Turok - remaster Steam edition

Turok

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Turoka jsem v minu­los­ti pokou­šel roze­hrá­vat více­krát. Nikdy se mi do něj nepo­da­ři­lo dřív pro­nik­nout, než se mi z toho udě­la­lo blbě. Asi to dělá pohu­po­vá­ní kame­ry při chůzi. Hráč má tři mož­nos­ti co s tím. Buďto se na hru vykaš­lat, že tohle oprav­du nemá zapo­tře­bí (asi nej­běž­něj­ší řeše­ní). Zvyknout si na to nebo si vzít kyne­dryl. Ze začát­ku hry jsem se tro­chu vrá­til do dět­ství, kdy jsem si ve škol­ních auto­busech vždy sedá­val dopře­du a mod­lil se, abych to pře­žil bez bli­tí. Blikání při sbí­rá­ní troj­ú­hel­níč­ků tomu také moc nepři­dá­vá.

Neustálé ská­ká­ní a sbí­ra­ní troj­ú­hel­ní­ků, kte­ré vám po urči­tém množ­ství při­da­jí život. Často jsem si při­pa­dal víc ve 3D plo­ši­nov­ce, než v fps akci. Mnohem vět­ší nebez­pe­čí, než od nepřá­tel, před­sta­vu­je netre­fit se na malou plo­šin­ku nad pro­pas­tí. Vážně se mi za celou hru nepo­da­ři­lo zemřít v boji a kaž­dý pád do pro­pas­ti mě štval hlav­ně z toho důvo­du, že mís­ta, kde šlo ulo­žit a nepři­jít kvů­li tomu o bágl a brně­ní, byly doce­la vzác­né. Ke kon­ci hry jsem díky tomu občas rezig­no­val na těž­ší nepo­vin­né sko­ky pro nábo­je navíc a podob­ně. Nintendo 64 je z toho cítit na sto honů.

Remaster jen kos­me­tic­ky vylep­šil gra­fi­ku, umož­nil nasta­ve­ní klá­ves a umož­nil Turoka bez­pro­blé­mů pus­tit na nových sys­té­mech. Hra mě vytá­če­la ve spous­tu smě­rech. Respawn nepřá­tel také není moc pří­jem­ný. To si tak z dál­ky odstře­lu­ji robo­ta s rake­to­me­tem, když do mě najed­nou začne za zády rubat žába, kte­rou jsem už před tím dva­krát zabil. Na dru­hou stra­nu, pohyb v téhle hře je dosta­teč­ně sviž­ný a vůbec nic vám nebrá­ní roze­běh­nout se k robo­to­vi. Hra tla­čí hrá­če, aby šel neu­stá­le dopře­du a nikde se moc nezdr­žo­val. Stejně se není moc čím kochat.

Celkem se mi líbil design úrov­ní. Starý dob­rý kom­plex­ní design. Který mapu­je kupo­di­vu pře­hled­ná map­ka. To ve 3D hrách neby­lo běž­né. Quake jí kupří­kla­du už vůbec neměl a vykres­lil úrov­ně mno­hem stup­ňo­vi­tě­ji. Quake ale nebyl limi­to­ván nuz­ným výko­nem Nintenda 64. V Turokovi se dá ori­en­to­vat a to je hlav­ní. Hlavní plu­sy Turoka vidím ve vel­kém arze­ná­lu zají­ma­vých zbra­ní a ješ­tě zají­ma­věj­ších nepřá­tel. Kdo by nechtěl bojo­vat pro­ti dino­sau­rům, kte­ří jsou ozbro­je­ní kulo­me­ty nebo lase­ry.

Hra má chytře navr­že­né řaze­ní úrov­ní. V úrov­ních hle­dá­te klí­če do jiných úrov­ní. Kromě klí­čů vás nic neli­mi­tu­je. Zpřístupněné úrov­ně může­te pod­le libos­ti pro­chá­zet pořád doko­la. Dají se takhle, v kli­du, najít tře­ba všech­na taj­ná mís­ta. Takový styl roze­sta­ve­ní úrov­ní nebyl nikdy zce­la běž­ný a půso­bí to pořád doce­la svě­že. Stejně jako zábav­ně vymo­de­lo­va­ní bos­so­vé. Celé je to béč­ko jako hrom. Je v tom nad­sáz­ka a je to při­zna­né. Turok není tak špat­ný, jak se na prv­ní i dru­hý pohled jeví. Jen to chce chví­li vydr­žet a dát mu šan­ci.

pro: rych­lý pohyb, ozbro­je­ní dino­sau­ři, vel­ký zbra­ňo­vý arze­nál, struk­tu­ra úrov­ní, bos­so­vé

pro­ti: všu­dypří­tom­né a čas­té ská­ká­ní nad pro­pas­tí, říd­ké uklá­da­cí body, pohu­po­vá­ní posta­vy způ­so­bu­je nevol­nost, rych­lý respa­wn nepřá­tel

Foto: Iguana Entertainment, Nightdive Studios