The Last of Us - Epizoda 1: Když se ztratíš v temnotě

Dvacet let po záni­ku moder­ní civi­li­za­ce je otr­lý pře­ži­vší Joel (Pedro Pascal) najat, aby pro­pa­šo­val čtr­nác­ti­le­tou Ellie (Bella Ramsey) z nebez­peč­né karan­tén­ní zóny. Oba se musí vydat na ces­tu napříč Spojenými stá­ty a spo­lé­hat jeden na dru­hé­ho, aby pře­ži­li...

Scenárista Craig Mazin sice sto­jí za dru­hým a tře­tím dílem tri­lo­gie Pařba, záro­veň ovšem i za tře­tím a čtvr­tým dílem Scary Movie čím jím reží­ro­va­ným Suprhrdinou. Zkrátka se jed­na­lo o tako­vé­ho kome­di­ál­ní­ho reži­sé­ra, ke kte­ré­mu bylo těž­ce si najít něja­ký pev­ný vztah, Mazin ovšem doká­zal pře­kva­pit tím, že se stal tvůr­cem seri­á­lu Černobyl, jed­no­ho z nej­lep­ších seri­á­lů posled­ních let. V kari­é­ře Mazina se tak ote­vře­la nová kapi­to­la, kte­rá je nově lemo­vá­na i seri­á­lo­vou adap­ta­cí popu­lár­ní video­hry The Last of Us. Sám Mazin se cho­pil režie pilotní epi­zo­dy 9-dílného seri­á­lu a uká­zal, jak si divá­ka omo­tat kolem prs­tu už na samot­ném počát­ku.

S věr­nos­tí k před­lo­ze je to celé kapá­nek slo­ži­těj­ší. Základní struk­tu­ře děje původ­ní hry je seri­á­lo­vé The Last of Us v rám­ci pilotu pro­za­tím vel­mi věr­né, Mazin a spol. ovšem pře­de­vším uka­zu­jí, jak by se mělo s video­her­ní­mi adap­ta­ci pra­co­vat. Vzít základ­ní funkč­ní kost­ru původ­ní hry, roz­pra­co­vat něja­ké pod­ce­ně­né moti­vy i poza­dí postav. Jen samot­ným pro­lo­gem strá­ví epi­log The Last of Us prv­ní půl hodi­ny, krás­ně si dává zále­žet s atmo­sfé­rou, před­sta­vu­je ješ­tě rela­tiv­ně funkč­ní svět, kte­rý se neli­ší od toho naše­ho, aby násled­ně došlo na lámá­ní chle­ba, nástup naka­že­ných, a zánik kla­sic­ké civi­li­za­ce.

Jakmile pak dojde ke sko­ku čase a změ­ně poli­tic­ké­ho sys­té­mu, kte­rý snad­no evo­ku­je tota­lit­ní režim, už díky úvod­ní expo­zi­ci do toho­to post-apo svě­ta o pozná­ní více fun­gu­jí emo­ce, skr­ze ten­to jeden moment je násled­ně zob­ra­ze­no zahořk­nu­tí hlav­ní­ho hrdi­ny, Mazin za psa­cím sto­lem spo­lu s Neillem Druckmannem (tvůr­cem dvo­ji­ce her The Last of Us) jsou při­tom sku­teč­ně video­her­ní adap­ta­cí věr­ní zhru­ba z 80%, kdy nej­vý­raz­něj­ší změ­nou je ve finá­le o pozná­ní depre­siv­něj­ší atmo­sfé­ra, kte­rou zvlá­dá exce­lent­ně pro­dat i soun­d­track Gustava Santaolalli, kte­rý je též auto­rem hud­by k video­her­ní adap­ta­ci.

Už na samot­ném počát­ku vyvo­lá seri­á­lo­vé The Last Of Us lep­ší dojmy než­li vět­ši­na video­her­ních adap­ta­cí, dopo­má­há k tomu už úvod­ní seg­ment, kte­rý pře­de­vším uvá­dí základ­ní expo­zi­ci a zabra­ňu­je tomu, aby neby­li naka­že­ní zamě­ňo­vá­ní za pou­hé zom­bie (i když defi­ni­cí to zase tako­vá odchyl­ka není). Jakmile poté dojde k té čás­ti, kte­rou začí­ná původ­ní hra a počát­ku svě­ta pla­me­ne, defi­ni­tiv­ně se uka­zu­je, že v lep­ších rukách adap­ta­ce The Last of Us být snad nemoh­la. Pravověrní fanouš­ci původ­ních her sice budou mít pro­blém s pár změ­na­mi (cas­ting Pedra Pascala i Belly Ramsey více­mé­ně roz­dě­lil komu­ni­tu ve dví), Pedro Pascal ovšem zvlá­dá v pilotu pro­dat tolik růz­ných emo­cí, Bella Ramsey si po vzo­ru video­her­ní Ellie nevi­dí do pusy (Lyanna Mormont se neza­pře), pře­de­vším je ovšem vid­no, že načrt­nu­tá che­mie mezi nimi bude stát za to a má poten­ci­ál emo­ci­o­nál­ně gra­do­vat.

Už jen v rám­ci pilotu je mož­né vybrat něko­lik sil­ných momen­tů, pře­de­vším v závě­ru, kdy seri­á­lo­vá adap­ta­ce chytře vyu­ží­vá para­le­lu a PTSD Joela, v seri­á­lu též začí­ná pan­de­mie spo­je­ná s hou­bou o 10 let dří­ve, Mazin tak zasa­ze­ním hlav­ní­ho pří­bě­hu do roku 2023 neza­pře inspi­ra­ci nej­čer­něj­ší vari­an­ty vývo­je scé­ná­ře s pan­de­mií COVID-19, pře­de­vším ovšem sku­teč­ně pilot ani na moment neztra­tí inten­zi­tu a to ani v momen­tech, kdy dochá­zí k pro­kres­lo­vá­ní vzta­hu mezi otcem a dce­rou a dochá­zí ke zdán­li­vě milým momen­tům, kdy je ovšem celou dobu jas­né, že nic nemů­že trvat věč­ně. Zobrazení svě­ta v pla­me­nech to násled­ně potvr­dí, zhru­ba od toho­to momen­tu je ovšem snad­né jen sle­do­vat a říkat si, že líp adap­to­vat tyto jed­not­li­vé momen­ty nešlo. Zvlášť když moment, kte­rý oddě­lu­je pro­log a hlav­ní část pří­bě­hu zvlád­ne vyvo­lat stej­ně sil­né emo­ce, díky pro­kres­le­něj­ší­mu vzta­hu dost mož­ná ješ­tě vět­ší.

Práce s kame­rou je pra­vi­del­ně živá, kdy to celé v momen­tě pani­ka­ří­cích lidí i podi­ví­nů s novou chu­tí na lid­ské maso při­spí­vá atmo­sfé­ře i oči­vid­ným cita­cím k původ­ní hře. Craig Mazin nadá­le vyvo­lá­vá údiv svým oči­vid­ným tvůr­čím vývo­jem, kdy by mu po pou­hé prv­ní epi­zo­dě člo­věk s rados­ti svě­řil i adap­ta­ce jiných úspěš­ných video­her. Za pocho­du sice Mazin s Druckrmannem netrá­ví vět­ši­nu času vysvět­lo­vá­ním pra­vi­dla za pra­vi­dlem, sta­čí ovšem uva­dět fun­go­vá­ní svě­ta, kte­ré je snad­né si z dia­lo­go­vých detai­lů či vizu­ál­ních pokouk­nu­tí snad­no odvo­dit. Jde pře­de­vším sku­teč­ně o start, kte­rý vyvo­lá­vá napros­to vel­ká oče­ká­vá­ní do budouc­na, lep­ší start si seri­á­lo­vé The Last of Us přát nemoh­lo. Takhle sil­ný pilot tu dost mož­ná nebyl hod­ně dlou­hou dobu.

Verdikt: 5 z 5

---