tirie Mooreové a lékař­ské­mu posud­ku, kte­rý ji ozna­čil za men­tál­ně nesta­bil­ní­ho jedin­ce, kte­rý trpí poru­chou osob­nos­ti. Poté co jí při­čet­li i zby­lé vraž­dy byla o čty­ři dny poz­dě­ji odsou­ze­na k tres­tu smr­ti. Aileen se dopo­led­ní chví­le brá­ni­la, že chlad­no­krev­ně zabi­la pou­ze prá­vě prv­ní­ho Malloryho, kte­rý jí nej­pr­ve zmlá­til a poté zná­sil­nil, načež ona ho zabi­la v sebe­obra­ně, ale ani tohle nějak neob­měk­či­lo soud a poro­tu. Nakonec byla k tres­tu smr­ti odsou­ze­na cel­kem šest­krát, pro­to­že se poli­ci nepo­da­ři­lo plně pro­ká­zat, že zabi­la i Petera Siemse, jehož tělo neby­lo nikdy nale­ze­no.

V roce 1996 se poku­si­la odvo­lat k nej­vyš­ší­mu sou­du a poku­sit se změ­nit roz­sud­ky smr­ti na doži­vo­tí, ale neú­spěš­ně. Proto se poku­si­la poslat dopis Floridskému sou­du o povo­le­ní zabít své­ho obháj­ce, aby ze sebe udě­lal men­tál­ně nezpů­so­bi­lou a nemoh­la být popra­ve­na. Jenže tro­ji­ce léka­řů ji podro­bi­lo hned něko­li­ka tes­tům a všech­ny dopadly přes­ně tak, jak kaž­dý oče­ká­val. Aileen Wuornosová je men­tál­ně způ­so­bi­lá tak, aby na ní mohl být vyko­nán roz­su­dek smr­ti, kte­rým byla popra­va smr­tí­cí injek­cí. Během své­ho poby­tu ve věze­ní si i něko­li­krát stě­žo­va­la na zachá­ze­ní ostat­ních vězeň­kyň, ale i dozor­ců. Kteří jí údaj­ně pli­va­li a moči­li do jíd­la i pití, fyzic­ky týra­li a mlá­ti­li atd. Během jed­no­ho z posled­ních roz­ho­vo­rů uved­la, že její kro­ky řídi­li jakési vnitř­ní hla­sy andě­lů z kos­mic­ké lodi. 9. říj­na 2002 byl vyko­nán roz­su­dek smr­ti a Aillen dosta­la svou smr­tí­cí injek­ci. Stala se tak tepr­ve desá­tou ženou, kte­rá byla popra­ve­na v USA od zno­vuza­ve­de­ní tres­tu smr­ti (v roce 1976) a dru­hou ženou, kte­rá byla popra­ve­na na Floridě. Místo své­ho posled­ní­ho jíd­la si dala pou­ze šálek kávy.

Její posled­ní slo­va jsou: „Yes, I would just like to say I’m sai­ling with the rock, and I’ll be back, like Independence Day with Jesus . June 6, like the movie. Big mother ship and all, I’ll be back, I’ll be back.“.

Po smr­ti bylo její tělo zpo­pel­ně­no a popel roz­sy­pán v Michiganu pod jejím oblí­be­ným stro­mem. V den její­ho pohřbu zahrá­li píseň Carnival od zpě­vač­ky Natalie Merchant.

V někte­rých lidech však dodnes vřou pohyb­nos­ti jest­li měla být Aileen sku­teč­ně popra­ve­na. Celý život pra­co­va­la jako pro­sti­tut­ka, nemě­la vůbec leh­ké dět­ství a moc radost­ných chvil nikdy neza­ži­la. Na svých cestách potka­la mno­ho lidí, kte­ří jí ublí­ži­li ať už fyzic­ky nebo psy­chic­ky a kaž­dý se ji sna­žil vět­ši­nou jen vyu­žít. Proto to už Aileen nemoh­la vydr­žet a její trpě­li­vost byla vymě­ně­na zlo­bou a nená­vis­tí. Rozhodla se brá­nit a přes­to­že ty muže sku­teč­ně zavraž­di­la, tak ona sama věři­la, že se jen brá­ní dal­ší­mu poni­žo­vá­ní a zná­sil­ně­ní. --- Tak přes­ně takhle uva­žo­val jis­tý Nick Broomfield.

Asi nej­zná­měj­ším fil­mem, kte­rý byl o této ame­ric­ké vra­žed­ky­ni nato­čen je sní­mek Monster z roku 2003. V hlav­ní roli se nám zde před­sta­vi­la Charlize Thečin, kte­rá před­ved­la oprav­du nesku­teč­ný výkon a film jako celek mě nesku­teč­ně okouz­lil. Škoda jen, že se nejed­ná o horo­ro­vý kou­sek, ale spí­še kri­mi­nál­ní dra­ma.

---