V.I.P. – špiónská hra o psychopata

VIP

Jihokorejská kine­ma­to­gra­fie pat­ří (ved­le pol­ské) k Filmfanaticovým nej­ob­lí­be­něj­ším. Láska zača­la po r. 2000, kdy jsem obje­vil, že nej­lep­ší roman­tic­ké fil­my vzni­ka­jí v Asii a nezříd­ka prá­vě v již­ní čás­ti Korejského polo­ostro­va. Poté násle­do­va­lo sezná­me­ní s tam­ní­mi gan­gs­ter­ka­mi, váleč­ný­mi a kri­mi fil­my. Vše na té nej­vyš­ší řeme­sl­né úrov­ni, oko­ře­ně­né korej­skou oso­bi­tos­tí a nekom­pro­mis­nos­tí.

SPLETENEC ZÁJMŮ
Snímek V.I.P. je parád­ním mixem špi­o­náž­ní­ho thrille­ru a kri­mi pát­rá­ní po maso­vém vra­ho­vi. Dosud jsem nic tako­vé­ho nevi­děl, ale fun­gu­je to doko­na­le. Kim Gwang-il, syn vyso­ce posta­ve­né­ho seve­ro­ko­rej­ské­ho úřed­ní­ka, je pode­zře­lý ze spáchá­ní séri­o­vých vražd. Se svý­mi kum­pá­ny dezer­tu­je ze Severní Koreje a násled­ně řádí v Hongkongu a nyní v Soulu. Tam se po jeho sto­pě vydá­vá detek­tiv Chae Edo, jen­že Kim je záro­veň v hle­dáč­ku jiho­ko­rej­ských zpra­vo­daj­ců, kte­ré vede agent Park Jae-hyuk. A do toho vše­ho začí­na­jí svůj inte­rest o Kima pro­je­vo­vat také Spojené stá­ty.

ŽÁDNÝ STRACH Z KRVE
Jihokorejci nejsou limi­to­vá­ni ratingy MPAA, tak­že jejich fil­my jsou opro­ti ame­ric­kým nesrov­na­tel­ně krva­věj­ší. Kamera neu­hý­bá ani před těmi nej­tvrd­ší­mi zábě­ry, čili počí­tej­te s tím, že vra­žed­né scé­ny jsou nále­ži­tě expli­cit­ní. Pro něko­ho to může být až pří­liš, ale věř­te mi, že Korejci vědí, co děla­jí. Zaručuji vám, že po úvod­ním běs­ně­ní zvrh­lých mani­a­ků bude­te kaž­dé­mu z nich přát hod­ně poma­lou a boles­ti­vou smrt.

Ve fil­mu je dosta­tek pře­kva­pi­vých zvra­tů a na scé­nu se vra­ce­jí i posta­vy, se kte­rý­mi už divák nepo­čí­tal. Filmfanatic si libo­val, jako dlou­ho ne. Pokud by něko­mu nesta­či­la korej­ská argu­men­ta­ce pali­cí, kte­rá se dosta­ne ke slo­vu v závě­ru prv­ní tře­ti­ny fil­mu, dopo­ru­ču­ji osob­ní sezná­me­ní s Nebohou paní pomstou. Poznáte, že Korejci mají pro odpla­tu zvlášt­ní nadá­ní.

CHARAKTERY NAD AKCÍ
Film se postup­ně pře­klá­pí z detek­tiv­ní linie do špi­o­náž­ní. Zcela bez zádrhe­lů nebo názna­ku zavá­há­ní. Pro Filmfanatica byla slast svézt se na tak doko­na­lé vlně. Špionážní záplet­ka zce­la při­ro­ze­ně absor­bu­je také ame­ric­kou lin­ku a není ani potře­ba plýtvat akč­ní­mi scé­na­mi. Film totiž dale­ko více sto­jí na herec­kých výko­nech. Díky přes­ně tre­fe­né­mu obsa­ze­ní to ani nemoh­lo dopad­nout jinak. Nade vše­mi však pře­ce jen ční Lee Jong-Suk, jehož ztvár­ně­ní psy­cho­pa­tic­ké­ho vra­ha s úškleb­kem řadím do all star týmu fil­mo­vých mani­a­ků.

VRAŽDY, ŠPIONI A PÁR FACEK
Kdo ješ­tě nezná korej­skou kul­tu­ru, může se divit kolik facek a nadá­vek musí pod­ří­ze­ní snést od svých šéfů. Jenže Korea není Spojené stá­ty ani Evropa, kde by hnu­tí za prá­va zaměst­nan­ců svá­za­la své­ráz­ným detek­ti­vům ruce. Možná i nohy a kdo by pak padou­chům šlá­pl do úsmě­vu?

Machinace, zame­tá­ní stop, pře­ta­ho­va­ná o infor­ma­ce, zvra­ty a pře­kva­pe­ní. Jihokorejci nato­či­li doko­na­lý mix špi­o­náž­ní­ho žán­ru a tem­né­ho kri­mi s parád­ně sliz­kým psy­cho­pa­tem. Jako snad nikdy před­tím bude­te dou­fat, že boží mlý­ny sku­teč­ně melou.