Tak pravil Bůh : Skandinávská dramedie režiséra Henrika Rubena Genze

Photo © Toolbox Film / Martin Dam Kristensen

Severská kome­die fil­ma­ře Henrika Rubena Genze nás zve do vel­ké dán­ské rodi­ny, kte­rá po všech strán­kách vybo­ču­je z nor­má­lu, což vytvá­ří spe­ci­fic­ké komič­no. Příběh je sfil­mo­ván na moti­vy auto­bi­o­gra­fic­kých memoá­rů Jense Blendstrupa o svém dět­ství a rodi­ně. Snímek dává pro­stor zazá­řit v hlav­ní roli her­ci Søren Malling, kte­rý zís­kal oce­ně­ní Robert Awards (Danish Film Awards) jako nej­lep­ší herec v hlav­ní roli za sním­ky Únos (2013) a Rodiče (2017). Zde ztvár­ňu­je své­ráz­né­ho otce tří synů, podi­vín­ské­ho man­že­la, netra­dič­ní­ho psy­chi­at­ra a výstřed­ní­ho spi­so­va­te­le.

Tvůrce sním­ku Tak pra­vil Bůh Henrik Ruben Genz debu­to­val krát­kým fil­mem The Eternal Winter (1987), aby mu dal­ší krát­ký film Bror, min bror (Bratře, můj brat­ře, 1998) vyne­sl nomi­na­ci na Oscara a oce­ně­ní z Berlinale. Celovečerní sní­mek En som Hodder (Někdo jako Hodder, 2003) zau­jal poro­ty mno­ha fes­ti­va­lů. Soutěže MFF v Karlových Varech se Genz popr­vé účast­nil v roce 2005 se sním­kem Kinamand (Číňan), za kte­rý zís­kal Cenu eku­me­nic­ké poro­ty a Cenu FIPRESCI. S násle­du­jí­cím fil­mem Frygtelig lyk­ke­lig (Ukrutně šťast­ni, 2008) se v Karlových Varech stal drži­te­lem Křišťálového gló­bu za nej­lep­ší film.

„Jízlivý, sar­kas­tic­ký a dojem­ný rodin­ný por­trét inspi­ro­va­ný slav­nou bio­gra­fií dán­ské­ho dra­ma­ti­ka Jense Blendstrupa je zasa­ze­ný do dru­hé polo­vi­ny 80. let, do doby, kdy explo­do­val Černobyl,“ dočí­tá­me se v ano­ta­ci.

Hořká tragi­ko­me­die reži­sé­ra a scé­náris­ty Genze v jed­né oso­bě, jehož ústřed­ním téma­tem je sám Bůh, tedy hlav­ní hrdi­na, kte­rý si tak nechá říkat - pře­stár­lý šedi­vý muž Uffe Blendstrup (Søren Malling), kte­rý se ve všech smě­rech jako sám Bůh cho­vá. Genze ve svém sním­ku s důvti­pem líčí cha­rak­ter a psy­cho­lo­gii toho­to podi­vín­ské­ho léka­ře, kte­rý rád vaří na ply­nu svou tra­dič­ní cibu­lo­vou polév­ku se šna­p­sem, tero­ri­zu­je své tři syny, pokou­ší se po letech opět psát lite­ra­tu­ru, vymlou­vá svým paci­en­tům na tera­pi­ích brát léky a zve si je domů na dýchán­ky, což neli­bě sná­ší jeho žena Gerda (Lisa Nillson). Uffe je vykres­len jako ego­is­tic­ký a sebestřed­ní, výstřed­ní až podi­vín­ský, uza­vře­ný a nepří­stup­ný – jedi­ný, kdo jej zvlá­dá kočí­ro­vat je jeho man­žel­ka, kte­rá se kaž­dé ráno mod­lí, aby dal­ší den s ním zvlád­la. Uffe má zkrát­ka své radi­kál­ní názo­ry, o kte­ré se dělí i s těmi, kte­ří o to nesto­jí. Søren Malling se zhos­til své role bra­vur­ně, hra­je pře­de­vším svým obli­če­jem, mimi­kou a svý­ma oči­ma, tak­že divák hned ví, co se s ním asi tak děje. Příběh je vyprá­věn Uffeho nejmlad­ším synem Jensem, kte­rý oči­vid­ně zdě­dil po otci vztah ke psa­ní a tak sle­du­je­me, jak píše bás­ně. Jens se jeví býti z celé rodi­ny nej­nor­mál­něj­ší, až na to, že se obá­vá HIV infek­ce, pro­to­že se vyspal s pro­sti­tut­kou. Prostřední syn trpí ago­ra­fo­bií, a pro­to je již dlou­hou dobu scho­ván ve svém poko­ji a s pohle­dem na hodin­ky pro­vá­dí rekord za rekor­dem v mastur­ba­ci. Nejstarší syn Mikkel již žije sám bez rodi­čů jen se svou ženou, kte­rá se bohu­žel jeho otci moc neza­mlou­vá kvů­li její­mu nábo­žen­ství, kdy Uffemu vysvět­lu­je, že Ježíš je pro ni to, co plyn pro něj samé­ho, ale i přes otco­vy pro­tes­ty se syn hod­lá ože­nit.

Příhody tako­vé nor­mál­ní rodin­ky sice mohou hra­ni­čit až s absurd­ní­mi šíle­nost­mi, per­ver­zí, excen­t­rič­nos­tí, ale nikdo nemů­že tvr­dit, že se nikdy nemoh­ly stát.

Snímek se mi líbil a poba­vil mne svým spe­ci­fic­kým dru­hem komič­na, tak­že jis­tě spl­nil svůj účel. Jakkoli se ve fil­mu zachy­ce­ná rodi­na vymy­ká nor­má­lu, v jis­tém smě­ru a do jis­té míry se v ní může nalézt téměř kaž­dý divák. Snímek je vhod­ný pro všech­ny milov­ní­ky sever­ských fil­mů a pro kaž­dé­ho, kdo se chce dob­ře bavit a rov­něž pro všech­ny ty divá­ky, kte­ří si mys­lí, že prá­vě ta jejich rodi­na není nor­mál­ní. Jenom dodám, že evi­dent­ně pla­tí, že je lépe mít nenor­mál­ní rodi­nu, pro­to­že to zna­me­ná výzvu ke kre­a­ti­vi­tě namís­to uny­lé doko­na­los­ti.

TAK PRAVIL BŮH

Země: Dánsko

Žánr: Drama / Komedie

Rok: 2017

Stopáž: 105 min

Režie: Henrik Ruben Genz

Scénář: Henrik Ruben Genz, Bo Hr. Hansen

Kamera: Jørgen Johansson

Hudba: Kåre Bjerkø

Hrají: Marie Askehave, Søren Malling, Miri Ann Beuschel, Lisa Nilsson, Mads Ole Langelund Larsen, Mads Riisom, Maria Erwolter, Jesper Asholt, Tom Jensen, Jacob Madsen Kvols, Petrine Agger, Thomas Hou Mandsfeldt, Clint Ruben, Christian Harre

Produkce: Morten Kaufmann, Signe Leick Jensen

Střih: Kasper Leick

Zvuk: Mikkel Groos, Rune Palving, Lars Ginzel

Scénografie: Jette Lehmann

Masky: Kirsten Zäschke, Pia Ankjær Poulsen

Kostýmy: Manon Rasmussen