Věčný svit neposkvrněné mysli – recenze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„Můžete si někoho vymazat z paměti. Dostat ho z vašeho srdce už je ale o něčem jiném.“ To je jeden z podtitulů filmu Věčný svit neposkvrněné mysli. Ještě přesněji ale dokáží jeho hlavní motiv vystihnout slova typická pro anime sérii Serial Experiments Lain (která s Věčným svitem nemá vůbec nic společného): „Na co si nepamatujete, to se nestalo. Paměť je jen záznam. Potřebujete ho pouze pozměnit.“Joel (Jim Carrey) je tichý, nesmělý muž. Vede, jak sám říká, nezajímavý život. To se ale změní, když potká excentrickou a impulzivní Clementine (Kate Winslet). Jejich skvělý vztah se ale po čase změní a po jedné důrazné rozepři se Clementine sebere, a od přítele odchází. Joel se dozvídá, že si jeho bývalá dívka nechala odstranit všechny vzpomínky na něj a rozhořčen se vydává do ordinace doktora Mierzwiaka (Tom Wilkinson), aby zákrok podstoupil také. Joela se tedy ujmou technici Stan (Mark Ruffalo) a Patrick (Elijah Wood) a za pomoci Mierzwiakovy sekretářky, Mary (Kirsten Dunst), se pouští do procesu, na jehož konci by Joel neměl mít o Clementine ani ponětí.

Problém ale nastane ve chvíli, kdy si Joel uvědomí, že o vzpomínky na Clementine vlastně vůbec přijít nechce. Ale protože zrovna spí, a podivné zařízení na hlavě mu je systematicky hledá a maže, nemůže s tím zrovna moc dělat. V tuto chvíli se rozehrává podivné drama kam Clementine ukrýt, aby o ni na vždy nepřišel. Nesmíme zapomínat, že to celé se odehrává jen v Joelově hlavě – v reálném světě má už dívka nového přítele – Patricka.

Elijah Wood se zde ocitá ve velmi okrajové roli drzého chlapce, který k získání dívky používá Cyranovské, respektive Kristianovské metody. A zatímco Jim Carrey coby Joel o Clementine přichází, Elijahův Patrick ji uhání jeho slovy. Joel prchá v nepřehledné směsici vzpomínek, jejichž postupné mizení připomíná víc než co jiného kuličky paměti v pokračování Nekonečného příběhu.

Že něco tak podivného napsal zrovna Charlie Kaufman, to asi nikoho nepřekvapí. Námět je rozhodně zajímavý a těžko říct, zda by z něj někdo dokázal vymáčknout víc, než právě Kaufman. Společně s režisérem Michelem Gondrym vytvořili originální snímek, o kterém je divák nucen přemýšlet. Věčný svit neposkvrněné mysli se tváří intelektuálně a kdekdo v něm nepochybně nalezne kouzlo. Pro jiné to ale může být jen spleť záběrů, v nichž se Joel a Clementine snaží utéct, občas prostřídaná vztahem některé z jiných dvojic, kterým se příběh taktéž věnuje. Jako pěst na oko působí zbytečné scény, jejichž jediným důvodem je ukázat, jaký je Jim Carrey skvělý komik – to samozřejmě je, ale jeho hraní si na šestileté děcko sem prostě nepatří.

Kaufman naznačuje osudovost – jakoby člověk, který si nechal vymazat vzpomínky na svého partnera, měl intuitivní potřebu se k němu vracet. Anebo je to díky urputné snaze uchovat si alespoň jedinou vzpomínku na vymazávaný vztah? Protože se ve filmu může divák bez problému ztratit, doporučoval bych při případném sledování skutečně dávat pozor, co se na plátně vlastně děje. Jen tak si potom uvědomíme, že to co vidíme na začátku je vlastně milý a šťastný konec a  předchozí děj byla jenom retrospektivní a snad zapomenutá… vzpomínka.

Na diváka je přichystáno několik velmi překvapivých odhalení, to ano. Ale žádný převratný závěr se nekoná, i když k němu celý děj směřuje. Během filmu se tedy jen dozvídáme, že vymazanou vzpomínkou zmizí minulost a bez výčitek můžeme navazovat nové vztahy. Samozřejmě že i s oním vymazaným člověkem – a nikdy si nemůžeme být jisti, že jsme ho již dřív neznali. A protože nemusí nutně zůstat jen u jednoho zákroku, nemůžeme si být jisti vlastně vůbec ničím. I když je doktor Mierzwiak přesvědčen o přínosu své činnosti, vidíme že zahrávat si s pamětí není jen tak. Mimoto scénář ukazuje, jaký by v tom (celkem logicky) byl nakonec bordel.

Nechtěl jsem „Neposkvrněné mysli věčný svit“ hodnotit moc kladně, ale v průběhu několika dnů mi postupně docházelo, že je opravdu promyšlený. Nakonec musím říct, že (a nejen díky Kirsten Dunst skákající po posteli v kalhotkách) je Věčný svit velice „nice“ film. Jen by to chtělo vidět ho víc než jednou.

Na tento film můžete jít do kina s největším panoramatickým plátnem v Praze

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře