Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...„Už jsem dost dlouho na tomhle světě, abych se nechal obalamutit takovým divadlem. Srdce mi dávno zkamenělo, to už žádný cit nerozhýbe, k projevům přívětivosti chovám pochyby ze zásady. Laskavost je nejprudším jedem tohoto světa, nejhezčí houby jsou smrtelné, za vlídným úsměvem se skrývá les ostrých čepelí, život ve své podstatě je prázdnota bez citu, rudý prach konce nezná a ti, kdo umírají předčasně, umírají proto, že se nepřizpůsobili.“
A v knize je spoustu dalších pasáží, o kterých lze říct, že je snad do kamene tesat - nebo je uvádět jako to, o čem je celá kniha! Neuvěřitelně silná, emocionálně nabitá, procházející celou duší čtenáře natolik, že nakonec jsem se přistihla, že s hlavním hrdinou sympatizuji, protože on neměl jinou možnost. Musel přežít. Musel.
A právě tohle je způsob, jak to udělat. Už od chvíle prvního nádechu jsou v Číně děti vychovávány k přežití a když vezmeme v potaz, že se pohybujeme v celkem vysoké společnosti, o to víc musíme zkamenět. Lidskost je na obtíž. Ale efektivitu - tu se tady naučíte právě tak, jak to musí udělat predátoři a oběti v džungli.
Kdo chce, uvidí v knize obraz čínské společnosti, nemilosrdné zrcadlo, ve kterém alespoň střípek spatří každý, kdo žije v tzv. „civilizované části světa“.
Kdo chce, uvidí i střípek sebe samého, nebo svých vlastních životních okolností.
Kdo chce, spatří v knize obraz mužů a žen a jejich vzájemného výhodného vztahu.
Kdo chce, projde se do hloubky duše člověkem, který se díky svému postavení naučil přežít, přehodnotil hodnoty a ty lidské umrtvil, zašlapal, ale ony přesto sem tam v depresivních stavech vyvěrají, aby daly knize právě takové pasáže, jaká je v úvodu článku.
A aby vyvstaly z celého příběhu jako to, co se vám neomylně vtiskne do paměti.
Než slehne rudý prach, stihnete se toho dost naučit, dost prožít a ano - i se jako čtenář emočně dost vyčerpat.
Autor je skutečný talent a takových knih snad chci víc, snad pro tu hloubku, snad pro ten děs...
Tenhle:
„Svět v mých očích není nic jiného než obrovská halda svinstva, nad kterou tancuje sbor masařek, kterou se prohlodává armáda červů, ta hniloba proniká vším, není jediného nedotčeného kousku. Už dávno jsem se naučil vysávat život do krve a na dřeň, mé prsty jsou nelítostné drtiče, mému pohledu nic neunikne, číhám na každou živou duši, když je maso, sním nejdříve to, a když ho ohryžu, zlomím ještě kost, abych vysál morek. Zvykl jsem si na zločin i na to, že je ho svět plný, nedovedu si ani představit, že by ho skutečně někdo někdy odsoudil.“
Cynický realismus – to je prý definice toho, co Mu-žung Sue-cchun píše. Ale možná právě cynik vidí tenhle svět opravdu realisticky. Netřeba nadsázek – tohle je realita.
O autorovi: Mu-žung Süe-cchun, vlastním jménem Chao Čchün, se narodil v roce 1974 v Šan-thungu na severovýchodě Číny. Nekonvenční člověk, který se vymyká čínské kontrole a často píše své romány ve vícero variantách, aby unikl cenzuře. Žije v Honkongu a je komentátorem čínských událostí pro The New York Times. Napsal již šest podobných románů, které budí pozornost po celém světě právě variabilitou a syrovostí témat i zpracování.
Vydalo nakladatelství Argo, 2018, www.argo.cz
(4,91 z 5)