//
//
Další z celé řady adaptací knih mistra hororu Stephena Kinga. Tentokrát jsou v centru dění lidé obklopení neprostupnou mlhou, která skrývá cosi znepokojujícího. To vše pod taktovkou zkušeného Franka Darabonta. Stojí za to odhalit, co skrývá mlžný opar?
Rychlost, s jakou se na světlo světa derou stále nové a nové adaptace Kingových knih, je obdivuhodná. Není se však proč divit, že po nich mnozí režiséři stále sahají. Stephen King se stal pojmem nejen v literárním světě a ačkoli jsou jeho filmové adaptace kvalitativně značně rozporuplné, vždy vzbudí pozornost a vyvolají očekávání.
Režisérské práce na novince Hustá mlha (The Mist) se zhostil Frank Darabont, jehož jméno se stalo synonymem pro skvělá zpracování Kingových knih z vězeňského prostředí – Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle. Podobně jako v Zelené míli i v Husté mlze hrají roli podivné, běžné realitě se vymykající jevy, avšak nejdůležitější jsou lidské charaktery, a to z filmu dělá něco víc než jen prostý béčkový horor o příšerách.
Ústředním hrdinou Husté mlhy je výtvarník David Drayton, který se po zvlášť prudké bouři vydává společně se svým malým synem do obchodu pro potraviny. Krátce po příjezdu však supermarket plný lidí obklopí neprostupná mlha, která očividně není jen tak obyčejnou mlhou. Ačkoli se tomu mnozí zdráhají uvěřit, zdá se, že mlžný opar skrývá nejednu krvelačnou příšeru. Odpudivé kreatury však ve výsledku nemusí být tím nejhorším. Jak se v krizové situaci ukazuje, možná byste se vždycky měli bát především obyčejných lidí.
Co si budeme povídat, příšery vylézající z mlhy nejsou nic extra. Nevyděsí a po technické stránce nepatří mezi nejpropracovanější, film na nich však naštěstí nestaví. Hustá mlha není hororem v pravém slova smyslu, ač se za něj částečně prohlašuje. Scény, které opravdu vyděsí, byste tu našli jen stěží. Cílem rozhodně není lekat Vás obřími hmyzáky bafajícími v nečekaných momentech z mlhy. Děsivé kreatury jsou tu nejslabším článkem, ale to vůbec není na škodu, neboť Hustá mlha překračuje omezené hranice moster-hororu a pracuje s tématem lidí v krizových situací. Stává se tak spíše dramatem nebo thrillerem a jde jí to na výbornou.
Máme tady skupinku lidí, kteří se střetli s čímsi děsivým. Nejprve hraje hlavní roli strach a zároveň nedůvěřivost většiny z nich v cokoli, co se vymyká běžnému chápání. Jak však začíná přituhovat, atmosféra houstne. Na lidské charaktery působí uzavřené prostředí, bezmocnost a hrůza. Film maximálně působivě zobrazuje, jak se lidská psychika mění v krizové situaci, jak se z civilizované společnosti během chvíle vytratí všechna pravidla, jak se za určité situace zcela změní osobní smýšlení.
Tahle psychologická rovina je v Husté mlze mimořádně vydařená, film má díky ní správně hutnou atmosféru a je vysoce pravděpodobné, že zcela zapomenete na všechny ty příšery za dveřmi obchodu a budete se plně soustředit na chátrající lidské charaktery. Velmi tomu napomáhá hlavně postava náboženské fanatičky, která se postupně stane hybatelem veškerého dění a která nakonec působí mnohokrát děsivěji než všechny zmutované příšery dohromady.
Přes opravdu dobrou práci s postavami mám však, podobně jako u mnoha jiných filmů hlásících se k hororovému žánru, problém s logikou jejich jednání. Činy hlavních i méně hlavních hrdinů mají občas k smysluplnému řešení problémů daleko, především pokud jde o neustálé dlouhé otálení na místech, kde permanentně hrozí smrt, ale nutno uznat, že mírně nelogické jednání k filmům tohoto rázu zkrátka tak nějak patří a můžeme jej klidně připsat na vrub zkratující lidské psychice v krizové situaci.
Navíc velké významné plus si Hustá mlha připisuje svou závěrečnou scénou, která je působivá, absolutně nehollywoodská a dokonale podtrhuje celkové vyznění snímku.
//
//
Příšery vylézající z mlhy sice nejsou nic moc extra, ale atmosférické vystižení chování skupiny lidí v krizové situaci, do jejichž čela se pomalu, ale jistě dostává náboženská fanatička, a výborný závěr dělají z The Mist nadstandartní divácký zážitek.
Naše hodnocení:
0
Vložil Andrea Zahradníková, 4. Červen 2008 - 0:00
Nejnovější komentáře