(5 hlasů, průměr: 3,80 z 5)
Loading...Asi tuším, co se Vám honí hlavou. Proč jsi na to chodil do kina? Odpověď je celkem prostá – šance, že se tento „skvost“ objeví na nějakém VOD je poměrně nízká a zároveň jsem chtěl patřit k té menšině tohoto národa, která o sobě může (s hrdostí asi úplně ne) říct, že přežila film Evy Toulové v kině.
Pokud vám toto jméno snad nic neříká, seznamte se: Eva Toulová je česká režisérka, scénáristka a herečka. Vystudovala (pro někoho možná překvapivě) režii na FAMU a od svého absolutoria obohatila českou kinematografii již o pět celovečerních filmů, z nichž žádný na ČSFD nepřekročil 25 procent a i u kritiky byly reakce také spíše negativní. O to více pak člověka udiví, že se stále najdou producenti, kteří jsou ochotní jí podporovat v další tvorbě a distributoři, kteří jsou ochotni to pod svou značkou poslat do kin. U tohoto posledního počinu ale naštěstí nemusíme být na pochybách, neboť hlavní sponzor dal rovnou snímku i název. A koho by snad všechny zprávy o tomto „zábavním parku“ na okraji Prahy minuly, též v krátkosti připomenu: Krtkův svět je dílem podnikatele Josefa Roušala a i přes to, že na okraji Horních Měcholup existuje již téměř pět let, stále kolem sebe budí kontroverze. Z pohledu majitele (a tohoto filmu) se jedná o zlovůli městských úřadů, kteří chtějí údajně oblíbený dětský park zničit milionovými pokutami, nicméně faktem zůstává, že parku chybějí potřebná povolení, kolaudace a majiteli ani nevadí jeho jméno spojovat s kapelami jako je Ortel (kterým chtěl ve svém parku uspořádat koncert) případně porušovat protipandemická opatření. A jak jinak bojovat proti nespravedlnostem, než že natočíte film. O sobě.
Já ani nevím, jak mám tuto hodnotící část začít. Protože už jenom ten samotný fakt, že se jedná doslova o agitku, která má podpořit snahy Josefa Roušala o legalizaci jeho podnikání je natolik bizarní a v české kinematografii neviděná, že to se snad ani hodnotit nedá. Nicméně pokusím se o to. Odhlédneme od „producentského“ pozadí, odhlédneme od toho, že hlavní postava se jmenuje jako „pan producent“ a podíváme se čistě na uměleckou stránku věci. A začneme hezky od těch pozitivních stránek.
Co by se dalo s přimhouřením obou očí pochválit jsou dle mého názoru herecké výkony. Konkrétně dva. Ty dva, kteří podle mě nejméně přehrávají a role jim docela i „sedí“ – Jaroslav Satoranský v roli Roušalova obhájce a Ladislav Frej v roli zlovolného developera. Ostatní ansábl buď šíleně přehrává - David Novotný, Barbora Seidlová, Oldřich Navrátil, anebo na svou roli prostě nestačí (nebo mají špatné režijní vedení?) – doslova kdokoliv jiný. (Mimochodem, u toho Davida Novotného bych se ještě zastavil: z některých reakcí jsem zaznamenal udivení, jak se zrovna tento víceméně šikovný herec mohl snížit k něčemu tak ubohému – těmto lidem bych rád připomenul, že to je ten David Novotný, který neváhal načíst ukázky z knihy „Jak jsem se mýlil v politice“ do legendárního dokumentu Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny). Zvláštní kapitolou pak je Bolek Polívka, který ač se vyskytuje na plakátu, tak v samotném filmu je asi tak dvě minuty, přičemž se tam baví výhradně s dětmi (ten samozřejmě taky nehraje špatně, jenom je to jeho účinkování dost bizarní). Z kategorie zvláštního obsazení můžeme jmenovat i samotnou režisérku, která si tu střihla roli reportérky, která projde prozřením a uvědomí si, že psala své články na objednávku Roušalových protivníků. Přičemž chápu, že to hraje ona sama, protože tak podivně napsanou postavu by uvěřitelně nezahrál ani herec z národního.
Další, co by se taky dalo vyzdvihnout je zvuk – všemu je celkem rozumět, smíchané to taky není špatně. Trochu podivně ale působí soundtrack, který je (dle závěrečných titulků) poskládán výhradně ze zdarma dostupných skladeb z YouTube Library, což samozřejmě můžeme číst jako výjimečný pokus o zajímavou práci s hudební složkou díla, anebo o snahu ušetřit rozpočet. Výjimku pak tvoří závěrečná píseň, autorem jejíhož textu je sám Josef Roušal a o hudební stránku a pěvecký part se postaral Bohuš Matuš (který měl shodnou okolností v parku svatbu), což opět můžeme číst jako další sebeprezentaci hlavního sponzora.
Dál už to bohužel už nebude tak příjemné (jako by snad do teď bylo, že) a tak to vezmeme trochu rychleji: kamerová stránka by nebyla tak hrozná, kdyby se zlepšila v kompozici a omezila svůj neustálý (a pravděpodobně nikým nekontrolovaný) pohyb. Většinu času totiž, pokud zrovna nelétá, tak stále někam švenkuje, anebo jezdí na slideru, přičemž se nedá říct, že by ten její pohyb byl něčím motivovaný, měl nějaký hlubší smysl či snad umělecký záměr. Tyto faktory pak postrádají i statické záběry, kdy se autor často až úzkostně bojí středových kompozicí a hrdiny nechává na hranicích záběru, přičemž střed i tradiční třetinky nechává pro jistotu prázdné (a když už se snad jedna z postav pohne směrem ke středu záběru, spolehlivě přijde švenk). No a co se týče scénáře a režie…tam se asi není moc o čem bavit. Příběh sám není příliš nápaditý, neustále skáče z přítomnosti do minulosti a zpět (přičemž tyto změny jsou doprovázeny uvozujícími titulky, které se nám ale nestydí oznámit při prosluněných letních záběrech „Prosinec 2022“), postavy se chovají nelogicky a celkově máte při spoustě scén pocit, že jejich hlavním smyslem je být vycpávkovou vatou, aby se to natáhlo alespoň na těch 75 minut a dalo se to poslat do kin.
Nyní nám již zbývá ta cimrmanovská otázka: Co říci závěrem? Pokud se chcete pobavit nad ubohostí hereckých výkonů i celého filmu, běžte do kina. Jinak ale nenacházím rozumný důvod, proč byste to měli dělat. Já sám jsem se na několika místech zasmál, ale nemyslím si, že to by to bylo kvůli nějakému cílenému vtipu. A když si pak znova připomeneme, že k výše popsaných technickým problémům se přidává ta vrstva „agitace“, vzniká z tohoto nevalně uvařeného guláše jen těžce podprůměrný film, pod kterým kdybych byl podepsaný nebo v něm nedejbože hrál, tak asi dnes chodím kanálama.
P.S. Na okraj bych si jen dovolil poznamenat, že v sále pro 200 lidí jsem v jednom pražském multiplexu, při projekci tohoto filmu seděl zcela sám.
Zkuste místo slova „bizarní“ používat slova jako „zvláštní“, „ulítlý“, „vychýlený“, protože Vámi užívané „bizardní“ je naprosto bizarní. A pokud už chcete používat cizí slova, tak si je nejdříve ověřte ve slovníku, abyste je napsal správně, když už tento web nezaměstnává korektora. Za takovouto recenzi totiž jinak zasluhujete maximálně jednu hvězdu.
Nazdárek. Slovo pochází z francouzského „bizarre“ a znamená „podivný, výstřední, neobvyklý“. Záměna s neexistujícím tvarem „bizardní“ je ale pravopisně chybná. 🙂 😀