Vzpomínky na vůni levandule a šalvěje

100517601 vzpominky na vuni levandule a salveje

Tempéstu je celý život vycho­vá­vá­na svým despo­tic­kým otcem. O mamin­ku při­chá­zí vel­mi brzy a musí se s tím vyrov­nat. Její babič­ka ji nemá ráda a nej­ra­dě­ji by ji posla­la někam do inter­nát­ní ško­ly. Když dospě­je, odjíž­dí do Provence a kou­pí zde vel­mi zchát­ra­lý dům. Zpočátku toho litu­je, že se tak unáh­li­la. Život na ves­ni­ci je jiný, nepřá­tel­ský sta­ros­ta ji to tak­též neu­leh­ču­je, jeli­kož ji pova­žu­je za čaro­děj­ni­ci. Tempésta se ale nevzdá, pomá­há ji její sou­sed­ka i okouz­lu­jí­cí Tiberi, kte­rý je truh­lá­řem a pomá­há ji s veš­ke­rý­mi opra­va­mi, kte­rých je na zchát­ra­lém síd­le oprav­du potře­ba. Začne pěs­to­vat bylin­ky ve skle­ní­ku, kte­ré se jí daří a postu­pem času je začne i zpra­co­vá­vat a dělat z nich růz­né pro­duk­ty, kte­ré pak pro­dá­vá na far­mář­ských trzích. Poznává hod­no­tu přá­tel­ství, pospo­li­tos­ti, lás­ky i vzá­jem­né důvě­ry, kte­rá v Sainte-Colombe urči­tě je. Podaří se jí zjis­tit, jaké tajem­ství nese její zchát­ra­lé síd­lo? Jaký poklad najde na půdě a jak s ním vyna­lo­ží? Tak více už vám roz­hod­ně nepro­zra­dím a dopo­ru­čím vám si ten­to román pře­číst. Věřte, že nebu­de­te lito­vat, jeli­kož tato novin­ka je napros­to skvě­lá. Nezapomeňte si ten­to román při­ba­lit pro vaše dovo­len­ko­vé čte­ní. Vlně Provence pro vás bude to pra­vé oře­cho­vé.

Na kon­ci kni­hy nalez­ne­te cel­kem 4 recep­ty na růz­né dob­ro­ty, kte­ré Tempésta něko­li­krát při­pra­vo­va­la. Jsou to výteč­né citrónovo-verbenové koláč­ky, nesku­teč­né pes­to, ale tře­ba i pro­ven­sál­ský tian, což je moder­něj­ší for­ma rata­touille. Tuto kni­hy jsem si k recen­zi nevy­bra­la náho­dou. Velmi mě zau­ja­la ano­ta­ce kni­hy, a pro­to jsem nevá­ha­la si ji roz­hod­ně pře­číst. Určitě mě nezkla­ma­la a její čte­ní jsem si uží­va­la od prv­ní stra­ny. Jak už název kni­hy hovo­ří Vzpomínky na vůni levan­du­le a šal­vě­je, děj romá­nu se točí kolem byli­nek, a pro­duk­tů z nich. Pro mě jako milov­ni­ci byli­nek byl ten­to román obrov­ský bal­zám na duši. Velmi se mě líbi­la obál­ka kni­hy, ze kte­ré jsem pří­mo cíti­la tu báječ­nou vůni byli­nek. Knihu jsem pře­čet­la oprav­du rych­le, pro­to­že mě vel­mi zají­ma­lo, proč se sta­ros­ta Pau tak nepří­jem­ný a jaké tajem­ství se nese kolem Tempésty a její rodi­ny. Román dopo­ru­čím všem roman­tic­kým duším, milov­ní­kům byli­nek, ale vyrá­bě­ní pro­duk­tů z nich, ale i těm, co mají rádi romá­ny se zají­ma­vou záplet­kou a vel­mi zají­ma­vým roz­zuz­le­ním.

Ukázka z kni­hy:

Byla tam kra­bi­ce s tret­ka­mi, jaké si scho­vá­va­jí tee­nage­ři, což se moc neho­di­lo k domu, kte­rý byl opuš­tě­ný od pade­sá­tých let. Objevila jsem vstu­pen­ky do kina i na spor­tov­ní události-zarámovaný lís­tek na fot­ba­lo­vý zápas Francie pro­ti Brazílii v roce 1989. což byla zřej­mě vel­ká vzác­nost. Až se mnou Tibéri bude zase mlu­vit, musí mi vysvět­lit lás­ku Evropanů k fot­ba­lu, ale obá­va­la jsem se, že se to stej­ně nedá pocho­pit.

Těžce jsem pol­ka, abych zahna­la smu­tek, kte­rý mě pře­pa­dl, když jsem pomys­le­la na Tibériho. Pořád byl pře­svěd­če­ný, že jsem se ho poku­si­la oča­ro­vat, a nedo­ká­za­la jsem vymys­let způ­sob, jak ho pře­svěd­čit o opa­ku.

Musel by mi důvě­řo­vat a důvě­ra nej­spíš není jeho sil­ná strán­ka.

Znovu jsem se sou­stře­di­la na bed­nu, kte­rá obsa­ho­va­la kra­bi­ci od bot plnou foto­gra­fií ze staré­ho koda­ku. Na prv­ních, co mi při­šly do ruky, byly sním­ky klu­ků tak osm­nác­ti­le­tých, všich­ni měli na sobě fot­ba­lo­vá trič­ka a drže­li se kolem ramen a vypa­da­lo to, že jsou v sed­mém nebi.

Na jed­né byl kluk, nej­spíš Amadeu, jak si podá­vá ruku se stra­ším mužem a bere si od něj něja­kou čest­nou medai­li. Byl vyso­ký, sně­dý, tma­vo­vlasý jako tolik lidí v Sainte-Colombe. Taky hez­ký. Na jed­né z posled­ních foto­gra­fií byl Amadeu a ten­to­krát držel kolem ramen mla­dou ženu.

Ženu s odu­šev­ně­lý­ma mod­ro­ze­le­ný­ma oči­ma a nezkrot­ný­mi maha­go­no­vý­mi kudr­na­mi. Ženu, jejíž tvář jsem měla navě­ky vry­tou do pamě­ti zna­la jsem ji stej­ně dob­ře jako tu svou.

Byla to moje mat­ka.

Několik slov o autor­ce:

Aimie K. Runyan se ve svých kni­hách zabý­vá osu­dy žen v neleh­kých obdo­bích his­to­rie. Je autor­kou čtyř his­to­ric­kých romá­nů včet­ně best­selle­ru Daughters of the Nigt Sky. Pracuje jako vycho­va­tel­ka a je aktiv­ní v komu­ni­tě spi­so­va­te­lů i mimo ni. Žije v Coloradu se svý­ma dvě­ma (obvykle) rozkoš­ný­mi dět­mi. V Ikaru vyšly její kni­hy Přes zákru­ty řeky a Škola pro němec­ké nevěs­ty.

Potěší ji, když ji navští­ví­te na www.aimiekrunyan.com.

Autorka: Aimie K. Runyan

Přeložila: Jaroslava Hromadová

Žánr: román pro ženy, roman­ti­ka

Vydala: Euromedia Group, a.s., Ikar, Praha, 2025

Počet stran: 368

ISBN 978-80-249-5749-4

Knihu může­te kou­pit zde: Vzpomínky na vůni levan­du­le a šalvěje- Runyan Aimie K. | Knihy LUXOR