Na Zeměplochu sestoupila pára a jak už to tak má v oblibě, pomíchala pěkně celý tamní svět. Inu, pára je prostě pára..., kam se na ni hrabe magie.
Terry Pratchett letos v březnu bohužel zemřel a toto je s velkou pravděpodobností poslední Zeměplocha (respektive ještě by měla vyjít jedna - Pastýřská koruna, ale to je ze série, kterou zrovna nečtu), což je určitě škoda. Knihy páně Terryho mě provázely někdy od roku 1997, takže se mnou prošly poměrně zásadními životními zvraty... a na to se nezapomíná.
Zeměplocha začala jako hodně humorná taškařice, plná parodií na klasické fantasy klišé (krásné ženy s mečem a VELMI hlubokým dekoltem, apod.), později autor trochu tematiku změnil a víceméně nabízel analogický vývoj našich pozemských dějin naroubovaný na Zeměplochu. Ke slovu se tak dostávají noviny, padlo, rocková hudba, vlaky a já nevím co ještě. Pratchett opustil i klišoidní prostředí jakéhosi pseudostředověku a prostředí knih se stále více blížilo viktoriánské Anglii.
A to bylo podle mě moc dobře.
Stejně tak v „Pod parou“ (v originále Raising Steam) se řeší mnoho problémů, které nejsou zcela nepodobné i těm z našeho reálného světa. Tak předně tu jsou krakové (už se v knihách objevili dříve), temní trpaslíci, kteří žijí ve stínech, prakticky nechodí na denní světlo a chtějí se vrátit k „pravému trpaslictví“. Nedá moc velkou práci poznat v nich některé radikální politické skupiny dneška. Stejně tak jako jejich boj proti moderním vynálezům (což je na Zeměploše právě vlak a signalizační věže).
Katalyzátorem příběhu se tak stává právě parní lokomotiva pana Štědrovky (nová postava v sérii), která doslova zkracuje vzdálenosti, umožňuje nové formy podnikání - a staré zavrhuje - zkrátka mění svět. A jelikož je každá změna spjata s obavou, strachem, tak je to pochopitelně živná půda pro různé extremististy a jedince, kteří jim kvůli vlastnímu strachu uvěří.
Ano, i toto je v poslední Zeměploše.
Kniha je samozřejmě nadále nápaditá a vtipná, nicméně ke „zlatému fondu“ autora asi patřit nebude. Úvodní část postrádá napínavý děj, vtipů je tu také o něco méně než v dřívějších knihách (což znamená, že je to ještě pořád celkem slušná porce) a Pratchett podle mě chce více než „jen“ odvyprávět další napínavý a humorný příběh, chce posunout svoji Zeměplochu někam dále. Není to rozhodně špatné, jen trochu jiné, než by čtenářka/čtenář čekal.
Nejnovější komentáře