Výbušný talent a dramatický vzestup: Dyan Cannon - Od romancí s Carym Grantem po filmové úspěchy a ocenění

Samile Diane Friesenová dosta­la své umě­lec­ké jmé­no od pro­du­cen­ta Jerryho Walda, kte­rý říkal, že v ní stá­le vidí něco výbuš­né­ho. Proto ji nyní zná­me jako Dyan Cannon.

Cannonová debu­to­va­la na fil­mo­vém plát­ně malou rolí v kri­ti­kou oce­ňo­va­ném kri­mi­nál­ním dra­ma­tu „Vzestup a pád Legs Diamond“ (1960). V témže roce násle­do­val krát­ký tele­viz­ní seri­ál „This Rebel Breed“. V té době upou­ta­la pozor­nost jed­no­ho z nej­ob­lí­be­něj­ších holly­wo­od­ských her­ců v hlav­ních rolích, o 35 let star­ší­ho Caryho Granta. Pár, kte­rý byl hor­kým mís­tem holly­wo­od­ských drbů, pro­ží­va­la vztah, kte­rý se stří­dal, až se v roce 1965 vza­li. Během krát­ké­ho man­žel­ství s Grantem Cannonová opus­ti­la herec­kou kari­é­ru a v roce 1966 mu poro­di­la dce­ru Jennifer Grantovou.

Po roz­vo­du s Grantem v roce 1968 se Cannonová obje­vi­la v roce 1969 ve fil­mu „Bob & Carol & Ted & Alice“  kte­rý jí vyne­sl nomi­na­ce na Oscara a Zlatý gló­bus. Cannonová byla nesmír­ně ner­vóz­ní při natá­če­ní slav­né lož­ni­co­vé scé­ny v tom­to fil­mu. Tvrdila, že všich­ni čty­ři účast­ní­ci byli na roz­tr­há­ní. Elliott Gould si pil­ně cpal jíd­lo do úst, Robert Culp mlu­vil na míle dale­ko a Natalie Woodová zpo­čát­ku ani nechtě­la vyjít z pří­vě­su.

Stala se prv­ní hereč­kou nomi­no­va­nou na Oscara v kate­go­rii nej­lep­ší krát­ký hra­ný film za sní­mek „Number One“ (1976), kte­rý Cannon pro­du­ko­va­la, reží­ro­va­la, napsa­la a sestří­ha­la.

V roce 1978 si Cannon zahrá­la ve fil­mu „Pomsta Růžového pan­tera“. V témže roce se obje­vi­la ve fil­mu „Nebe může počkat“, za kte­rý zís­ka­la dal­ší nomi­na­ci na Oscara a Zlatý gló­bus za nej­lep­ší hereč­ku ve ved­lej­ší roli. (IMDb/Wikipedia)
Všechno nej­lep­ší, Dyan Cannon!

---

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society