Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Gauguin - Voyage de Tahiti: portrét vizionářského génia a umělce Paula Gauguina

Gauguin - Voyage de Tahiti: portrét vizionářského génia a umělce Paula Gauguina

Photo © StudioCanal
Photo © StudioCanal
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Chytne vás za srd­ce svou boles­tí, démo­ny a lás­kou pro­dchnu­tý umě­lec­ký záži­tek v živo­to­pis­ném dra­ma­tu fran­couz­ské­ho reži­sé­ra a scé­náris­ty Édouarda Deluca s her­ci Vincentem Caselem a Tuheï Adams v hlav­ních rolích, kte­rý je nato­če­ný pod­le kni­hy na moti­vy živo­ta a díla malí­ře Paula Gauguina a kte­rý zís­kal oce­ně­ní na MFF San Francisco 2018 a rov­něž na MFF Seattle 2018.

Životopisný sní­mek Gauguin (2017) je tepr­ve dru­hý celo­ve­čer­ní film fran­couz­ské­ho reži­sé­ra Édouarda Deluca, kte­rý byl nomi­no­ván za sní­mek Donde esta Kim Basinger? na nej­lep­ší krát­ko­me­tráž­ní film na César Awards. Natáčení sním­ku o význam­ném fran­couz­ském malí­ři Paulu Gauguinu (Vincent Casel) pro­bí­ha­lo od 12. září 2016 do 28. říj­na 2016 v Paříži a také na ost­ro­vě Tahiti ve Francouzské Polynésii, kde kro­mě nespou­ta­né a divo­ké pří­ro­dy (Pierre Cottereau) může­me obdi­vo­vat role domo­ro­dých oby­va­tel, na kte­ré byl vypsán cas­ting mezi míst­ní­mi oby­va­te­li a jed­ná se výhrad­ně o neher­ce, což na výko­nech není v pod­sta­tě vůbec znát. Jak již vyplý­vá z ori­gi­nál­ní­ho názvu, sní­mek je živo­to­pis­ným mapo­vá­ním dru­hé polo­vi­ny živo­ta slav­né­ho malí­ře, jeho těž­kých osu­dů a slav­né­ho díla malí­ře Paula Gauguina (inten­zív­ní a niter­ně poda­ný herec­ký výkon cha­risma­tic­ké­ho Vincenta Casela, kte­rý dal do své role všech­no), jenž v roce 1891 opus­til svou rodi­nu i s dět­mi a svou rod­nou zemi, aby se vydal hle­dat své štěs­tí na exo­tic­ký ost­rov Tahiti, kde si našel novou krás­nou a mla­dou ženu Tehuru (Tuheï Adams), kte­rá v tom­to sním­ku debu­to­va­la. Vizionářský umě­lec z toho­to úhlu pohle­du vyzní­vá jako mír­ně ego­is­tic­ký sta­rý blá­zen, když si navzdo­ry vše­mu, všem i své vlast­ní rodi­ně jde výhrad­ně za svý­mi cíli a chce se stát uzná­va­ným uměl­cem.

Zdánlivý ráj se ale mění v mís­to samo­ty a chu­do­by, na němž Paul zápo­lí s pod­lo­me­ným zdra­vím, odmít­nu­tím i pochy­ba­mi,“ jak pra­ví ano­ta­ce.

Drama Édouarda Deluca je věr­ným zob­ra­ze­ním utrá­pe­né duše uměl­ce, kte­rý sti­žen svý­mi démo­ny malo­val neob­vy­ké obra­zy nesta­ra­jí­ce se o reál­ný život svůj ani lidí oko­lo, a pro­to pro­žil celý svůj život takřka v chu­do­bě a mnoh­dy neměl ani co do úst. Ve sním­ku Édouarda Deluca uka­zu­je, jak Gauguin pro­dá­val své obra­zy bohu­žel jen za pár fran­ků, aby spla­til věč­né dlu­hy a kou­pil si alko­hol a něco málo pro své živo­by­tí, zejmé­na tedy nová malíř­ská plát­na a bar­vy, neboť byl malo­vá­ním obra­zů doslo­va posed­lý. Paul Gauguin vyšel z impre­si­o­nis­mu, ale postup­ně si vytvo­řil vlast­ní oso­bi­tý styl, pro­slul zejmé­na mal­ba­mi exo­tic­kých idy­lek a poly­néských krá­sek a vel­kou múzou na ost­ro­vě Tahiti mu byla jeho domo­ro­dá žena Tehura, se kte­rou žil a kte­rou stá­le malo­val v růz­ných pózách, ačko­liv ani ona s ním nemě­la leh­ký život a mnoh­dy trpě­la hla­dem. I když je sní­mek rov­něž i milost­ným dra­ma­tem, nála­da sním­ku je pře­váž­ně melan­cho­lic­ká, mír­ně depre­siv­ní, exis­tenč­ní a zou­fa­lá, neboť Gauguin vypa­dá dosti sta­ře a sešle, je nemoc­ný a trpí cuk­rov­kou, na ost­ro­vě jej stih­ne infarkt a vypa­dá to, že kaž­dým oka­mži­kem zemře. Podmínky, ve kte­rých žije, jsou dosti neu­tě­še­né, a jeho vizáž je v ost­rém kon­tras­tu ke krá­se a zdra­ví jeho mla­dé ženy, kte­rá si postu­pem času najde mla­dé­ho, krás­né­ho a sval­na­té­ho milen­ce z řad domo­ro­dých oby­va­tel, se kte­rým mu ute­če. Poté se již vyčer­pa­ný Gauguin vra­cí zpát­ky do Francie, aby se sice nerad nechal léčit v nemoc­ni­ci, násled­ně však opět odchá­zí do Polynésie, kde nako­nec i zemře.

Snímek je vykres­le­ním nálad a život­ních prin­ci­pů slav­né­ho uměl­ce Paula Gauguina bez vel­kých příkras, může­me tedy cítit kro­mě jeho milost­né­ho vzpla­nu­tí k mla­dé Tahiťance také jeho obtíž­né nála­dy, melan­cho­lie a snad i exis­tenč­ní depre­se. Snímek se opí­rá spí­še o emoč­ní ladě­ní a vykres­le­ní poci­tů hlav­ní­ho hrdi­ny než o tlus­tý scé­nář, pro­to­že se toho až tak moc v jeho živo­tě neu­dá­lo. Snímek může mís­ty půso­bit plyt­ce až nud­ně, mno­hé se opa­ku­je, jak míjí den za dnem ze živo­ta pro­ble­ma­tic­ké­ho umě­lec­ké­ho génia.

Snímek není doku­men­tem, ale mapu­je his­to­rii dru­hé polo­vi­ny živo­ta fran­couz­ské­ho uměl­ce Paula Gauguina. Lze srov­nat se sním­kem The Wolf at the Door (v ori­gi­ná­le: Gauguin, le loup dans le soleil), kte­rý rov­něž pojed­ná­vá o živo­tě dnes již slav­né­ho uměl­ce. Snímek je určen pro nema­in­stre­a­mo­vě zamě­ře­né­ho nároč­né­ho divá­ka.

 

GAUGUIN

Původní název: Gauguin - Voyage de Tahiti

Žánr: Drama / Životopisný

Země: Francie

Rok: 2017

Stopáž: 102 min

Režie: Édouard Deluc

Předloha: Paul Gauguin (kni­ha)

Scénář: Édouard Deluc, Etienne Comar, Thomas Lilti, Sarah Kaminsky

Kamera: Pierre Cottereau

Hudba: Warren Ellis

Hrají: Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy, Michèle Clément, Cédric Eeckhout, Victor Boulenger

Produkce: Bruno Levy

Střih: Guerric Catala

Zvuk: Alexis Place

Scénografie: Emmanuelle Cuillery, Frédérique Nouailhat

Masky: Frédérique Ney

Kostýmy: Céline Guignard, Elisabeth Mehu


Podívejte se na hodnocení Gauguin na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,38946 s | počet dotazů: 262 | paměť: 72348 KB. | 28.05.2024 - 03:52:46