Střípek malachitu - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Simon byl na zkouš­ce orchest­ru a cítil se dost pro­vi­ni­le. Nezvládal totiž už svo­je hra­ní, tak jako ostat­ní. Příčina byla jed­na - artri­ti­da. Momentálně byla pře­stáv­ka a ostat­ní čle­no­vé orchest­ru ode­šli někam ven a Simon se začal hádat s Joachimem, pro­to­že měl pocit, že mu maže med kolem pusy. Simon hrál s orchestrem plných dva­cet let, ale nyní pod­le něj při­šla doba ode­jít kvů­li jeho postu­pu­jí­cí nemo­ci. Joachim byl vůbec prv­ní, komu řekl o svém roz­hod­nu­tí ode­jít z orchest­ru. Joachim se mu to sna­žil ješ­tě roz­mlu­vit, ale vše bylo mar­né. Nechal pozdra­vo­vat kole­gy a popřál jim štěs­tí. Nakonec se oba obja­li a Simon ode­šel pryč.

Za něja­ký čas šel Simon zku­sit štěs­tí - chtěl se poo­hléd­nout po něja­ké prá­ci. Šel cel­kem najis­to - do hudeb­ní ško­ly. Ředitel vel­mi vychva­lo­val jeho impo­zant­ní živo­to­pis, nicmé­ně mu řekl, že ho nemů­že zaměst­nat kvů­li jeho nemo­ci, i když mu Simon nabí­zel, že by klid­ně učil ze začát­ku zadar­mo. Dokonce i zahrál ředi­te­li, pro­to­že si mys­lel, že ho obměk­čí, ale ani to nepo­moh­lo. Ředitel se mu sna­žil vysvět­lit, že si ho vel­mi váží jako muzi­kan­ta, ale kdy­by ho při­jal, tak pou­ze kvů­li poci­tu emo­ci­o­nál­ní povin­nos­ti, a to nechtěl. V pří­bě­hu se obje­vu­je i Alan Bort, práv­ník.

Už nebyl žád­ný začá­teč­ník a měl cel­kem dob­ře zaběh­nu­tou pra­xi. Jeho obha­jo­ba vždy půso­bi­la sebe­jis­tě, vždyc­ky dob­ře při­pra­ve­ný. Jeho řeč u sou­du vždyc­ky gra­do­va­la, čímž si zajis­til, že koneč­né slo­vo už bylo jen tak do počtu. Tuto svou pozi­ci si vyslou­žil slav­ným pří­pa­dem, díky čemuž měl ohlas v odbor­ných kru­zích. Měl obrov­skou zna­lost a ori­en­ta­ci snad v kaž­dém dru­hu prá­va a tak vyhrá­val pří­pad za pří­pa­dem. Avšak jenom zna­los­ti mu spo­ry nevy­hrá­va­ly. Nutno podotknout, že své tam sehrá­la sym­pa­tic­ká tvář a důsled­ná upra­ve­nost, k tomu vše­mu i klid­ný a pev­ný hlas. Každé jeho ráno začí­na­lo vesměs stej­ně - řeše­ní potí­ží s kli­en­ty.

Zrovna měl u sebe jed­no­ho muže, kte­ré­mu svou bri­lant­ní vyří­dil­kou doká­zal vnu­tit svou vůli. Momentálně měl však Alan Bort ješ­tě jeden zájem kro­mě své práv­nic­ké pra­xe, a tím byla Gina. Té poří­dil sma­rag­do­vě zele­né auto, ze kte­ré­ho byla nad­še­ná. Gina zatím nemě­la ješ­tě tzv. vychy­ta­né říze­ní, avšak Bort si libo­val, jaký je to luxus, mít vlast­ní řidič­ku. Gina se Alanovi pochlu­bi­la se zele­ný­mi září­cí­mi lodič­ka­mi - pros­tě si je poří­di­la, aby jí ladi­ly k autu. Bort ji jem­ně napo­me­nul, aby neří­di­la ve vyso­kých pod­pat­cích. Gina na to zare­a­go­va­la tím, že bude řídit bosa. Udělala to však jenom pro­to, aby si je neod­ře­la, a ne pro­to, že jí Alan řekl, že je to roz­hod­ně lep­ší než ty jeh­ly.

Gina se tete­li­la bla­hem, když jí vítr čechral neje­nom vla­sy, ale i tvá­ře. S Bortem zatím doje­li na jeden ost­rov. Oba vystou­pi­li a kocha­li se nád­her­ným pro­stře­dím. Drželi se za ruce a Gina se jen tak pro for­mu zepta­la, jest­li Alan někdy pro­hrál něja­ký pří­pad. Ten se jí smál s tím, že jeho prá­ce není jako rag­by. Alan jí pak pře­vy­prá­věl jeden svůj pří­běh ješ­tě ze ško­ly a Ginu mís­ty mra­zi­lo v zádech, nicmé­ně jinak s Alanem Bortem byla moc ráda.

Tato kni­ha má pěk­nou obál­ku, ani pře­hna­nou, ani mini­ma­lis­tic­kou, pros­tě nor­mál­ní. Ovšem pří­běh mě bohu­žel neza­u­jal, ale mys­lím, že kdo má rád ten­to styl, tak tomu by se to urči­tě moh­lo líbit a těm to také dopo­ru­ču­ju ke čte­ní. Má 224 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 199 Kč zde.

• Autor: Zdeněk Hanka
• Žánr: milost­ný román
• Nakladatelství: Alpress
• Datum vydá­ní:2017